Kiki byla na táboře

8. února 2013 v 21:31 |  ZPOVĚDNICE
Moje sestra Kiki se odstěhovala od rodičů.
Se svým Danem hledali byt k pronájmu, a ze tří navštívených vybrali nakonec ten nejhorší.
Podepsali smlouvu, zaplatili kauci a hurá se stěhovat.

V ten den D, kdy Kiki balila kufry, se nostalgicky rozplakala.
Je to takový zláštní - člověk je pořád dítě, až najednou vyroste a stěhuje se z hnízdečka...
Uteklo to...
Maminko! To je jako kdybych jela na tábor, ale na strašně dlouhej!

Ale maminka prozíravě tušila, že zas tak dlouhej ten tábor nebude.

Kiki totiž předeslala, že vařit nehodlá, a ve dnech pracovních - jelikož dělá na směny,
bude přespávat DOMA (chápejte u maminky).

Takže se zdálo, že bude DOMA v podstatě denně, minimálně k obědu.

Což o to, to by jí časem přešlo, jak by se vlivem okolností naučila vařit,
horší to bylo s tím, že ten byt, jak už jsem řekla, byl snad nejhorší, na který mohli natrefit.

Jediné plus, který se mu dá přičíst, byl v tom, že šlo o centrum.

Ovšem nebyl zrevidován a uznán vhodným k obývání. Což bylo novým nájemníkům zatajeno.
Brzy to ale prokoukli, a teď se handrkují o rychlou nápravu situace, anebo vrácení té kauce.

A jak se na to přišlo?

To musela do toho bytu naše a Danova maminka, které se zajímaly i o takové nepodstatnosti,
jako je třeba topení - v tomto případě stařičké vavky, a problém byl na světě.

Kiki si pak pozvala technika, který měl provézt jejich revizi.

V tu chvíli se u ní projevila stejná porucha, kterou trpím já - totiž paranoia.
Volala mámě, že v tu hodinu, kdy má technik dorazit, rozhodně nebude v bytě sama!

Na dotaz proč, jí Kiki svěřila svou obavu - aby se nestala obětí trestného činu.
A to rovnou vraždy.
(Já bych se obávala spíše znásilnění, Kiki zašla dál).

Maminka jí ale vyhovět nemohla, protože neměla čas, nikdo jiný taky nereagoval na její zoufalé
prosby (o život), a tak měla maminku aspoň na telefonu.

Jenže k velkému překvapení nás všech se ten člověk nezajímal o ni, nýbrž o ta kamna...

A když řekl svůj verdikt - tedy nepoužitelné, nebezpečné, Kiki se začala bát o život podruhé.
Aspoň měla už důvod.

Od té chvíle v bytě mrzla - no, asi tak deset minut, než pobalila všechno důležité,
a s velkou slávou se vracela ze svého týdenního tábora domů.

Ani nestihla poslat pohled, jaký to byl fofr.

Takže se bude hledat vhodný bejváček nanovo, a tentokrát jim to snad už vyjde.
Jelikož to stěhování stejně zase obrečí, tak aby se nám z ní nestala plačka :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 8. února 2013 v 21:36 | Reagovat

:))))))))))))))))))))))))
To snad  ne:))  tak ty  budes na  svym blogu rozebírat i tohle, ale  i když  to jsem mohla  čekat:)

Uplně  skvělě  si shrnula mou situaci, musim bohužel potvrdit,že opravdu jsem tak paranoidní,že jsem se bála že mě revizák zavraždí:)))))  ale ted mi to přijde  usměvné, ale  až si vyžádám revizi, v  novém, NEJLEPŠÍM  bytě,tak se  budu bát  určitě  zase, znám se:)

Jinak, musím tě  opravit... JÁ PLAČKA JSEM :)

2 niternice | 8. února 2013 v 21:43 | Reagovat

Kiki, psalas to vůbec Ty? Ani jeden překlep, ani jedna nesrozumitelná věta - kromě té, kde se doznáváš k tomu strachu z revizáka :):) Určitě najdeš lepší bydlení, a klidně si zase poplač - to musí bejt, co kdyby to byl odjezd na nekonečnej tábor, že jo? To jeden nikdy dopředu neví :)

3 Adlinka | 9. února 2013 v 1:05 | Reagovat

Jste boží :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.