Potrubí na zázraky

22. listopadu 2012 v 22:28 |  ZPOVĚDNICE
Jak už víte, vyzkoušela jsem za posledních pár let, co se dalo, abych svým přičiněním
jakkoliv prospěla zdraví, nejlépe "přispěla k uzdravení", své Elenky.

To, že jí v předepsaných intervalech podávám léky a zacházím s ní tak, jak
je to v souladu s radami lékařů, mi vždycky připadalo dost pasivní.
Neuspokojovalo mě, být jen prodlouženou rukou kardiologů,
a tak jsem začala pátrat na vlastní pěst po dalších možnostech...

Brzy jsem zjistila, že léčivou sílu ve svých dlaních nemám,
a že ani urputné modlení nepřináší kýžený efekt.
(I když se nechci rouhat, Elenka žije a to by nám mělo stačit...)

A tak došlo na léčitele.

Chtěla bych Vás dnes trošku provést jejich světem, který se drží pořád
tak nějak pod pokličkou, a jejich praktikami, díky nimž tomu tak zřejmě je.

Zásada první, léčitele jedině na doporučení!

Toho jsem se držela.
A on držel nad Elenkou ruce. Působil.
V té době měla podstoupit operaci, výměnu srdeční chlopně za umělou.
Léčitel tvrdil, že dorostlá vlastní je lepší, než definitivně umělá,
s čím jsme nemohli nesouhlasit, a tak nás žádal o víc času,
tedy o odklad toho operativního řešení.

Dostal půl roku, lékaři nám vyhověli. Pochopitelně jsme se nesvěřili
s léčitelem, jen jsme žádali víc času pro chlopeň, která rostla pomalu,
ale rostla.

Když stanovená doba uběhla, léčitel začal Elence ordinovat život bez léků
na srdce. Prý už je nepotřebuje.
Pochopitelně je brala dál, ale tehdy jsem se dokonce bála, aby zdravému srdci neublížily...
A také říkal, že na operaci nedojde, protože lékaři sami od ní ustoupí,
až uvidí, že chlopeň dorostla.

Těšili jsme se. My blázni bláhoví...

Lékaři po kontrole konstatovali, že není času nazbyt, a operovali hned za týden.


Další léčitel nakázal koupele v bylinách.
Mateřídouška a jitrocel měly všechno vyřešit.
Elenka sedávala ve žluté voňavé lázni s kousky suchých listů,
nechápala, co je to za divné cáky.

Další, to byla žena, na to šla přes kameny. Polodrahokamy, zejména růženín
a tyrkys, měla nosit Elenka stále s sebou. V pytlíku.
Poctivě jsem každý večer ten pytlík zasouvala pod její polštář,
a ráno zas do kapsičky u kalhot...


Pak přišlo na řadu sejmutí přivtělených duší.
Černošku z hrudního koše a sedmiletou oběť Tsunami,
jí další léčitelka na doporučení odvedla na onen svět,
a hned poté naměřila plicní hypertenzi "žádnou".
Týden na to ale odborné měření ukázalo velmi vysokou...

Říkám si, že Elence taky musí ten život připadat zvláštní,
když tak vidí, co tu všechno konáme.

Ségra si zas říká, že kardiolové jsou asi naprosto primitivní,
když na rentgenu, ani pomocí ultrazvuku tu černošku nenašli.

A někdo si zas říká, že primitivní jsme my,
když propadáme okultním vědám a svěřujeme svou dceru
do rukou šamanů.

Zásada druhá tedy zní: Nesvěřujte se svému okolí, natož lékařům!

No a konečně, nyní má Elenku v péči jeden věhlasný léčitel
z Brna. Je to léčení na dálku, nikdy ji neviděl, ani o to nestojí.
Stačilo mu popsat barvu a kvalitu jejích vlasů.

Zařadil ji do svého programu, mezi další své pacienty,
kterým denně posílá v myšlenkách uzdravující sílu.
Je to slušnej chlap, půl roku to provádí zdarma,
a když budem spokojeni, tedy když zpozorujeme zlepšení stavu,
můžem si další léčbu zaplatit. To je aspoň trochu solidní.

Systém svého působení objasnil na příkladu vodovodního potrubí.
On je poskytovatel vody. Vodárna, chceme-li. A pacienti se mohou
na jeho potrubí napojit. Jsme tedy odběratelé.
Respektive Elenka.

Za pozornost stojí také to, že nepotřebuje znát klientovu diagnózu.
Léčí tělo jako celek a snaží se ho přivést do stavu, jako by na něj
po celý jeho dosavadní život, působil jen čas, a ne už žádné další vlivy.

Zní to zajímavě, za zkoušku člověk nic nedá. V tomhle případě doslova.
A jenom proto to ještě pokouším.

Vždycky si vzpomenu na film Muž na měsíci, kdy se Jim Carrey
v závěru upíná na zázračného léčitele, jako na poslední a zaručenou možnost svého uzdravení.
Ten jeho pohled, když ho prokoukne, když na vlastní oči spatří,
že je to celé jenom švindl. Ten pohled mívám před očima vždycky,
když zjistím, že ZASE NIC, a přitom nám už teče do bot...

Zásada třetí: Neupínat se na jejich pomoc!
Leda nic jiného nezbývá. Pak je jedno, na co se upnete,
lepší na něco, než na nic.
Doporučuji aspoň využít zkušební bezplatnou dobu...

Přece jsou doložené případy, kdy lidi skutečně měli zázračné léčitelské schopnosti.
Znám je z vyprávění babičky, znám je z časopisů.
Jen osobně ne.

Říká se, že jsou.
Ale nikdo je neviděl.
Skoro, jako by byla řeč o šťastných lidech.
A já tu přitom mluvím jen o obyčejných zázracích...



Zásada čtvrtá je tedy nasnadě: Nečekejte zázraky.
Z vodovodu poteče vždycky jenom voda. Když všechno půjde dobře.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 martin | 23. listopadu 2012 v 7:24 | Reagovat

Ty vis, jaky mam na ne nazor ja. Nejradeji bych z nich dostal priznani, ze jsou sejdiri a podvodnici. Nejlepe pomoci prava utrpneho. Jejich metody jsou stredoveke, vysledky jejich prace taky, tak bych s nimi  podle toho nejradsi jednal. Stredovece :-(

2 Petr | E-mail | Web | 12. září 2013 v 14:07 | Reagovat

Čištění odpadů holt není žádná hračka, ale specializované firmy si s tím umí hravě poradit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.