Božan zdraví Toma!

13. února 2013 v 22:54 |  ZPOVĚDNICE
Přijela jsem s Elenkou k našim - má to tam ráda, užije se tam plno legrace.
A je tam hodně lidí, mé sestry a babička s dědou, kolikrát i Kiki přítel a výjimečně
i strejda Tom, který momentálně žije na koleji v Anglii.

Naši s ním jsou denně ve spojení přes skype, a to prostřednictvím televize,
takže ho vidí ve velkém formátu a můžou s ním mluvit všichni, kdo jsou v jídelně,
a on je pohodlně vidí. Zatímco my vidíme jen jeho. Většinou jen obličej.
Velký obličej přes celou obrazovku. No, jako by byl s námi!

U toho stolu v jídelně je rozbitá židle. Má urvanou nohu, což ale není na první
pohled vidět. Nevím, proč tam tu židli pořád mají, anebo proč dávno není spravená,
každopádně jsme na ni zvyklí, nesedáme na ni, a poznáme ji tak, že je strčená v rohu místnosti,
kde slouží jako stojan na svetry a kabelky příchozích.

Jenže, když se nás sejde víc, a všichni si chceme posedat, stane se, že někdo v zápalu
konverzace po té židli sáhne... Jako dnes.

Děda vytočil Toma na skajpu, aby byl jako s námi.
Chvíli před tím věnoval Elence přístroj na měření okysličení krve, o kterém jsem Vám už psala.
On jí ho nakonec pořídil sám.
A všem nám ho u toho stolu předváděl.

Když se Tom objevil na obrazovce, povídá mu:

Hele Tome, co tady máme za věcičku... To měří okysličení krve...
Strčil dovnitř prst, sáhl po té rozbité židli, sedl na ni - chvíli ho to udrželo,
takže ještě stačil říct, kolik mu to ukazuje (a že to je slušný číslo),
a pak se svalil na podlahu.

Naštěstí mu to saturátko stačila vzít sestra, že to zkusí taky.

Tom se pobaveně zasmál tátově pádu pod stůl a byl nucen ještě si počkat na jeho
nové měření - protože teď mu určitě vyletěl tep...

Je to dobrá hračička, i já si to pochopitelně zkoušela, paradoxně na Elenku se dostalo
až později - ji to zase tolik nebere.

Když táta odešel vyřídit si nějaký hovor, Tom se rozloučil s tím, že už má hlad a jdou s kamarády
na večeři.

Musel ale slíbit, že hned potom ještě zavolá.

Uběhla asi hodina a měli jsme ho v televizi zas.

Jako bychom hráli Chodí Pešek okolo..., Kiki najednou neměla své místo u stolu.
A jako bychom byli všichni úplně blbí, nikomu nepřipadalo jako špatnej nápad,
když se posadila na TU židli v rohu.

Ona je skutečně tak pitomě rozbitá, že prostě stojí i bez té nohy...
To se na to snadno zapomene. Anebo jsme fakt retardi všichni.

Každopádně Tom viděl další držkopád a koukal na nás už trochu divně.

Říkala jsem si, jen tak pro sebe, proč se nesměje. Stává se tam z něho suchar nebo co?
My se totiž smáli všichni, přišlo nám to neuvěřitelně vtipný, že se to stane dvakrát během hodiny.

Elenka se smála nejvíc, a jelikož se nám její smích strašně líbí, a vlastně bychom nejradši,
aby se smála pořád, dostal dědeček nápad...

Totiž Tom, když byl ještě malej, měl takovýho obrovskýho plyšovýho slona. Růžovýho.
Říkalo se mu Božan - ano, měl i jméno, protože byl nejvyšším členem rodiny. Byl a zase je.
Po letech ho naši vyhrabali někde na půdě a snesli ho dolů, pro Elenku.

No a ten dědův momentální nápad spočíval právě v tom, připomenout ho Tomovi.
Tak pro něj došel. Ten bude koukat, ten se určitě dojme a zavzpomíná na svá dětská léta,
kdy mu Božan dělal společnost v pokojíčku...

Jenom v trenkách si s Božanem stoupl před televizi a začal s ním blbnout.
To proto, aby zároveň pobavil Elenku.

Tom koukal, ani nedutal - asi se za chvíli rozpláče.

Táta hopsal s Božanem, mával mu tlapou: Božan zdraví Toma do Anglie!
Natřásal ho, pusy mu dával, tančil s ním a vydával různé skřeky,
které opakoval tolikrát, kolikrát se tomu Elenka zasmála. A Tom pořád jenom koukal...

Když se dědeček dost zapotil, napadlo ho ještě, že je možná na čase, znova si přeměřit ty tepy...

A někoho jinýho zas napadlo zeptat se Toma, jestli je v pokoji sám.

Nebyl.
Měl kolem sebe ty svý kamarády, s kterými se vrátil z večeře.
Vzal kameru a teprve nám jednoho po druhém ukázal.

Haj...
Haj...

Mávl jeden, druhý, třetí...

Už bylo jasné, proč se nesmál. Ani nedojal.
A u nás v jídelně zavládlo ticho.

Později nám vysvětlil, že nevěděl, v jakém momentu nás vypnout - přerušit spojení, ztratit signál...
A že takový moment propásl. To by nás totiž musel jedině vůbec nevytočit.
A tak jen doufal, že nezajdeme příliš daleko.
Ovšem tanec s Božanem byl prý už za hranicí.


A to může bejt rád, že tam ty kámoše neměl i před večeří, když z tý židle letěl táta.
Anebo měl?
Vlastně jsme se zapomněli zeptat.
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 14. února 2013 v 8:59 | Reagovat

Teda dneska jsem se opet vyborne zasmal. Napadlo me, ze mohl Tom ztratit signal a vam by zustal na obrazovce jeho oblicej. Tata by tam delal cirkus a snazil by se ho dojmout, ale Tom by uz byl davno s klukama v hospode napr. :-)

2 adaluter | E-mail | Web | 14. února 2013 v 14:59 | Reagovat

Teda, jestli ti kamarádi nemávali z podlahy, kde by se svíjeli smíchy, pak jsou to opravdu suchaři a hrozba nákazy je víc než reálná. :-D
Skoro bych řekla, že Tom už vykazuje první příznaky.
Zdravím Božana. Z Prahy.

3 Sara Pf | 14. února 2013 v 16:05 | Reagovat

Souhlasim s Martinem, dost jsem se pobavila. To se mi tady ostatne deje velmi casto, ale dneska mi to nedalo a musim reagovat :-) Skvely!

4 Niternice | 14. února 2013 v 19:37 | Reagovat

Děkuju za komenty, jsem ráda, že jste se taky pobavili, jako my (kromě Toma) :)

5 Adlik | 21. února 2013 v 22:49 | Reagovat

HAHÁ! opět jako z filmového plátna :-D a takovýhle komedie já teda můžu, boží boží boží! Božani jste úplně všichni :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.