O Biance ze snu

5. dubna 2013 v 18:46 |  ZPOVĚDNICE
Před pár dny jsem měla sen. A jelikož toho teď moc nenaspím, mívám i několik snů
za noc, jak často se budím a znovu usínám.
A tak si další den pamatuju jenom útržky.

V tom snu se objevila nějaká paní, která mi byla představená jako Bianka.
Někdo se ptal, jestli jsem se s ní už zdravila, smála se na mě, pozdravili jsme se
a víc nevím.

Jenom to jméno mě zaujalo, protože je takové nezvyklé.


Po dnešním pročítání komentářů na mě k odpoledni dolehla zase úzkost.
Že je skutečně konec, že už nikdy...

A tak jsem se zadívala z okna a poprosila Pána Boha, aby tu mou víru,
že se ke mně může Elenka vrátit, znovu posílil, protože mi pomáhá.
Že vím, že jsem zatím nedostala od něj znamení, že by se mi mohla znovu
narodit, ale jen tu víru v to, ať mi posílí...

A pak jsem na internetu něco našla - rozhovor, na který Vám tady nechám odkaz.

Zpovídaná paní se jmenuje Bianka...
A mně je zase líp.
***


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karin-photo | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 19:00 | Reagovat

Máte fakt úžasně originální záhlaví :-)

2 Veronika | 5. dubna 2013 v 19:05 | Reagovat

Bianka je krasné jméno, vážně znamení! To je super Jani! Odkaz se mi nezobrazuje celý, tak už se těším až sednu k pc a přečtu si to.

3 Lucie | 5. dubna 2013 v 19:06 | Reagovat

ahoj Jani,tak článek jsem přečetla a je to  pro tebe určitě zase trošku povzbuzující.že prostě ta naděje tady je,a tu já vam moc přeju :-)

4 Rockytka | 5. dubna 2013 v 20:17 | Reagovat

Vidíš? Skoro jako můj děda :-)

5 Monika | 5. dubna 2013 v 21:22 | Reagovat

Dobrý večer Jani, včerejší článek je asi nejdiskutovanějším článkem, který vyvolal řadu emocí a říkala jsem si jestli vás to neodradí se svěřováním svých pocitů, když některé názory nebyli až tak pozitivní. Ale jsem moc ráda, že jste našla rozhovor s paní Biankou, věřím, že i to je znamení abyste si stála za svou vírou, která je pro vás teď tím nejdůležitější způsobem jak toto období překonat.

6 Simona | 6. dubna 2013 v 0:18 | Reagovat

Váš sen je víc než zajímavý - podle mě to není náhoda a článek o pani Biance - tak to je slušný brouk do hlavy - zajímavý příběh, děkujeme, že jste se s námi o tento zážitek podělila, je to opravdu zajímavé :-)

7 Kiki | 6. dubna 2013 v 7:37 | Reagovat

Já souhlasím  s paní Simonou:)

Taky si myslím,že to není náhoda...ale  spíš znamení. Bianka, jak tě to v  tom snu mohlo vůbec napadnout? Tak neobvyklé jméno.

Mně se taky  zdálo o Elence..věděla jsem,že je to ona. Narodila se  ti holčička a  ty  jsi pořád  pochybovala, jestli to je ona ( Elenka). Pak se mi promítlo jak jsem poprosila tu holčičku aby  udělala stejný obličejíček jako Elenka,když se na náš  šklebila. Já to milovala. A  ona ho udělala!  V tu chvíli jsem  Tě  volala, at se jdeš rychle  podívat,že to je určitě Elenka! A tys  přišla  a byla hrozně štastná. Všichni, já hrozně moc.

A at si ta  slovenská paní píše, co chce. Myslím si,že  vůbec nemá právo někomu říkat, v co má a  nemá věřit. Nemusí nám otevírat oči...nejdřív  by  měla  ona  sama  otevřít oči a  uvědomit si,že svým pitomým názorem nikomu neulehčí a že její kázání může jenom ublížit. I kdyby  měla  pravdu...ale jak ona si může být tak jistá.. copak ona  je  víc  než my? My snad  taky  zase  můžeme  tvrdit,že ona  se  mýlí.  

I když to nakonec vypadalo, že je jí to líto, čemuž věřím, protože jinak by to nebyl snad ani člověk,tak i přes to doufám,že si svoje názory půjde psát někam jinam. Chtěla bych vidět ji, ta je určitě bezdětná a bez milujícího muže,zakomplexovaná a nějak neštastná.  

Doufám,že o ní už neuslyšíme a už si budeme  číst jen my, tvý věrní čtěnáři!:)) Ze mě se taky  totiž stává závislák!:)

8 Rockytka | 6. dubna 2013 v 9:54 | Reagovat

Krásný Kiki :-)

9 Dita | 6. dubna 2013 v 10:06 | Reagovat

Ahoj Janičko ,
ty víš , že moc komentáře nepíšu , protože se mi zdají ode mně hloupé , když čtu , jak krásně ti tady píšou druzí .
Teď ti to ale napsat musím . Hned jak jsem si přečetla první věty jsem si vzpomněla , co se odehrálo asi před 3 dny u nás doma .
Ještě jsem neměla tu sílu říct Rádě , že Elenka tu již není . Má jí stále moc ráda a často o ní mluví . Radce vypadl první zub a v noci k ní přišla zoubečková víla a přinesla panenku v takové mušli - po vhození do teplé vody  mušle vyšumí a zůstane ti mořská panna . Je jich více druhů a tahle byla BIANKA :-) Ráďa se ptala , jestli jí má i Elenka , říkala jsem , že asi nemá a Ráďa řekla , že jí tu Bianku dá !
Nevím , zda je to nějaké znamení , ale chtěla jsem ti to říct . Je to zajímavé .

10 niternice | 6. dubna 2013 v 10:27 | Reagovat

Teda, Dituško, tos mě dostala... Jak to je vůbec možný tohleto? Děkuju, žes mi to napsala :)
A taky ostatním děkuju moc, je to povzbuzující a vyloženě mě to drží nad vodou, tahle možnost...
A Kiki, Tys to rozlouskla, prej ať čteme jenom my :) Jsi hodná :)
Všem Vám děkuju za to povzbuzování!

11 Dita | 6. dubna 2013 v 10:33 | Reagovat

Je to fakt zvláštní Janičko . Taky se se jménem Bianka nesetkávám denně , teda spíš jsem se s ním setkala poprvé . Ale je to krásné jméno !

12 niternice | 6. dubna 2013 v 10:44 | Reagovat

Taky jsem se s tím jménem setkala poprvé v tom snu... Fakt zvláštní celý.

13 Veronika | 6. dubna 2013 v 12:39 | Reagovat

souhlasím s paní Ditou, taky moc nekomentuji, taky mi moje komentáře připadají hloupé, když si čtu, co tu hezky píši ostatní. ;-)
Ale mořská panna Bianka, to mě zase dostalo! 8-O

14 Jitka | 6. dubna 2013 v 13:26 | Reagovat

Kiki naprosto stebou souhlasím taky mě včera ta paní nas....
Bianka krásné jméno a moc zvláštní taky si myslím, že je to pro naší Jani znamení od Elenky kdo ví....moc bych jí to přála :-)

15 Katka | 6. dubna 2013 v 15:09 | Reagovat

No vidíš Jani, že se to děje ;-) a to i v současnosti :-). Moc bych Ti přála, aby se to stalo i Tobě!!!

16 niternice | 6. dubna 2013 v 19:22 | Reagovat

Žádné upřímné a dobře míněné komentáře nemůžou vyznít hloupě a já jsem za každý takový ráda! :)
A děkuju Vám.

17 Mirounek | 6. dubna 2013 v 22:35 | Reagovat

Rozumím Vaší bolesti a ztrátě. Taky tomu, že se to snažíte nějak (jakkoli) zpracovat. Každá máma tuší, že je tahle situace na doslovné zlomení, puknutí srdce. Nicméně za sebe říkám, a to myslím čistě jako svůj názor na věc bez zlé snahy ublížit, že až ta šílená bolest odezní a vy zkrz tu stávající smogovou mlhu prohlédnete, nebudete brát další děťátko jako Elenku, ale jako jiné dítě, které Vám Bůh sešle. Moc Vám to miminko přeju, ale nemyslím, že to bude Elenka, a obávám se, že pokud si to budete myslet i v té době, nedopadne to vůbec dobře. Držte se, Janinko.

18 niternice | 6. dubna 2013 v 23:13 | Reagovat

Já rozumím, jak to myslíte a děkuju.

19 irena | E-mail | 8. dubna 2013 v 11:08 | Reagovat

Ja prisla o miminko tyden pred porodem a pozdeji se mi zdal sen ze jdu s nim na prochazku a brecim, malej uz mluvil a rika at neplacu ze se k nam brzo vrati,probudila jsem se z dobrym pocitem i kdyz v te dobe na takove veci neverila.Ted uz mam rocniho chlapecka a ma tak krasne modre ocicka jak melo to miminko ve snu.Preji at jste brzo stastne a mate novou dusicku u sebe! :-)

20 niternice | 8. dubna 2013 v 13:21 | Reagovat

To je krásnej příběh, jsem ráda i za Vás!
Děkuju!

21 Majka | 9. dubna 2013 v 21:45 | Reagovat

Milá Jano, prožila jsem stejné peklo, jako Vy, dokonce možná ještě větší, když se mi při nehodě zabil můj pětiletý syn i manžel. Trpěla jsem potom dlouho posttraumatickým syndromem, bála jsem se jezdit autem, nemohla jsem být ani na chvilku sama, nespala jsem, zhubla jsem 18 kilo. Jsem nevěřící a přesto jsem se tehdy modlila k bohu a radila se se šamany, psychiatry a terapeuty. protože jsem chtěla všechno vrátit zpět. Nedovedla jsem si život bez nich představit. Tenhle stav trval přes rok. Protože jsem vyprávěla svoje osudy spoustě lidí okolo, postupem doby se na mě navěsili různí přitakávači a hlavně sekty, které pracují s tím neštěstím a slabostí druhých tak, aby získávaly nové ovečky k ostříhání. Různé grály a strážní věže se u mě jen střídaly. Měla jsem ale pocit, že truchlení je přece moje vnitřní záležitost a všichni to musí respektovat. Musím říct, že mě moje rodina moc litovala a já jsem jim děkovala za podporu. Kdykoli jsem mohla s mámou zajít na kafe, pobrečet si a zavzpomínat. Jenže ono to nepomáhalo, bylo to hoší a horší, protože jsem se ve svém smutku utápěla a neměla jsem žádné východisko. Upnula jsem se k myšlence najít si nový vztah a mít novou rodinu, ale vůbec se mi to nedařilo. Nebyla jsem toho schopná, ve všem jsem chtěla vidět tu rodinu předchozí. Nakonec jsem skončila u psychiatra. Myslela jsem si, že za mě ten problém vyřeší, ale on mi řekl, že může jen pomoci uklidnit mou mysl a tělo nějakými léky, abych měla možnost se na věci dívat s klidnější hlavou. Říkala jsem si, že to je málo, že chci, aby mi někdo dal odpověď, kdy se setkám se synem, nechtěla jsem nějaké náhražky a pomůcky. Pak jsem se ale sešla s jednou velmi starou paní, která prožila hrozné věci ještě za války, byla v koncentráku a přišla o celou rodinu. Zeptala jsem se jí, jak s tím může žít, a ona mi řekla: "Nikdy na to nezapomenu, ale JÁ jsem zůstala naživu a JÁ jsem musela řídit svůj další osud. Neměla jsem se o koho opřít a musela jsem se postavit na vlastní nohy, měla jsem pak rodinu, vychovala děti." Když jsem se jí zeptala, jak to dokázala, ona řekla: "tak jako to dokážeš ty, když budeš chtít, tak jako to dokáže každá ženská, která myslí na budoucnost a chce ji s někým plánovat. Ale ta budoucnost nemá s minulostí nic společného, tu si musíš teprve zasloužit." Řekla mi, že musím dokázat vykročit z bludného kruhu smutku, pokud chci mít šanci na nový život. Ten život pak musí být nový, jinak to ani nejde. "Zachovej si vzpomínky, ale netop se v nich", řekla a já jsem najednou zjistila, že jsem za celou dobu od smrti mých milých pro svou budoucnost neudělala vůbec nic. Jde o MOU budoucnost, ne budoucnost někoho jiného, jde o můj život a možná i mou novou rodinu. Té nové rodině chci dát všechno, co jsem dala té staré, ale to neznamená, že jde o tytéž lidi. Pak jsem dlouho pracovala na svém odhodlání se k tomu postavit jako k budoucnosti. Trvalo to další rok, než jsem dokázala začít normálně žít. Dneska se na všechno dívám trochu jinak - vím, že ten, kdo mě lituje, mi moc nepomáhá. Ten, kdo mi chce opravdu pomoci, je někdy nejmíň vidět, protože pořád okolo mě neběhá a neplácá mě po ramenou, nenabízí mi řešení, která nejsou reálná. Jenže se na to takhle dívám až teď. Mám pro Vás to největší pochopení. Moje rada pro Vás je, abyste pro svůj smutek nezapomněla i na nový život. Aby Vám netrvalo tak jako mně, než přijdete na to, že čím dál hlubším nořením do smutku se věci neposunou. Nehledejte znamení, buďte aktivní a věci dělejte, až prostě přijde jejich chvíle podle toho, jak to cítíte. Omlouvám se, že jsem možná trochu narušila ráz Vašich diskusí, ale hodně mi to něco připomnělo... Přeji hodně síly a štěstí. Majka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.