Dva klacíky bez plánů

16. června 2013 v 10:27 |  Zpovědnice
Začalo to dobře. Rozhodla jsem se, že si ten týden v Jižních Čechách drobátko
naplánuju, abychom měli nějaký program (a zároveň dostatek času
na válení se na naší nové dece), zkrátka abychom v neděli před odjezdem
do Prahy nenaříkali, že to uteklo a zážitky žádné.

Když já mluvím o zážitcích, tak si člověk nesmí představovat žádné velké dobrodružství.
Jsem srab, žádný zážitek mi nestojí za riziko...

Takže noc ve stanu ano, ale na oplocené zahradě, když babička slíbí, že nás o půlnoci
nepřijde strašit.
To jednou zkusila, když jsme takhle "trampovaly" jako malé holky a vzpomínáme na to
dodnes. My se nebály, protože jsme věděly, že je to ona - babička tehdy zakopla o šňůru
a vlítla nám do stanu...

Loni v období "hub", jsme si se Zdeňkem zase užili jiné dobrodružství - ztratili jsme se spolu
v lese. Já se nebála, dokud mě nepostrašil, že tam budem zřejmě muset nocovat, protože
FAKT NEVÍ, kde máme to auto...

Kdysi dávno, ještě jako dítě, jsem měla za humny vesnice dokonce natolik adrenalinové
dobrodrůžo, že šlo téměř o život! Zapadla jsem do bažiny a ztrácela pevnou půdu pod nohama,
za chvíli i pod zadkem, pupíkem...
Kamarád z vesnice mě vytáhl, byl strašně statečnej. A já ho za to pak strašně milovala.
Naši taky.

Přemýšlím, jestli by mě zachránil Zdeněk, kdybych tam někam
zapadla dneska. A jelikož nechci nic riskovat, rozhodla jsem se plánovat
(a rašeliništi se vyhnout)...

Krásná místa v okolí chalupy dobře znám, takže jsem hledala něco nového,
kam bychom vyrazili tentokrát. Našla jsem jedno místo pomocí internetu,
kde jsem nikdy nebyla a které je prý dokonce jedním z posledních, kde se nachází
přírodní tůně v hojném počtu. Vodu mám ráda, tůně mě lákají, jenže jsem při
četbě popisu lokality narazila na větu:

V nivě lemované svahy je mnoho terénních depresí s vodní vegetací.

Depresí?

Tak tam nepotřebujem, svraštilo se mi čelo znechucením.
Nikdy jsem neviděla tohle slovo použité v jiném významu, než jsou duševní splíny.
Je to náhoda, že první, co objevím, mi je asociuje?

A tak jsem si řekla, že nebudu plánovat nic. Stejně se mám podle paní
doktorky "nechat unášet, jak klacík na řece". Tak jakýpak tůně!
Vody stojatý...

Tu naši novou deku jsem vybírala z několika barevných kombinací.
Buď byla k mání pestrobarevná, jako červená se žlutou, nebo fialovo modrá,
anebo zeleno hnědá.

Ta vyhrála. Na tu jsem měla chuť lehnout si už v obchodě.

Takže máme deku a žádný plány.
Nezní to nakonec nejlíp?
***

Krásnou neděli Vám všem a děkuju za všechna přání!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie | 16. června 2013 v 18:51 | Reagovat

Hlavně pohoda a klídek.Tak zkuste najít nějakou kešku,je to docela zábavný,když jsou tůně depresivní.

2 Rockytka | 16. června 2013 v 21:26 | Reagovat

Úplně tě na té dece vidím :-)

3 Kačka | 16. června 2013 v 23:24 | Reagovat

Jani deka jako deka důležité je s kým jsi na té dece!měj se krásně a uplně tě vidím na té dece! :-)..lepe je nic moc neplánovat ono to přijde nečekaně samo :-) :-)

4 renuška | Web | 17. června 2013 v 11:37 | Reagovat

Možná bych si vybrala pestrobarevnou. A nebo tu lesní, jako ty, zelenohnědou. Ale co, důležitější je, že se na té dece dá ležet a lebedit si a snít a zvednout nohy k nebi a prohlížet si svoje letně nalakované nehty ... třeba. A nebo se dá na ní sedět v tureckým sedě a baštit třeba chleba s řízkem a vokurek. A nebo cokoliv dalšího - hlavně když je na ní hezky :-). Krásné prázdniny, Jani!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.