Výstřelky módy a ty naše

29. března 2013 v 0:04 |  Zpovědnice
Nebojte, nezapomněla jsem na Vás s dalším článkem. To jsem jenom celý den
neměla čas. Kiki je totiž děsně háklivá na to, když já obsadím počítač a ona by se měla nudit.
Sice dostala od svého Dana nějakou knížku - jenže Dan ještě neví o té její "poruše čtení dlouhých
textů"...

Nejradši Kiki má, když si společně buď trénujeme značky (módní), anebo si pouštíme
nějaká vtipná videa, případně listujeme nějakou bulvární stránkou.
Taky si moc ráda hraje na prodavačku, případně na bohatou zákaznici.

To je tak, že ona jako vejde a já ji obsluhuju - a ona zkouší.
Ale nevadí jí to ani naopak, to kvůli mně, protože má pocit, že bych měla taky zkoušet.
Prý bych skutečně z hlediska lepší informovanosti, coby prodavačka, měla mít ozkoušeno
všechno, co nabízíme.
Jenže já se k tomu nějak nemám. Nebaví mě to.

Tuhle jsem vešla do obchodu, vracela jsem se z jídla, a pozdravila jsem ji Rusky.
Hned sebou trhla v domnění, že jdem hrát...
Postavila se a prý kak mi može pomoči...

Povídám: Nijak Kiki - anebo když si zase sedneš.

Ách jo, Jani, ty seš... Povzdechla si.
Někdy mám pocit, že ji nudím.

Zato ona nenudí mě. Volala mi, když nasedala v garáži do svého auta, zatímco já ještě zůstala v obchodě,
a prý, že nakreslila Martinovi na auto kanečka.
Jako pozdrav z lesa - prý bude hned vědět.

"A číms mu to nakreslila?"
"No prstem!"
"Jako do špíny?"
"Jo!"

Jenže se později ukázalo, že to auto nebylo Martinovo. A tak majitel s kanečkem
asi nepochopí kanečka, coby pozdrav z lesa, ale třeba tak, že je čuně a měl by si to umejt.
Což ostatně je, když se mu do špíny na kapotě dá kreslit...

Před pár dny Kiki obsluhovala snad anglickou královnu nebo co to bylo.
Nóbl dáma, evidentně z lepší společnosti, a vybírala z exkluzivní kolekce, kterou
máme jen my - anebo téměř jen my, jak máme zákaznicím zdůrazňovat.

Ta paní dlouho stála před zrcadlem a před sebou držela háčkovaný pulovr.
Váhala, zda by se jí šiknul.
Já byla bezradná, mně to bylo fuk, ale Kiki ji dokonale zblbla:

Ta barva vám jde nádherně k očím! A je to univerzální kousek, který oceníte v každém ročním období.
V létě pod něj vezmete jen tílko, a když bude chladněji, tak zase třeba rolák...

No to máte pravdu! Rolák, že jo?! Teď jste mě přesvědčila, já ho skutečně užiju!

A mířila ke kase.

Cestou si povšimla ještě příšerné sukně, která se jí nějakým pro mě nepochopitelným způsobem zalíbila,
a to natolik, že se rozhodla i pro ni.
Kiki totiž hbitě podotkla, že tahle sukně s tím pulovrem vyloženě ladí.
Že bylo obojí stejné barvy, to neuniklo ani mně, ale o nějakém slaďování podle mě nemohla být řeč.
Nicméně, já tomu nerozumím, zato dáma měla jasno.

Jenže ouha, nebyla její velikost. A Kiki jí nabídla, že se pokusí tu šestačtyřicítku doobjednat.
Dáma nadšená, Kiki taky, já vyjevená - všechno jak má být.

"A kdyby to nešlo, tak já bych si vzala tuhle menší - no řekněte sama, že by byla škoda o tenhle outfit přijít!"

Kiki kývala jak o život a hned, jak paní ukončila nákupy, dala se do telefonování - kvůli sukni.
Jenže nebyla úspěšná.

A další den mi pozdě večer volala, že nebudu věřit, kdo právě volal jí...
No, nenapadlo by mě to a nevěřím tomu do teď, ale Vy třeba uvěříte, tak Vám to prozradím.
Tahle dáma.

Dostala totiž od Kiki echo, že sukni doobjednat nelze. A tak volala v deset večer a hovor uvedla následovně:
Tady je vaše zákaznice, která by si moc přála vaši sukni!!"

Kiki byla právě rozvalená u televize, ale brzy se prý do toho vpravila.

Takže obchod klapne...
Tohle považuju rozhodně za unikátní výstřelky módy.

Mně se ale taky povedl jeden výstřelek.

Všimla jsem si, dlouhodobým navštěvováním letištních toalet, že uklízečky si vždycky zvenčí jeden
záchodek uzamknou. Nezjistila jsem důvod, snad pro sebe, aby toaletu nesdílely s celým světem,
jako my, běžní uživatelé, zato jsem zjistila tenhle důležitý fakt.
Bylo to tak, že jsem stála v dlouhé frontě, a jelikož jsem vnímavá, nemohlo mi uniknout,
že z toho hajzlíku úplně vpravo, už dlouho nikdo nevyšel.

Stálo při mě, pokud jde o tenhle objev, štěstí, a tak jsem se dostala na záchodek hned vedle.
A po sklonění hlavy, jelikož stěny nejsou až na zem, jsem měla jasno.
Nikdo tam neni!

Od té doby vím, jak se věci mají, a když je fronta, hned jdu, záchodek odemknu
a dveře otevřu té, která je právě na řadě.

A to se mi vymstilo.

Fronta až k východu, já se suveréně proderu k tomu pravému, bez váhání ho dvěma prsty odemykám,
dveře otevírám a celé frontě předvádím, jak tam právě kadí pani...

S omluvou jsem ji zase přibouchla a zařadila se na konec fronty.
Teď kecám, já odešla vyhledat úplně jiné toalety - kde mě ještě neznají :)
***


Ještě jedna věc dneska... Jsem ráda, že mám tak skvělé čtenáře, kteří se mnou nesdílí jen to špatné,
ale i to dobré :)
Ohlasy na les mě těší, ačkoliv já ho, jak už jsem zmínila, sama neobjevila.
Přesto jsem ráda, že se mnou sledujete ten přímý přenos ze světa kanečků :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monika | 29. března 2013 v 1:12 | Reagovat

Krásný článek na dobrou noc :-).

2 Martin | 29. března 2013 v 7:52 | Reagovat

Hahaha :-) predstavuju si, jak predvadis fronte tu kadici pani. Je to jako kdyz kouzelnik vitezoslavne otevre skrin, ktera ma byt prazdna, ale ejhle, osoba ktera mela zmizet tam stale je :-)

3 Rockytka | 29. března 2013 v 8:03 | Reagovat

Hodně živě jsem si připoměla roky strávené na letišti na check-inu a tím pádem i storky z veřejných toalet! A že se tam občas děli věci!! 8-O

4 Martina | 29. března 2013 v 15:32 | Reagovat

To je hezký článek Jani, Ty a Kiki v obchodě to mě vždycky pobaví:-) A teď ještě kadící paní :-)
A jinak naše Kiki od rána sedí " u lesa" a vyvolává : srnka...a další...a dalsi...

5 Lucie | E-mail | 29. března 2013 v 20:35 | Reagovat

ahoj Jani,musim říct že pořád ted sleduju les a zvířatka v něm a pravě tam prasata prohnaly medvídka,nasmála jsem se u toho a už to sledují i všechny moje kamarádky :-)

6 niternice | 30. března 2013 v 0:14 | Reagovat

To ráda slyšim, že v tom nejedu sama, je to nejledovanější přímý přenos z lesa! :)

7 Lucie | E-mail | 30. března 2013 v 18:12 | Reagovat

jen co přijdu z práce,už jsem na počítači a hurá do lesa :-) a pak jen píšu smsky co tam zrovna běhá ;-)

8 adaluter | E-mail | Web | 30. března 2013 v 18:13 | Reagovat

Tak už jsme se taky přidali, Julča mi sedí za zády na křesle, Maťa na klíně, říká srnkám šej-ša a chce je přes monitor krmit mazancem. :-)
Díky za krásný tip. :-)

9 niternice | 30. března 2013 v 20:45 | Reagovat

Takže co jste říkaly na ty dva mývalí medvídky teď večer? :) A je to prý z Estonska.

10 Lucie | E-mail | 30. března 2013 v 21:15 | Reagovat

já je viděla,včera byl jen jeden a dnes už dva,jj je to estonsko,ale je to super a uklidnující :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.