Autobusák a rybička

19. prosince 2012 v 21:55 |  ZPOVĚDNICE
Kdykoliv nemám čas vařit, zpravidla, když jsem s Elenkou dopoledne u doktora, anebo teď, když brigádničím, tak sobě i Zdeňkovi kupuju hotovky.
Mají je v každé samošce, jsou to hlavní jídla v plastu, která stačí ohřát v mikrovlnce.

No a nedávno jsem se takovým obědem pohostila právě v obchodě.
Dala jsem si špagety karbonáre.

Vzala jsem jedny i pro Kiki, ale ta nad nimi ohrnula nos.

"Vždyť je to dobrý!" Pobízela jsem ji, aby si taky svou porci ohřála.

Jenže ona mi vysvětlila, že to vůbec neni dobrý...


Tak radši neobědvala.

Fajnovka, pomyslela jsem si.


Jenže příští den jsem vyrazila pro oběd znova, a volám jí, že tady mají i jiná jídla,
co třeba takovou svíčkovou...?

Odmítla, a tak jsem si vzala zase jídlo jenom pro sebe a nechápala, že
ani hlad ji nepřiměje ke kompromisu.
Dneska fastfood, zítra maminky pečeni - čeká nás volno.

Jenže ona mně pak vysvětlila, o co jde...


"Tu svíčkovou, cos mi nabízela, tu si kupoval jeden pán... Byl to autobusák a mně ho bylo strašně líto."

"Proč?"

"Byl na něj smutnej pohled. Takovej starší autobusák, co si v Bille kupuje svíčkovou... Bylo jasný,
že je sám, že mu ji nikdo neuvaří - chtělo se mi brečet."

Koukala jsem. Fascinující dedukce - a to jsem se považovala za mistra tohohle oboru.

"Pro mě se tyhle rychlý obědy staly symbolem samoty, stáří a opuštěnosti... Nebudu jíst rychlej oběd."

Uzavřela to.



Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co jsou pro mě symboly stáří a samoty.

Asi stará babička, co se belhá o holi a krmí holuby...
Nebo staří lidi v domovech důchodců...
Ale hotovka z Billy?
To by mě nenapadlo, ani kdyby si ji kupoval důchodce.


Když mám chuť na svíčkovou, tak se zřejmě necítím opuštěný.
Anebo aspoň v tu chvíli ne. Nepřijde mi, že budím soucit.

(Doufám, že nade mnou nikdo v Bille neplakal!)

Ještě tak, kdybych kupovala chleba a sůl... Tak neřeknu.
Není mou prioritou ukojit chuťové buňky, ale přežít, ve svém žalu...

Ale autobusák si kupoval k obědu hotovku a Kiki od té doby nebude kupovat hotovky.

Já to prostě nechápu!!! :)
*

V akvárku se nám už dva dny plácá ryba.
Ne, nekoupili jsme kapra a nehodili ho tam. Aby se necítil sám,
(opuštěný), anebo aby se závěrem své vodní poutě ještě dobře nažral.

To by bylo příznačné k tomu autobusákovi.
Kdybychom opuštěného kapra pozvali na hotovku.

Ale zpátky k plácající se rybě.
Je to jedna z těch malých, co se narodila nedávno.
Plave bokem, jako by ji něco táhlo na stranu. Neudrží rovnováhu.
A jak se o to snaží, předvádí šílené kousky, hotová akrobacie.

Jenže nám je jí líto.

Zdeňka napadlo, že by jí chytil a nějak rozhýbal.
Jako ručně.
Netuším, co se domnívá, že jí je, když se domnívá,
že by jí pomohla rehabilitace.

Kdyby mi šlo apriori o legraci, tak ho to nechám zkusit.
Jenže já jsem taky trochu útlocitná, jako moje sestra,
a tak nenechám.

"Jsi tak útlocitná, že ji necháš dva dny trápit!" Vyčetl mi.

"A mám s ní jet na veterinu?"

Jak jsem tu otázku položila, tak se mi v hlavě rozvinula ta představa.
Rybu do sáčku a tam v čekárně si s ní povídat - že už půjdem na řadu,
ať vydrží...
To by asi ostatní chovatelé čuměli.

Asi jako Kiki na autobusáka.
A už nikdy by si od té chvíle nechtěli pořídit rybičku...
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kIKI | 23. prosince 2012 v 11:07 | Reagovat

Ten pan autobusak, si proste  kupoval hotovku ,dve pivka ( klasicky  tvuj denni nakup:)) a  byl takovej unavenej,smutnej.
tak proto mi ho bylo lito a  hotov ku si nekupuju, protoze me to ani vubec ale  vubec  nelaka:)

a  tu rybicku konecne s  prominutim zab, fakt se  hrozne  trapi:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.