Vousatá a opeřená

31. prosince 2012 v 12:46 |  Dnes - jednorázovky
(...a blbá:))

Aneb jeden silvestrovský...


Sedím takhle za kasou a moje kolegyně zametá krám.
Pak mi někdo volá, tak si povídám, a jak se tak vykecávám,
bloumám si prsty po krku, bradě...

Já totiž nečmárám, jako většina sedících telefonujících,
já si vytrhávám chloupky...

Najednou natrefím na jeden takový delší, přímo pod bradou.
Ten musí ven!
Tak si tak během hovoru škubu, až se mi to nakonec povedlo.

Pak jsem chloupek zahodila a bezstarostně konverzovala dál.
Teď už bezstarostně :)

No a pak se to stalo.

Začala jsem s telefonem pochodovat - už mě bolel zadek,
no a najednou vidím něco strašného.

Dlouhý černý chlup na podlaze.
Dokonce by se to dalo nazvat i vousem!

To snad ne! Tohle jsem měla jako na bradě jo? Tak to je v prdeli,
to musel každej vidět...

"Haló, jsi tam?" Ozývalo se z mýho mobilu, když jsem se pro úlek odmlčela.



"Já tu ztratila chlup...," sehnuhla pro něj má kolegyně!

Zírala jsem: "To byl tvůj?!"
Zhostila se mě jistá úleva, že TOHLE nehyzdilo bradu mně...

"No z koštěte...," odvětila kolegyně rozpačitě.


Vyprskla jsem smíchy - a při mém štěstí se to právě vůbec nehodilo,
protože ten na drátě mi vyprávěl něco na vážno.

Takže jsem musela s pravdou ven.

Asi takhle: Né, nic, tady se válí na podlaze chlup z koštěte a vypadá jako vous...

Jestli to postačí...

"A to tě tak pobavilo?"

Nepostačilo... Ok, tak pravdu...

"Kolegyně se pro to sehla, že to vypadlo jí...," zaonačila jsem to - a postačilo.

Sláva.
Dokonce se zasmál.

Jenže já si pak sundala svetr, a najednou koukám, že ze mě letí pírko...

Nechat mě při tom, že takový vousy mívám běžně na podbradku,
tak si teď začnu namlouvat, že jsem snad i opeřená.

Kdežto takhle mi hned došlo, která bije.
Je to z mé péřovky, samozřejmě...
*

Tu mám z krámku, kde prodávám. Daly mi ji ségry k Vánocům.
Je krásná, mám ji celé dny na očích, protože visí na ramínku přímo
proti kase.
Tedy ne ta moje, ta visí ve skladu, ale další prodejní kousky.
Ženský se na ně choděj dívat, jsou hned u vchodu.

Když říkám, že visí na ramínku, tak to není úplně přesné.
To ramínko je totiž papírový karton ve tvaru hlavy psa.
Dokonce má nakreslenou i tlamu. Čumák, oči.. Všechno.

Kamarád Martin mi tuhle říkal, že kdykoliv ten obchod míjí
a vidí tu "mou" bundu u dveří, má na první pohled pocit,
že tam stojím já.

Ony jsou totiž pod ní vystavené dokonce i boty.

Rozvedli jsme to - samozřejmě do absurdna...

Jani! Ty mě neslyšíš?
A co to máš s hlavou?

Anebo:
Ty máš takovýhle fousy jo? To jsem si nikdy nevšim...
Chybělo málo, a nebylo to vtipné... :)
*


Všem svým čtenářům přeju krásný nový rok plný legrace,
a zdraví a pohodičku a čtěte dál Niterničku :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 31. prosince 2012 v 18:17 | Reagovat

Ja vyprskla smichy taky:D ctu niternicku i o dovolene,jsem to ale poctivy ctenar!:)

2 Martin | 31. prosince 2012 v 23:45 | Reagovat

Nasi rozpravu o tvem kabatu a hlave psa je lepsi prozit, nez precist :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.