Moje kamarádka

10. dubna 2013 v 22:42 |  Zpovědnice
Kiki se přede mě ráno postavila a s úplně vážnou tváří mi řekla, že ji ten můj pozdrav na blogu
už nebaví. A abych koukala napsat zase něco novýho, když jsem z ní udělala závisláka.

Já bych samozřejmě ráda, jenom tak nějak cítím, že mi to můj psychický stav
neumožňuje. Ne v takovém rozsahu, aby to za něco stálo.
Drží se mě tenhle stav zuby nehty, a když to trvá dýl, jsem schopná Vás akorát tak
pozdravit, což si zasloužíte :)

Mnozí z Vás tohle mé období spontánně využili k otočení "rolí" a začali psát mně.
Což je moc milé, musím říct. Tomu říkám věrnost!

Vždycky, ať mi bylo jakkoliv, jsem psát mohla a dělalo mi to dobře.
Teď to nejde. Četli byste prázdné řádky, do kterých bych se žádným způsobem nevkládala.
A psala je jenom proto, abych "něco" napsala, což není dobrý důvod k psaní.
Je to naopak ten nejhorší.

Ona je tady ještě jedna věc, která mě do jisté míry paralizuje.
A je to nefér vůči Vám všem, co mi držíte palce a můj příběh Vás upřímně zajímá.
Ale i to je asi holt život, který běží dál a ohledy nebere.
Vydávám se totiž svou otevřeností všanc těm, kteří mi můžou neohleduplnými
vzkazy snadno ublížit, pokud se pro to rozhodnou.

Jestli jsou to ta rizika otevřenosti, na která narážela jedna z otázek v rozhovoru pro Blog.cz,
pak už je chápu.

S každým takovým komentářem se mi zachvěje Země pod nohama.
A to jich nebylo moc. Stačí jeden, a je v tu chvíli úplně jedno, kdybych měla i sto příznivců.

Navíc se pak člověku to niterní psaní otráví...


Ovšem našla jsem si alternativu, která by mohla mou svízel dočasně vyřešit...
Vzpomínáte si ještě na mou kamarádku?

Na tu, které se může stát úplně cokoliv a já o tom můžu klidně psát, protože ji
nikdo z Vás nezná?
Věřím, že vzpomínáte...

Tak ona má teď shodou okolností takovou životní lapálii...

Dochází k psychiatričce, protože přišla o dcerku.
A jelikož nedokáže ani pomyslet na tu definitivnost téhle události, na to, že už by ji nikdy
nesměla obejmout a potěšit se s ní, a pro tu maličkou, že by mělo úplně všechno skončit,
velice jí pomohlo, když se k ní dostaly příběhy maminek,
které jsou přesvědčeny, že se jim jejich zesnulé dítě vrátilo v těle dalšího potomka.

Svěřila se s tím pár lidem, povykládala jim o své nové naději, jenže byli i tací, co
se jí tu naději snažili zničit. To snad ne!


A tak o tom všem povykládala té své psychiatričce.
A vydala se jí všanc, stejně jako jim. Ať klidně řekne totéž. Že je to nesmysl. Ať to prej má černý na bílým - jestli se zbláznit tak, anebo jinak, neni to už jedno? - Říkala mi.


Doktorka jí nahrála sama, když se zeptala, jestli už si našla nějaké to světýlko na konci tunelu,
anebo ještě zeje v prázdnotě.

"Zeju." Odpověděla kamarádka.
"I když... Jistý světlý bod, k němuž se v budoucnu upínám, by tu snad byl..."

Psychiatrička prý zvědavostí zvedla obočí.

"Dostalo se ke mně pár příběhů, kdy se údajně lidem narodilo znovu jejich zemřelé dítě.
Tak já teď věřím, že by se mi její dušička mohla znovu narodit..."

A bylo to venku.

Orosila se, zkoumala lékařky pohled, kterým ta zkoumala zase ten její, než řekla:

"Ale ve zdravém tělíčku, že jo?"
"Jasně! Proto taky půjdeme na genetický testy..." Sdělila jí, celá překvapená, svůj plán.

A pak jí vyprávěla o mém snu s Biankou a pak o tom rozhovoru s Biankou,
který jsem následně četla, stejně jako možná i Vy, což byl jeden z těch příběhů,
co se k ní dostal, a říkala si, že když už, tak už.
Ať ví všechno, ona mi přece má pomoct, tak nemá smysl něco tajit, dodávala odhodlaně.

Prý když zmínila tu Bianku v mém příběhu podruhé, psychiatrička vyhrkla:

No nekecejte!


"Ono to nezní bláznivě?" Otázala se jí později, když vysypala z rukávu další historky,
které se k ní na podobné téma dostaly, snad skutečně proto, aby jí sloužily jako naděje.

"Mně ne. Pravda je ta, že nikdo nevíme nic.
Jak to TAM chodí, se můžeme jenom domnívat,
můžeme věřit, nevěřit, ale vědět ne. A já si taky myslím, že duše je energie, která nezmizí.
Takže tuhle vaši víru si necháme, když nám pomáhá..."

Mrkla na tu mou kamarádku a bylo to.

"A co když mi někdo řekne, že jsem blázen, když tomuhle věřím?"

"Takové soudy by byly teď ve vaší situaci neohleduplné. Navíc, jak říkám, nikdo nevíme nic..."


Takhle to té kamarádce řekla...


Na tu genetiku už jsou objednaní, ze vzorků krve jí a jejímu muži řeknou,
jestli by býval byl, (či bude-li) jejich další potomek zatížen jakoukoliv genetickou vadou.
Já ani netušila, že se tohle dá poznat z krve.

Když jsme onehdá byli s mým mužem na genetice my, jelikož Elenka měla vrozenou vadu,
dělali tam s námi jenom takový rodokmen nemocí v rodině.
Diktovali jsme, kdo z příbuzných čím trpěl a oni z toho nakonec usoudili, že Elenky vada byla náhodná.

Přesto se našla lékařka, která nám jednoho dne vpálila, že naše další dítě TO bude mít taky,
je to prej jasný.

On se vždycky někdo takovej najde, kdo člověka nahlodá.

A tak bych se ráda na ten genetický rozbor krve objednala taky.
Musím říct té kamarádce o kontakt.
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lencaaa | 10. dubna 2013 v 22:50 | Reagovat

Ještěže máš takovou kamarádku a ta kamarádka má tak skvělou lékařku, jinak bychom neměli, co číst a ještě bysme prej nemohli věřit. A to my všichni nejenomže můžem, ale musíme. A věříme! ;)

2 Jitka | 10. dubna 2013 v 23:04 | Reagovat

No panečku skvělá lékařka....takových už moc není....genetika z krve se běžně nabírá a zjistí tam spoustu věcí nejlepší je na to klinika Genet nebo Iscare...
Janičko jen tak dál si naše sluníčko i když ted trochu pod mrakem ale přeci a bude určitě líp :-)

3 Kiki | 10. dubna 2013 v 23:05 | Reagovat

Já tomu věřim neustále a pořád,i když se mi taky strašně stýská. Ale je to jen dočasně,vrátí se.

4 Veronika | 10. dubna 2013 v 23:11 | Reagovat

Opravdu skvělá kamarádka, je mi líto, že prochází tím stejným, i jí přeji hodně sil, musí věřit.

5 Veronika | 10. dubna 2013 v 23:29 | Reagovat

Mimochodem super psychiatrička! A ta doktorka je blbka, jak to může říct?! To tak jednou mojí mámě na Interně řekla doktorka, že se diví co tam dělá, že podle výsledků už má být mrtvá! (a to šla máma na předoperační vyšetření).

6 Kačka | 10. dubna 2013 v 23:34 | Reagovat

Jani každým dnem vás víc obdivuji,celým srdcem vám přeji jen to nej a věřte ona se vráti!

7 Martin | 11. dubna 2013 v 3:00 | Reagovat

Rozesmala me uz prvni veta. Ze Kiki uz ten pozdrav na blogu nebavi :-)
Kdyby nic jineho, tohle uz JE duvod pro novy clanek :-))
A je pravda, ze tvoje niterni psani, kdy otviras vsem svou dusi a sverujes se s pocity, je trochu nebezpecne v tom, ze jsi zranitelna. Vystavujes svoje nechranena mista utokum necitlivych lidi. Mozna to ani nemysli spatne. Mozna jen chteji vyjadrit jiny nazor. Ale neznaji cely tvuj pribeh a proto reaguji necitlive. At si vyjadruji svoje nazory napriklad na zpusob peceni buchet, oblibenou hudbu, na traveni volneho casu, ale nikdo se nesmi poustet do nevyzadaneho hodnoceni neci viry. Obzvlast, kdyz ta vira momentalne pomaha prezit. A nikdo pro svoje tvrzeni nema dukazy. Protoze, jak jsi spravne napsala, NIKDO NEVIME NIC o tom, jak to TAM chodi. (pravda, jsou mezi nami lide, kteri vedi vsechno)
Abych to shrnul. Jsem rad, zes zase napsala. Hezky clanek.

8 LUCIE | 11. dubna 2013 v 6:25 | Reagovat

Zdravím vás Janičko,poněvadž jste ze mě udělala závisláka:-) a já denně koukám jestli jste něco nenapsala,tak moje první kroky před prací vedly k PC a ano je tu článek huráááá...
Moc vám fandím a jsem ráda,že vaše psychyatrička je takhle skvělá!Takže se držte určitě bude líp!!!!!

9 mengano | E-mail | Web | 11. dubna 2013 v 7:51 | Reagovat

Myslím si, že nikdo by nikdy neměl posuzovat a odsuzovat věci, kterým nerozumí a které nechápe. Neumím si vůbec představit, co jsi musela prožít a jak ti je. Přesto ti přeju, aby se ti splnily všechny sny, ke kterým se teď upínáš a kterým věříš. Člověk musí v něco věřit a doufat, jinak by se opravdu občas zbláznil. Držím ti palce. :-)

10 Monika | 11. dubna 2013 v 8:19 | Reagovat

Především, děkuji moc Kiki, za to, že Vás Jani pošťouchla k napsání dalšího článku "já už měla absťák" :-D . Jsem moc ráda, že Vaše psychiatrička Vás ve víře podporuje jako my všichni tady. Určitě negativní ohlas dokáže pěkně srazit na kolena, ale Jani nás, který věříme s Vámi je víc a toho se držte. S vyšetřením krve,jste udělali moc dobře, alespoň se tak poposunete zas o kousek dál, budete vědět na čem jste. A moc zdravím "kamarádku" :-)

11 Rockytka | 11. dubna 2013 v 8:21 | Reagovat

Jsem strašně rada, ze jsi našla zpusob, jak se zase pustit do psaní! Měla jsem vázne strach, ze ti ty komenty seberou vítr z plachet a přestanes dělat to, co ti teď moc pomáhá. A mimochodem paní psychiatrička mi udělala taky velkou radost ;-)

12 LUCIE | 11. dubna 2013 v 9:58 | Reagovat

Tak na to koukám a po ránu mě to asi nemyslelo omlouvám se za hrubajznu uf...

13 Radana | 11. dubna 2013 v 13:25 | Reagovat

Elenka se Vám vrátí, určitě, věřte a nepřestávejte. Držím palce do dalších dní a ať už je jen hezky.

14 martina | 11. dubna 2013 v 13:34 | Reagovat

Janičko,já taky věřím,že se Vám Elenka vrátí! Nenech si svou víru nikým sebrat. Těch,kteří v to věříme je mnohem víc!:-)

15 Klára | 11. dubna 2013 v 13:57 | Reagovat

Včera jsem četla na toto téma moc krásný článek v Enigmě. Bylo tam popsáno několik příběhů dětí, které si pamatovaly svůj minulý život. Byla tam např. rodina, která při autonehodě přišla o dvě dcerky a ony se jim narodily znova jako dvojčátka - holčičky. Každá měla mateřské znaménko v místě poranění té zemřelé holčičky, hrály si se stejnýma hračkama, dokonce i stejně pojmenovaly panenky. Moc zajímavé. Takže nevidím důvod, proč by se Elenka nemohla znova narodit právě vám. Držím palečky.

16 Kiki | 11. dubna 2013 v 14:51 | Reagovat

Klaro,

děkujeme  za doporučení časopisu Enignma,:))

Janiččce jsem pro něj hned šla  a  už sedí v  křesílku  a pročítá ho:)

17 Simona | 11. dubna 2013 v 16:25 | Reagovat

Zdravím, chtěla bych jen stručně reagovat na Kláru - a potvrdit, že jsem čtenářka zmíněného časopisu a o tomto jsem již četla několikrát. Malé děti si pamatují minulé životy - proč věřit, protože oni tam popisují, že vše, co si pamatují je pravda a jsou pro to důkazy. Neztrácejte naději, která Vás drží při životě a na sobecké lidi se jen usmějte, i ti nám dávají dobré lekce do života. Přeji hezký den všem a hlavně Janě :-)

18 Rockytka | 11. dubna 2013 v 16:48 | Reagovat

:-D přeji krásné počtení Jani!!!

19 Rockytka | 11. dubna 2013 v 17:36 | Reagovat

Na tohle jsem narazila Janinko http://www.cbdb.cz/kniha-14154-podruhe-na-tomto-svete-vzpominky-deti-ktere-zemrely-a-znovu-se-narodily-the-children-that-time-forgot
Opravdu je to realita :-)

20 niternice | 11. dubna 2013 v 21:44 | Reagovat

Všem Vám děkuju, už mám těch článků na tohle téma načteno dost a přesto ráda nacházím další :)
Píšete mi tak hezky, Vaše řádky mě posilujou a jsem za Vás opravdu ráda!

21 Kačka | 11. dubna 2013 v 23:53 | Reagovat

Už jsem taky hotovej závislák ,tvoje psani pomáha i mne diky diky a drzte se vira je v každem z nás!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.