Tajemno

23. března 2013 v 16:37 |  ZPOVĚDNICE

Aktualizováno o zážitek Zuzky! (Na konci...)



A tajemno pokračuje - nenudí Vás to už?
Tajemno by ale nudit nemělo, už ze své podstaty - tak si říkám, směle do toho :)

Jelikož Zdeněk odjel na víkend za svou rodinou do Východních Čech, přespávám mezi
prací u našich. Nějak se necítím na osamocené noci, zatím.

Jakýpak copak, když rovinka, tak rovinka - jsem posera, bojím se právě toho nočního tajemna...

A tak jsem po práci, někdy v půl jedenácté večer, přijela k mámě. Seděla za stolem a hned povídá:

Pojď se na něco podívat!

Zavedla mě do kuchyně a prstem ukázala na hodiny.

V tom se zarazila, chvíli mlčela a pak řekla, že je teda blázen...

Na hodinách ručičky ukazovaly sice jiný čas, než aktuálně byl, ale takový, který mi nic neříkal,
nějakých půl jedný...

Do teď ty hodiny stály! Už asi tři tejdny, než se to stalo Elence, stály!
A ještě dneska večer stály!

Rozčilovala se a vysvětlila mi, že když se zastavily před těmi šesti nedělemi,
nevěnovala tomu pozornost, jenom si řekla, že baterku vymění později, teď se jí nechce.
A protože mají doma hodin víc, zvykla si dívat se na jiné, až nakonec tyhle stojící už neřešila.

A včera večer si jich zase všimla a teprve ji zamrazilo - vždyť ukazují třičtvrtě na dvanáct!
To je ten čas, kdy... Víte.

Člověk to slovo, anebo ta slova, nerad zbytečně používá, víte...

Jenže když mi je ukazovala, už asi třičtvrtě hodiny zase normálně šly.
A jdou do teď, jen napřed. Prostě si pár neděl postály a zase jdou.

Vlastně stály tak dlouho, než si maminka všimla toho času a spojila si to.



Psala jsem mamince Péti, toho chromého kluka, s kterým jsme ležely v listopadu v nemocnici.
Ona totiž napsala na facebook status, že včerejšek byl nejhorším dnem jejího života. Prý jí málem zemřel syn.

Jen pro vysvětlení, proč ji mám v přátelích, ačkoliv jsem se s ní v podstatě bavila jen jednou, a to, když jsem jí telefonicky domlouvala, aby za Péťou přijela...

On mi totiž Péťa později často psal esemesky, a často neměl kredit, tak si půjčoval telefon své mámy, stejně jako mi psal z jejího FB profilu. A nedávno mi psala i ona, že přejou Elence všechno nejlepší k svátku...
Tak jsem ji zpravila o té události, načež teda poslala soustrastnou zprávu s tím, že Péťovi to radši
říkat nebude, že by ho to moc vzalo, protože o nás dodnes mluvívá.

Vraťme se k tomu, co mi teď odepsala, že se mu stalo...

Dostal kašel a horečky, antibiotika mu nezabírala, tak ho odvezli do nemocnice, kde se během jediné hodiny jeho stav zhoršil natolik, že ho museli převézt na ARO, uspat a dát na umělé dýchání. Těžký zápal plic.

Přesně takhle to bylo s Elenkou, ale to ona nevěděla. Tím nechci říct, že kdyby ano, bylo by něco jinak. Jen podotýkám, že já ji nezasvěcovala do detailů. Tím nechci říct, že mě její popisnost nějak obtěžuje, vlastně tím nechci říct vůbec nic - nic víc, než že tutéž situaci jsme prožívali s Elenkou.
A že je to divný, aspoň tedy já z toho mám divný pocit.


Vím, že tajemné okamžiky se dějou i Vám, píšete mi o nich. A jedna paní mi napsala obzvlášť hezký a hezky podivný příběh - měla totiž pocit, že se s ní svým způsobem rozloučila Elenka...

Nespojovalo je nic, neznaly se, neviděly se, jen na ni ta paní často intenzivně myslela, protože byla jejím velkým fanouškem.
Psala, že mají doma v kuchyni staré rádio, které dávno nezapínají. Prý by to snad ani neuměla.

Ten den, kdy se za Elenku sloužila Zádušní mše, se chystala zapálit svíčku.
Byla v té kuchyni, když začala hrát hudba.

Ohnala se po telefonu v domnění, že jí manžel nastavil jiné, romantické vyzvánění.
Jenže telefon to nebyl, bylo to to rádio.

Podařilo se jí ho vypnout, a protože se blížila třináctá hodina, sedla ke stolu a zapálila tu svíčku.

A po chvíli se rádio samo zapnulo zase, zase ta hezká písnička. Koukla na hodiny a byla přesně jedna.
Seděla u hořící svíčky a v duchu si jen řekla: Elenka...


To je moc krásný tajemno.

Děkuju téhle paní znova, že se odhodlala mi o tom napsat. A taky za to, že na Elenku tolik myslívala.


A moje sestra Zuzka, ta má za sebou taky zajímavou epizodku...

Ale Vy už máte určitě dost, tak to nechme zase na jindy.
***


Dobře, dopovím Vám to, nechtěla jsem Vás nechat v nějakém napětí...
Ve skutečnosti šlo o to, že jsem v krámu a přišla zákaznice, tak jsem to rychle zakončila :)

Tak tedy, jak známo, každý se vypořádává se svým smutněním po svém.
A Zuzka byla nějak moc "fit", a tak se ji rodiče ptali, jak to dělá, že má takovou náladu.
A ona je zasvětila do své formy terapie - přenesla se do doby "před Elenkou" a vžila
se do skutečnosti, že nikdy žádná Elenka nebyla. A prý je pak člověku líp.

Už když mi to říkala, připadalo mi to divný. Tenhle postoj, to přece nejde...

Divila jsem se, ale nekomentovala jsem to.

Jenže mi další den volala a vyprávěla mi, co se jí stalo v noci...

Prý normálně spala, když v tom ji NĚCO (energie, síla) vyrvala ze spánku
a donutila posadit se na postel, kde celá vyjevená koukala a nevěděla čí je,
ani kde je. A do toho měla silný pocit, že jí to NĚCO říká:

To přece nemůžeš, takhle mě vytěsnit ze života, vždyť jsi mi slíbila, že na mě nikdy
nezapomeneš!

Jako by v duchu slyšela hlas Elenky.

Celá zmatená nahlas řekla, že má pravdu, že se omlouvá, že to bylo špatně,
a že už to nikdy neřekne, ani neudělá, aby se na ni snažila zapomenout.

A pak dodala, že od té chvíle už jí je zase hůř...

Kdo nezná mou sestru, mohl by teď namítnout, že ji probudilo špatné svědomí.
Ale to neznáte mou sestru :)
Ta spí jak špalek, svědomí nesvědomí. Navíc je abnormálně racionální, s převažující
snahou vždy všechno vysvětlit rozumem.
Teď ale řekla, že ji vzbudila Elenka...



A závěrem Vám pro odlehčení řeknu, proč jsem prve nedopsala. Ta zákaznice, co mi vešla do krámu...
Ruska, a že prý mám vokázat nějaké futbolky pro mladou děvušku...
Tak jsem postupně přinášela různá trička, protože futbolka je tričko, jak už vím,
ale ke každému měla nějaký, mně nesrozumitelný, proslov. Ve smyslu, že tohle ne...

A tak jsem snášela dál, až jsem donesla tyrkysové. Koukla na něj, pak na mě a konečně se strašlivým šklebem řekla:
Eto neoriginálné!

Aha... tak najdem něco originálného... Vyhrabala jsem úplně poslední tričko, co ještě neviděla.
Přinesu jí ho a ptám se: Je eto originálné?
Koukla se, mávla rukou a odešla.

Odešla hledat originály do jiných značkových butiků.
To se nahledá...

Ale aspoň jsem měla čas Vám to dopsat.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dita | 23. března 2013 v 16:52 | Reagovat

Tvoje psaní nás nikdy nenudí Janičko !

2 Monika | 23. března 2013 v 16:56 | Reagovat

Teda Janičko, to mi nedělejte! Čte se to jedním dechem a zrovna když sem úplně napnutá co se asi tak mohlo stát vaší sestře Zuzce.....tak :-x konec. Snad nás nebudete dlouho napínat.

3 Jitka | E-mail | 23. března 2013 v 19:51 | Reagovat

Jani,
vůbec nás to nenudí spíše naopak :-)
Taky se těšíme na další pokračování..

4 Kiki | 23. března 2013 v 20:28 | Reagovat

Je mi moc lito Peti... Moc si preju,aby se z toho dostal. Moc. Je to takovej hodnej chlapecek.

Po Elence je mi stale vic a vic smutno a Zuzk pribeh me taky dostava do kolen... A ta pani,je moc hodna. Je to hezky,kdyz se o svuj zazitek s tebou podeli a ty pak s nama,tvyma ctenarema.

Mam te moc rada Janicko,moc doufam,ze to Peta zvladne.

5 Jane | 23. března 2013 v 20:37 | Reagovat

No tak děkuji a máte to tam :)
Péti je mi taky moc líto, snad ho z toho dostanou.

6 Monika | 23. března 2013 v 21:28 | Reagovat

Moc děkujeme za rychlé dokončení (já to tušila, že sem mám před spaním ještě nakouknout).

7 Jane | 23. března 2013 v 21:57 | Reagovat

Ale to je taky divné, mít takové tušení, ne? :) Dobrou noc!

8 Martin | 24. března 2013 v 8:14 | Reagovat

Ja to sice vsechno od tebe slysel, ale musim te pochvalit za to, jak to dokazes zpracovat. Tvuj blog je fakt navykovej :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.