Zrcadlo jako hlavolam

1. března 2013 v 0:27 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Odpoledne mi bylo řečeno, že bych si měla jít lehnout, neboť jsem přetažená.
Ono se asi není co divit, když máme takové neradostné období.
Člověku nechutná jíst (ani tu jitrnici jsem si neužila), nemůže spát, je jak na trní a plný obav...

Nedávno mě zaujal příspěvek nějaké slečny v jedné internetové diskuzi, kde psala,
že člověk vydrží dvakrát víc, než si myslí, a čtyřikrát víc, než si myslí jeho matka.

Zaujalo mě to, a teď jsem si na tu větu vzpomněla, protože je docela povzbudivá.
Moje maminka si podle všeho myslí, že vydržím dost a dost, což je pro mě dobré vědět,
jestliže tudíž v součtu vydržím osmkrát dost.

To já o své Elence tak přehnané mínění nemám, teď se bojím, že vydrží málo.
Jsem ráda, že je silnější, než se domnívám - ostatně to několikrát už předvedla.
Věřím, že to dokáže znova, přesto laťku svých nároků nezvednu.

Ten, kdo mě dneska posílal do postele, byl kamarád Martin.
Jemu se mnohdy podaří mě rozesmát, a já se pak chytnu a ve stejném duchu pokračuju,
až nakonec zjistím, že bavím akorát sama sebe.
Tak mě poslal spát. Vyčetla jsem mu, že mě nejdřív rozptýlí, což je žádoucí, ale vzápětí zase zchladí a vrátí zpátky
do reality. A tak mě tedy rozptýlil podruhé...


Podělil se se mnou o takový optický hlavolam, na který sám přišel.
Respektive ho objevil, avšak zatím nevyřešil.

Prý se mu z toho motá hlava, jak na to nemůže přijít.
Nebudu Vás napínat, jde o pohled do zrcadla.
Stojíte před ním a zvednete pravou ruku. Ten proti vám, tedy zase Vy, ale zvedá svou levou.
To by ještě tak akceptoval.

Ale když zrcadlo ukazuje vždycky opačnou stranu, proč nás nezobrazuje i hlavou dolů?
Proč mění jen pravou za levou?
Tak tohle mu vrtá hlavou.

Já upřímně taky netuším, v čem to vězí. A je mi to docela jedno. Nevadí mi, že se nevidím obráceně.
Že by mi při pohledu do zrcadla stály vlasy na hlavě a šimraly strop. Anebo vytíraly podlahu, zatímco by
se mi hrnula krev do hlavy. To bych ten hřeben mohla rovnou zahodit a jít od toho.
Než takovou divočinu, to snad radši zrcadlo nemít.

Vzpomínám si, že už jsme kdysi s Martinem debatu o zrcadle měli.
Bylo to v autě, kdy já řídila, a na křižovatce, do níž se vjíždí na základě kontrolního pohledu do kulatého zrcadla,
co tam visí namísto semaforu, jsem zastavila.

Vždyť nic nejede!
To nemůžeš vědět...
Máš tu zrcadlo!
Třeba nefunguje.
Jak nefunguje?
No třeba je rozbitý!
Tak snad vidíš, že neni!

Zdráhala jsem se spolehnout se na zrcadlo, bála jsem se, že třeba nezobrazí všechno - všechna auta, chápete...

On mě nechápal. Ale v kontextu toho svého hlavolamu teď musí uznat, že zřejmě rozbité bylo,
protože přijíždějící zprava, zobrazoval jako přijíždějící zprava, a ne zleva.
Což odporuje filozofii zrcadlení.

Dobře, dobře, já si klidně lehnout půjdu, ale na Vás je, jestli máte chuť, přijít tomu
hlavolamu na kloub.
Proč se nevidíme v zrcadle vzhůru nohama, proč přetáčí jen strany?
Jak říkám, mně to nezajímá, já mám svých starostí dost, ale Martin ještě asi dost nemá,
tak aby se nám nevyčerpal - pochybuju, že jeho starostlivá maminka má o jeho výdrži kdoví jaké mínění :)
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.