Nedělní absurdity

14. dubna 2013 v 23:07 |  ZPOVĚDNICE
Naše babička bydlí tenhle měsíc přechodně u našich, protože denně dojíždí na ozařování,
ale o tom řeč nebude.
Ona je totiž taková shánčlivá...

Když někde vidí něco, co by se mohlo hodit, ať už jí, anebo komukoliv z rodiny,
a obzvlášť, je-li to výhodná koupě, bere to. A třeba i třikrát...

Tak zatímco ona byla s naší maminkou po nákupech, mě přemluvila Kiki, ať s ní jedu
někam za Prahu, kde jí její kamarád přislíbil zamaskovat škrábance na autě.
Ona totiž není schopna vyjet z garáže, aniž by si neodřela dveře.

Jí by to bylo jedno, ale táta jí za to vždycky strašně nadává.
A to jí jedno není. Rozhodla se jeho dalšího hněvu ušetřit, a přitom smět
v klidu posědět u stolu, bez nervů, kdy si toho táta zase všimne.
Nesměl teď pár dní to její auto vidět.

A dneska dokonce přišel s nápadem, že by si ho půjčil, aby nemusel vyjíždět
svým.

Vymluvila se pohotově na to, že je tady jenom na otočku, že hned zas musí jet.
Za kamarádkou. A já prý jedu s ní.
Koukala jsem, protože jsem o tom nic nevěděla, navíc její kamarádku vůbec neznám,
ale pod stolem do mě kopla, tak jsem držela hubu.

Vyběhla do svého bývalého pokojíčku, aby si na rychlo dohodla tu opravu.
Už ztratila nervy.

Když se zase vrátila, sdělila mi, že odjíždíme do Rudné.
Nechtělo se mi, ale trvala na tom. Má na mě své páky, takže mi nezbylo, než jet.

Jeli jsme na můj vkus až příliš daleko na to, aby pak ten její kamarád vzal hadr,
něco na něj vymáčkl z tuby a ty škrábance prostě rozleštil. Ale budiž, hlavně že je Kiki
spokojená.

Cestou mi volal Zdeněk z práce, že úplně neprávem dostal křížek.
Nějakou důtku nebo co. Poví mi to prý až doma.

A my s Kiki jsme dostaly chuť na zmrzku.
Dodala jsem, že máme asi smůlu, protože cestou po dálnici žádnou cukrárnu
nemíjíme, ale ona si v navigaci vyhledala nejbližšího McDonalda, a rozjela se k němu.
Vůbec jí nepřišlo divný jet osm kilometrů navíc, minout tudíž náš sjezd a takhle si prostě
zajet kvůli zmrzlině.
Já na takové avantýry nejsem zvyklá, takže mně to tedy divný bylo.
Nicméně trvala na svém - proč bychom si to prý nemohly dovolit...
Chuť máme, čas máme, je neděle...


Přijely jsme tam, došly k pultu a já říkám o ty dvě zmrzliny.

"Tak to bohužel, z technických důvodů zmrzlinu nemáme," oznámil mi prodavač.

Čuměly jsme a Kiki mi špitla, že tohle se může stát jenom mně.
Myslela mě, ne sebe. Ačkoliv se to stalo nám oběma.

Tak jsme si po dlouhém zvažování vybraly něco jinýho. Kuřecí nugetky,
i když jsme byly po obědě. Když už jsme tam, tak přece hned zase neodjedem...

Dosednem, pustíme se do toho a během deseti minut si to kolem nás štráduje ženská
se zmrzlinou.

"Vidíš to, jo? Ty jsi prostě smolař!" Obořila se na mě Kiki.

Já se rozhlédla a o kus dál blízala své bílé kopečky dokonce celá rodinka.
Asi jo. Asi je to fakt mnou.


Když jsme se vrátily domů, máma s babičkou už tam byly.
Babička se převlékala nahoře a maminka najednou šeptem úkoluje Kiki:

"Prosim tě, tohleto mi koupila babička, ale já to nepotřebuju - až sejde dolů,
tak si toho nějak nenápadně všimni a zeptej se, na co to je. A pak jí řekni,
že by se ti to moc hodilo a ona ti to dá. Ať má radost. Pak to klidně vyhodíš, je to stejně na prd..."

Koukala jsem a čekala, jak se Kiki téhle úlohy zhostí.

Babička po chvíli usedla ke stolu, Kiki se tam něčím ládovala a nic se nedělo.

Celou další hodinu nic.
Usoudila jsem, že na to asi zapomněla, tak jsem se rozhodla jí naťuknout.

Vzala jsem tu věc do ruky a ptám se nahlas: Na co je tohle?

Babička na to koukla a hned povídá: To je podběrák na špagety...

Kiki se málem zakuckala úlekem, že na to zapomněla, ale hned se
chytila:

"Jé, ten by se mi hodil!"

"Tak si ho vezmi!" Byl jí nabídnut.

A pak se babička podívala na mě a přišlo jí zřejmě líto, že já ostrouhám.
Vydala se tedy zase po schodech nahoru a vrátila se s dalším.

"A tady má Janička, to je šikovná věc, to využiješ," podávala mi to.

Já poděkovala a přesně jsem tušila, co bude následovat.
Babička po očku mrkla na mámu.

Měla i pro ni.



A k dovršení absurdních akcí mého dne, přišel večer Zdeněk z práce
a líčil mi, za co dostal ten křížek.
To má být něco jako poznámka ve škole. Jenom je to křížek v práci.

Měli jít s kolegou na noční hlídku.
Většina těch hlídkujících to zpravidla zapíchne dřív a nedojde až tam, kam má.
To ale Zdeněk neudělal. Došli, kam měli, jenže jejich nadřízení dobře ví, jak se to šulí,
že se ty hlídky neplní v celé trase,
a protože sami dostali za něco pojeb shora, hodlali si na řadových zchladit žáhu.

Hledala se záminka pro udělení křížku a padlo to na Zdeňka a jeho kolegu, co šli hlídku,
která se šulí...

"My bysme jim řekli, ať se podívaj na kamery, že jsme to vážně celý prošli,
ale to jsme nemohli, protože by viděli i další věci a to by nebylo dobrý - tak jsme si ten křížek radši nechali dát bez keců."

"Jaký další věci by viděli?"

"Jak se cestou vozíme na dětský mašince - to by nám ten křížek stejně dali..."
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika | 15. dubna 2013 v 2:55 | Reagovat

Jani to není smůla, to je zákon schválnosti, u mě funguje taky dokonale! To Vám ten prodavač nemohl říct, ze jim to za chvilku půjde?  Jak tak čtu, tak babičky jsou všechny stejné, sama si dávám často otázku, jestli budu taky taková ;-)  Ovšem dětská mašinka nemá chybu :-D

2 Monika | 15. dubna 2013 v 9:15 | Reagovat

Opět moc krásný článek. A Kiki je teda pěkný číslo, ale alespoň se s ní Janičko nenudíte a přijdete i na jiné myšlenky. A ta dětská mašinka.....to mě fakt pobavilo :-D .

3 Rockytka | 15. dubna 2013 v 10:01 | Reagovat

Jste super rodinka Jani :-D
Máš kliku že je máš ;-)

4 Petra | 15. dubna 2013 v 13:25 | Reagovat

http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/nase-deti/pribehy/ivuska-10-let-pozar-chaty/c454

5 Petra | 15. dubna 2013 v 13:32 | Reagovat

http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/prvni-pomoc/co-nam-nejvice-pomahalo/milena--maminka-milenky/c544

6 Petra | 15. dubna 2013 v 15:44 | Reagovat

Naděje a láska - omlouvam se, Jani, za vkladani odkazu, ale tento ještě musím.. http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/nase-deti/pribehy/laurinka-7-let-nestastna-nahoda/c296

7 niternice | 15. dubna 2013 v 17:23 | Reagovat

1 - Já budu zcela jistě taky taková, jestli někdy budu babičkou... Věřim, že jo! :)

2, 3 - Kiki je komik, jsem teď šťastná za svou rodinu, bez nich už bych nebyla.

4 - Vždyť já to všechno čtu, co mi tu přistává... Díky, že to za mě revidujete a vybíráte příběhy, kde se taky věří ve znovuzrození. To je jediná moje naděje, kterou teď vidím...

8 Kačka | 15. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

holky vy jste dvojka:-)naděje je vždy Jani !! drž se a díky za tvoje psní někdy se nasměju a jsme v duchu s váma ! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.