Domácí butik marností

20. května 2013 v 23:32 |  ZPOVĚDNICE
Aneb Jak jsem si rovnala šatník


To mě někdy tak popadne, když se dostaví pocit, že nosím pořád to samý, ačkoliv
Zdeněk tvrdí, že mám plnou skříň hadrů.
Kde teda jsou?

Většinou skutečně jsou, ale někde zaštrachané, zaházené, anebo třeba v koši s prádlem,
které čeká na vyžehlení. U nás totiž žehlí převážně Zdeněk a jsou holt kousky, do kterých
se mu nechce...

Moje skříň potřebovala vzít z gruntu, jak se říká.
Tolik věcí a žádný přehled o nich.
Tolik věcí, co nenosím a nikdy nosit už nebudu...
Tolik věcí, co vůbec nevím, že mám!

A tak jsem dělala Zdeňkovi módní přehlídku.

Koukal na film, a já, kdykoliv jsem objevila nějaký fešný kousek,
vpochodovala jsem v něm do obýváku.

"Co řikáš na tohle?"
"Jo, hezký..."

"To jsem ani nevěděla, že mám."
"No vidiš to..."

"A nemám v tom tlustej zadek?"
"Janičko, já sleduju film!"


Takhle nějak to probíhalo, až jsem chodit přestala, protože mi jako divák
sloužil špatně. Nepodával zpětnou vazbu, takže jsem si musela vystačit se zrcadlem.

Zato o ramínka, jak se rval...

Nedávno jsem přivezla asi deset ramínek, co už se nám v krámu nehodila,
a jelikož mi tou dobou bylo ještě jedno, že plno mých šatů je složených, namísto
visících, věnovala jsem je jemu.

Využil všechny a pověsil si i trička a mikiny.

Já ovšem zásadně potřebovala, aby všechny moje šaty a cokoliv na zapínání viselo!
A ramínka mi chyběla.
Tak jsem nakoukla k němu do skříně.

Měl tam jedno plonkové a dvě další jsem získala stáhnutím jeho mikin, které jsem
mu vyskládala vedle svetrů. Nerozumím jeho systému, mikiny visí, svetry ne...

Každopádně můj systém je propracovaný - z krámu už nějak tak vím, co viset má
a co viset nemusí - dokonce nemusí, ale může, či vysloveně musí!
Kombinaci "musí, ale nemůže" v krámu neznáme, zato jsem ji teď prožívala doma.
Nemůže pro nedostatek ramínek.

Zdeněk si později všimnul, že mu kradu ramínka a nebylo mu to jedno.
Přitom jsem mu ty mikči tak pěkně vyskládala do police.
Nechápu.

Prý si mám přivézt svý!
Drzej byl.

A já si pěkně rovnala svršky podle "lůků" a ročních období.

"Zimní kolekci" jsem uložila dospod a vystavila jarní a letní.
Na "štendr" ve svý skříni.
A to všechno podle velikostí.

Tu větší až velkou jsem "zaklidila" (jak říkává náš designér výloh),
a vystavila menší rozměry, které jsou pro mé jaro aktuální.
Ráda bych věřila, že ta XLka už potřebovat nebudu, ale znám se...


Podruhý mě Zdeněk v ložnici "přepadl", když jsem právě zkoušela
husopaseckou sukni.
Řekl mi: "Dobrý, ale se mnou v tom nikam nechoď."


A potřetí jsem ho rozesmála, když jsem si revidovala kabelky.

"Čemu?"
"Stojíš jenom v kalhotkách u zrcadla a zkoušíš si kabelky, tomu."

Jenže já pak v jedný něco našla a bylo po srandě.
Dudlík na láhev po Elence.

Takovej nakouslej, navíc.

Je to marný.
To se může člověk snažit dělat běžný ženský věci, vžívat se do role
parádnice, která má velký problém, že postrádá ramínka, aby pověsila
všechny svý šaty,
a přitom dobře ví, co postrádá doopravdy, a že všechno ostatní je jenom hra.
Možná už nikdy nebudu mít běžný ženský starosti.

Je mi úplně u prdele, která z mých kabelek je nejhezčí.
Asi ta, co skrývala dudlík...
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča | E-mail | 21. května 2013 v 0:52 | Reagovat

Jsi v tom butiku poměrně krátce a už máš takovou profesní deformaci, že si ve skříni děláš jarní kolekci... No, kdo ví, co budeš dělat po roce práce tam.:-D

At dudlíky počkej, za chvilku budeš nadávat, že se ti těch dudlíků doma válí spoustu a k tomu lahvičky, plínky, bryndáky atd. A já ti to nadavání hrozně moc přeju.:-)

2 P. Bloody | Web | 21. května 2013 v 11:38 | Reagovat

upřímně doufám, že se těch ,,běžných" starostí dočkáš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.