Knížka

14. května 2013 v 22:05 |  Zpovědnice
Jak jistě víte, zajímá mě psaní. A taky spisovatelé.
Proto se někdy dívám i do knížek,
které netoužím číst, jen mě zajímá, jak vypadají uvnitř - jakým stylem jsou psány,
jak autor příběh uvádí, či zakončuje, zkrátka ze studijních důvodů
do nich nahlížím, dalo by se říct.

Řeč bude o knížce...

Už nějakou dobu se zabývám otázkou, na kterou shora čekám odpověď.
Vy víte, co si teď přeju ze všeho nejvíc.

Maminka tvrdí, že když člověk chce nějaké znamení, tak má jít a vytáhnout
knížku z police a tu otevřít na náhodné stránce.
Někam se začíst a tam najde odpověď.
Tohle jsem se ale zdráhala udělat.
Já dostávám jiná znamení. Nechodím jim naproti...


To ráno jsem se vzbudila u našich.
Cestou z koupelny jsem zašla ke knihovně a chvíli jsem si prohlížela
tituly. Nápisy na hřbetech knih.

Tyhle všechny se v naší rodině nahromadily za desítky let.
K nevíře.
Tyhle všechny si někdo z rodiny koupil a asi i četl.
K nevíře - především s ohledem na tloušťku některých bichlí,
anebo i na odrazující nadpisy.

Tak třeba - Strýček světák, zněl jeden z těch, po kterých bych nesáhla.
Přesto jsem právě tuhle knihu teď vytáhla, abych se podívala,
jak autor tuto jistě humornou záležitost pojal. Jestlipak se pobavím...

Otevřela jsem hned na první stránce.
Byla tam věta - nebudu citovat přesně - "Vím, že po smrti se tělo odloučí od duše,
která zůstává, zatímco tělo se zničí."

Co to?

Četla jsem dál. O tom, že takhle to prostě je, ačkoliv autorka by si bývala
přála zachovat spíše své tělo, a tak o to kdysi v dětství prosila Boha...
Její pojednání o nesmrtelnosti duše vystřídal nový odstavec, kde se konečně
objevil "strýček".

Knížku jsem zavřela a donesla ukázat mámě, která chystala snídani.
Povídám jí, že úplně náhodou otevřu TUHLE knihu a je tam zrovna TOHLE.

Ona se hrozně divila. Prý je to humoristická knížka, kterou kdysi v mládí četla,
a vůbec si nevzpomíná, že by se tam tohle rozebíralo.
A kdyby chtěla nějaké znamení třeba z náhodně vybrané knížky,
rozhodně by nesáhla po téhle, dodala.

Vysvětlila jsem jí, že jsem nehledala znamení v náhodně otevřené knížce,
že jsem byla jenom zvědavá, jak je to psaný.
Na znamení jsem v tu chvíli nemyslela.

Přesto jsme se usnesly, že to je znamení a to takové, že duše žije dál.


V klidu jsme posnídaly a já, před odjezdem domů, nesla knížku zase zpátky
do knihovny.
Cestou po schodech jsem ji otevřela znovu, tentokrát zezadu.
Takhle to přesně dělávám, začátek a konec prolítnu.

Jenže tam bylo něco, co mě dostalo.


Zmíňka o zesnulé holčičce. Autorka se chystá na hřbitov dát květiny.
A tam má najednou pocit, že ji snad šálí zrak. Potkala ji. Po dvou letech.
Šla proti ní a v její tváři bylo něco známého, vzkříšeného, něco jako předtím.

Touhle větou knížka končí.

Otočila jsem se a šla s tím zpátky za mámou.


Někdy mě upozorňujou, že co se týká těch znamení, nemůžu čekat,
že se někde objeví nápis ELENKA SE TI VRÁTÍ A POZNÁŠ SI JI!

A teď jako bychom ho v té knížce našly...
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 andrea | 14. května 2013 v 22:25 | Reagovat

neuveritelny! stejne jako to ze se mi tvuj dnesni clanek sam otevrel v mobilu a ja se divim a koukam ze je stary jen 13 minut! prijde mi ze o tomhle "nasem" svete nevime fakt vubec nic...

2 Kačka | 14. května 2013 v 22:29 | Reagovat

I JA TED KOUKÁM ŽE JSI TO SEM ZROVNA NAPSALA ,KOUKÁM SE KAŽDY DEN A ČTU TVOJE PSANÍ DOSLOVA JEDNÍM DECHEM,PRAVDA JE ŽE KDYŽ SI ČLOVĚK NĚCO PŘEJE TAK SE TO SPLNÍ VŽDY TO ŘÍKALA MOJE BABIČKA,MAMINKA A JA TO ŘÍKÁM I MOJIM DĚTEM PROSTĚ JDI SI ZA SVÝM SNEM JANI A ON SE SPLNÍ!JSEM TED TROCHU PŘECITLIVĚLÁ ...NĚKDY TI DO ZPRAVY NAPÍŠU PROČ ALE NA DRUHOU STRANU TĚ TO TŘEBA TROŠKU POVZBUDÍ ALE TO AŽ ZA PÁR DNŮ DĚKUJI ZA TVOJE PSANÍ JSI OPRAVDU SKVĚLÁ !

3 niternice | 14. května 2013 v 22:30 | Reagovat

Zvláštní... Takhle si představuju dokonalou čtenářku - že ji mobil upozorní na nový článek :)

4 niternice | 14. května 2013 v 22:33 | Reagovat

Kačko děkuju! Někdy se holt něco nesplní, ale zkouším to brát tak, že ještě skutečně neni konec...

5 Verča | E-mail | 14. května 2013 v 22:47 | Reagovat

Taky bych chtěla napsat něco v tom smyslu, že jsem měla jakési vnuknutí, ať se sem podívám a vida, článek... jenom že vzhledem k tomu, že tu čučím každý den a často i více krát než jednou, nikdo by mi to nejspíš nevěřil.:-D
Znamení jsou... no, přinejmenším zajímavá. Někdy si tak říkám, jestli máme všechno někde napsaný (osud), nebo jen do určitý míry, jestli je někde bůch, nebo co vlastně atd. Momentálně to prostě vnímám jako procesy v těle: nebejt biologie, nevíme, jak přesně dochází k okysličení krve, co se děje při poranění, jak se sráží krev, atd. No a takhle vnímám i život. Je to všechno naší součástí, ale nedokážem si to vše uvědomovat, takže nám připadá, že k nám chodí něco z hůry, nebo odněkud jinud. A třeba to tak není, ale to je jedno.:-) Hlavní je žít.

6 Monika | 14. května 2013 v 22:55 | Reagovat

Sem ráda, že se tu článek o tajemné knize objevil, když mě Kiki tak navnadila :-),ale stálo za to si počkat. Musim říct, tolik různých znamení a signálů se člověku nestane za celý život, co vám se děje za posledních pár týdnů Janičko. A jsem moc ráda, že se vám dějou.....je to pro Vás naděje na nový a lepší začátek :-)

7 Kiki | 14. května 2013 v 23:07 | Reagovat

A ja jsem zase dojata...
Kdyz mi to Janicka tu knizku ukazala,uplne ve
me zamrazilo. Proste... To je ono. Znameni,Elenka se vrati. Urcite. Myslim si,ze je tam i zminka o te spravne dobe,aby ona nacerpala silu na ten staro novy svet a Janička aby si urovna zivot.

Ja tomu fakt verim, tech nahod neni malo a uz se tomu ani neda rikat nahoda. Je to Elenka. Strasne se na ni tesim a jsem rada,ze ses podelila o tenhle zazitek s ctenarema tveho blogu:)

My si Elenku pozname,Eenku Bukovou.
Proc mame jeji jmeno v dlanich?:)

8 niternice | 15. května 2013 v 0:13 | Reagovat

Kiki, dáváš téma k dalšímu článku? :)
Je pravda, že se nám děje spousta nevysvětlitelnýho a souvisejícího s Elenečkou zároveň. Akorát nevim, jestli se do toho dá řadit i to, že čtenářky objevují nový článek za tepla :)
Děkuju za zpětné vazby, vážně! I za přání.
A Kiki Ty to píšeš tak krásně, děkuju, jak jsem říkala v práci, nebýt Tvýho přesvědčení, kterým posiluješ i mě, tak jsem ve sračkách - doslova! :)

9 Martin | 15. května 2013 v 0:54 | Reagovat

Ja mam zakazano komentovat. Tak snad jen napisu, ze jsem rad, ze nejsi ve *rackach.

10 Kačka | 15. května 2013 v 22:54 | Reagovat

Jani fakt cekam každý den co nového tady pro nás máš ..máš super rodinu a nas blaznive maniaky co čekaji na každé tvoje písmenko..drž se a věř bude líp! :D

11 Verča | E-mail | 16. května 2013 v 0:15 | Reagovat

[7]:Kiki, to s tím urovnáním života a správným načasováním mě taky nedávno napadlo. Ty ses, Jani, Elence věnovala jak jen to šlo, což taky není úplně dobře. Myslím v tom smyslu, že pak člověk zapomíná sám na sebe - na svůj volný čas, svá přání, touhy atd. Tohle může být pro tebe příležitost, jak se věnovat sama sobě, Zdeňkovi, zbytku rodiny, přátelům či jiným lidem. No a až, nebo jestli bude ta správná chvíle, Elenečka se vrátí a ty, nebo možná obě, budete bohatší o zkušenosti, který byste, nebýt jejího odchodu, nejspíš nezískaly. A co vy, vlastně celá rodina a všichni co vás znají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.