Komentáře

1 Jitka | E-mail | 19. března 2013 v 15:27 | Reagovat

Jani,jsou to neskutečně krásné příběhy co píšeš hrozně ráda si je čtu i celá moje rodina a kamarádi ....svět se prostě nechce zastavit i když bysme si to někdy moc přáli [:tired:]

2 Jitka | E-mail | 19. března 2013 v 15:27 | Reagovat

Jani,jsou to neskutečně krásné příběhy co píšeš hrozně ráda si je čtu i celá moje rodina a kamarádi ....svět se prostě nechce zastavit i když bysme si to někdy moc přáli [:tired:]

3 Martin | 19. března 2013 v 19:30 | Reagovat

Jani, všechno z povzdálí pozorně sleduju :-)

4 Andrea | 19. března 2013 v 21:00 | Reagovat

Když si představím, jak moc to musí bolet, bolí mě z toho srdce taky. Pak si představím jak moc musí bolet i Tvé blízké to, že Vám nemohou pomoct a je mi ještě hůř. Kdyby se ten čas dal nějak popostrčit... Umřel mi milovaný člověk před téměř šesti lety, týdny to bylo šílené a odmítala jsem uvěřit, rok mi trvalo než jsem o něm mohla mluvit a pět let než jsem se s tím smířila. I když i teď se mi stane, že myslím, že se zblázním jak moc mi to přijde nespravedlivé. Ale ještěže existuje čas, protože ten jediný to dokáže alespoň zmírnit a dá se "normálně" žít dál. Strašně moc bych Vám oběma přála, aby Vám ten čas, když už se nedá vrátit, běžel teď alespoň o něco rychleji a pomohl překonat ty nejhorší chvíle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.