Zdeňkova domácí anarchie

6. května 2013 v 13:41 |  ZPOVĚDNICE
(Dočasná!)

Někdy je skutečně těžké dobrat se s partnerem k nějaké domácí harmonii,
pokud jde o společné věci.

My se potkali před třicítkou - tedy mou, a to už má člověk leccos nahromaděnýho,
čeho by se nerad zbavoval. Různý poklady "z cest" a dárky nebo památky, které
by měl rád vystavené...

Jenže já v sobě nenacházela dost tolerance pro ty jeho cetky, které zabírají místo cetkám mým,
a navíc jsou úplně nemožné a k ničemu - na rozdíl od těch mých. Protože moje jsou moje,
mám k nim vztah. Další pádný argument proti jejich společné koexistenci v jedné polici je námitka,
že spolu neladí. Nejdou k sobě, zkrátka.

Jeho obrovský "letorost" mezi skříněmi.
Prostě kus dřeva, které opadává, ale které je holt po Zdeňkově tátovi, a tak se na něj nesmí sahat.
Dokonce i Elenka měla zákaz!

To mě vždycky dovedlo vytočit, když mi hlásila: Na to nesmíme sahat, to je tátovo dřevo!

Chtě nechtě mi to v nynější situaci přidává vítr do plachet, když na to dřevo přijde řeč.
Třeba když mu Zdeněk vymyslel nové místo - místo žehlicího prkna, které šoupnul za postel.
Řvala jsem na něj:

Nesnášim to dřevo! Ani Elenečka na něj nesměla sahat! A dřevo je tu furt a ona ne!

Musím mu připadat hysterická, a je fakt, že se podobným rozčilením k hysterii dokážu
sama snadno přivést...

A jeho to pak mrzí, sype si popel na hlavu (což je teda divnej příměr, mě teď napadá...),
že kdyby tu byla, tak po něm smí i šplhat, že už by mu to nevadilo...
No a mně je ho pak líto, tak to smázneme a je zase dobře.

Dokud mi nezačne nosit svůj nemožný jídelní servis do linky...

Růžové sklo.
Je tu s námi od začátku, přistěhovalo se s ním.

A jelikož já svůj servis měla - a to hezký (zelené sklo :)), tak ten jeho dostal červenou.
Nevešel se do linky...

Jenže, aby se ho zbavil, to zase ne. Měl ho od té doby pod postelí.

V šuplíku. Má tam sklenky, talíře, misky, konvičku... Šílím z toho.
A on zase z toho, že to nenašlo využití.
Možná to v jeho případě přeháním - že by šílel.

Přesto se všemožně snaží jednotlivé kusy do té kuchyně nenápadně propašovat.
Ne nějak násilně, nenápadně...

Tuhle vidím, že na lince leží ta jeho mísa. Kouknu na něj a on mi vysvětlil, že ji chce jenom
opláchnout, jelikož je zaprášená.

A další den mi (už opláchnutá), přišla pod ruku, když jsem dělala salát.
Ležela v odkapávači a já po ní bezmyšlenkovitě sáhla.
Tím jsem si zavařila, protože mísa se stala "užitečnou" a má tudíž v kuchyni právo být.

Povídám mu: Poslouchej, co ta mísa tady? Jdeš jsi ji opláchnout a už v ní servíruju!

Polichoceně se usmál. Vítězoslavně.

Tak jen čekám, kdy si přijde opláchnout zbytek toho skla.

Někdy oplachuje i to dřevo. A pak mu zpravidla hledá nové, vhodnější místo.
Poslední dobou se se mnou přestal radit.

Asi ho nastalá rodinná situace přiměla k anarchii.
Je fakt, že toho doma tolik neřeším, co dřív.

Tak ať si mou defenzivu užije, než budeme zase rodinka...
Pak si rozhodně všimnu rozdílu mezi zelenou a růžovou, takže mu
ten šuplík pod postelí prázdný nezůstane!
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rockytka | 6. května 2013 v 20:52 | Reagovat

Všude je něco! U vás dřevo, u nás zpocená smradlavá výstroj na hokej, která se suší kazdej tejden v naší mini koupelně. Hnus! Ještě ze se už brzy vystřídá s hadrama a teniskama od antuky. Menší zlo! :-) Ale ve finále bych vlastně neměnila!
A tys to napsala na konec krásně Jani......... než budeme zase rodinka!!! Přesně tak! ;-)

2 Kačka | 6. května 2013 v 23:44 | Reagovat

Jani u nas je to trombon,trubka,bubny a muzu pokracovat mam muzikanta,na vse si clovek zvykne a ten zaver byl super než budem rodinka

3 niternice | 7. května 2013 v 9:03 | Reagovat

Jedna máte sportovce a druhá muzikanta, což jsou koníčky, který si holt vyžadujou svý místo doma, jenomže tady jde o památečný dřevo metrový a nemožnej servis o dvaceti kusech, z kterýho nikdo nehoduje... :)
Jak řikám, až budeme zase rodinka... - taky se mi ta větička zamlouvá :)

4 cialis_sample | E-mail | Web | 2. května 2015 v 8:57 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.