Retard u kadeřníka, část druhá

31. května 2013 v 14:32 |  Zpovědnice
Skončila jsem u toho, že jsem si připadala jako retard, co ho sestry
vyvedly do města.
A že jsem tak nutně musela připadat i slečně kadeřnici.
Což chápu, když viděla, jak za mě všechno vyřizují ségry, včetně
reklamace...

"Stejně je dobře, že jste s tim přišla, to je správný," mkrla na mě,
když Zuzka odešla přeparkovat, jelikož jí Kiki volala, že na ni někdo troubí.
Čekala totiž v jejím novém autě, kterým má zakázáno pohybovat...

"Kdyby to bylo na mně, tak bych nepřišla," odpověděla jsem upřímně.

"Že ne, co? Taky si myslim. Navíc jsem z vás měla hned divnej pocit...," řekla
(zřejmě taky upřímně).

"Abych to vysvětlila, tak já mám teď úplně jiný myšlenky, než co si nechat udělat
na hlavě..."

"Jo?" Koukala zvědavě - tak jsem jí to řekla. O Elence.

A dodala jsem, že ségry se mě teď snaží vodit mezi lidi a opečovávají mě,
takže jsem v podstatě připustila, že jsem toho času nesvéprávná.

"Fakt? A kdy se to stalo, včera?" Zaskočila mě.

"Ne, v březnu..."

"Aha... Budete mít nový mimčo! Uvidíte!" Snažila se mě povzbudit.

A po chvilce ticha dodala: "Když už jsme teda takhle osobní, tak vám taky něco řeknu.
Mně umřel přítel, bylo mu třicet. A od tý doby s nim pořád každýho kluka srovnávám!"

Mlčela jsem. Zato ona jela dál a mluvila o tom, jak rok jenom brečela, a že nejhorší to
stejně měla jeho máma, a zakončila to tím, že si přála mít dceru jménem Nikolka
a přála si ji mít s ním. To je co... Ale nikomu to nemám říkat, protože Praha je malá.

Už jsem ani nedutala. Naštěstí Zuzka byla zpět a hned si mě začala prohlížet
a zjišťovat, jestli jsem spokojená.

Už mi bylo jedno, co si o mně slečna pomyslí a nesměle jsem směrem k Zuzce přikývla.

"No, mimi, ťuťu!" Štípla mě kadeřnice něžně do tváře a Zuzka vyprskla smíchy.

Závěrem mi slečna mateřsky nabídla, že kdybych znovu nebyla spokojená,
mám přijít o víkendu a předěláme to. Ale že už by to takhle nechala.

A Zuzka mi pak venku řekla, že si připadala jako moje matka.
Ale ona si tak ve společnosti nás, svých sester, připadá prý často.


Když mě znovu odvezla ukázat mamince, která byla tentokrát pohledem na můj sestřih
potěšená, nám Zuzka oznámila, že ji máme teď omluvit, jelikož si jede nakoupit.

Prý mě při té příležitosti odveze domů, vrátit Zdeňkovi.

Kiki se rozeběhla zpátky k jejímu autu, že jede taky.

"A kam Kiki?" Zajímalo ji.

"S váma!" Volala Kiki bezelstně.

"Já vezu Janu domu a pak jdu nakoupit!"

"Půjdu nakoupit s tebou!"


Nakonec jsme nakupovaly všechny tři.

Já měla jedinou podmínku, a to, že se tam hned musím dojít vyčurat.
Podmínku, no... Nepřemlouvaly mě, abych se přidala. Holt jsem tam taky
něco potřebovala...


Jediná volná toaleta pro mě, byla ta pro invalidy, stylově.
Holky šly pomalu napřed a za nějakou dobu se prý Zuzka otočila
a povídá: "Dobrý, konečně už jde!" (Jako já).

A Kiki na to: "Pojď, utečeme jí!"

To Zuzku mírně zarazilo, nemívá už tyhle dětinské nápady,
jak naší nejmladší sestře hned vysvětlila.

A když jsem se došourala až k nim, tak významně dodala, že mě navíc
přece nemají nechávat nikde samotnou...

Je docela zajímavé, jak dokáže nesebevědomého člověka nahlodat, když k němu okolí
přistupuje jako k slaboduchému.


A pak přišla řeč na bydlení. Jestli je v pořádku vstupovat do rizika společného
vlastnictví bytu s partnerem. Kiki by totiž radši vlastní, než ten nájem.

Tak jí Zuzka udělala přednášku - ona, coby exekutorka, může posloužit
mnoha příklady z praxe, které to velké riziko dokládají.

Na druhou stranu je zastánkyní tradičních hodnot a neuznává jen chladný kalkul.
Takže Kiki dostala radu - nejdřív ze všeho si kup byt. Ty sama.
Co je tvoje před svatbou, bude tvoje i po ní.

A pak se klidně vemte a ploďte děti...

Kiki se radovala, že má ještě lepší plán, zatímco já čuměla do regálu,
kde v zimě Elenka vybírala vánoční ozdoby. Teď tam mají nafukovací hračky do vody.

Ale já si jdu vybírat vosk. Říkala Zuzanka, že by se mi na ten účes hodil.
Takže si budu voskovat vlasy.
Taky mám nakonec plán :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 31. května 2013 v 15:50 | Reagovat

Fakt Zuzka je jako mama:D skoda,ze nejde uplne popsat ten jeji vyraz,kdyz jsem si rekl "uteceme ji"!:) ona se na me podivalaze shora a jeji odppved byla "coze? Ne proboha proc bychom to delaly ?!:)" a vytlem. Se zuzkou se clovek citi min jak clovek:)

A nechapu,ze si ta kadernice vazne myslela,ze by sis sla pro radost ostrihat vlasy den potom,co se stalo to co se stalo... Byla jednodussi,ale zase je hodna,ze ti to hezky opravila)

2 povidkyapoezie | 31. května 2013 v 16:40 | Reagovat

Ahoj! Omlouvám se za spam, ale zakládáme nový blog a rádi bychom vás tam pozvali, máte- li rádi kvalitní literaturu. Povídky, básně, erotické příběhy a mnoho dalšího. :)
http://povidkyapoezie.blog.cz/
Mimochodem máte pěkný sloh a je mi líto, co se stalo! :/

3 Katka | 31. května 2013 v 20:53 | Reagovat

Teda Jani, co to bylo za individum, ta kadeřnice... Podle mě jediný retard, který tam byl, byla rozhodně ona!!! Jinak zbytkem jsem se vážně pobavila :)), hlavně tím plánovaným útěkem... to by mě zajímalo, jak by to pokračovalo, kdyby to fakt proběhlo :)).

4 Rockytka | 31. května 2013 v 22:07 | Reagovat

:-D  chválím za "plán"!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.