Jak nás ovládal ovládač

12. října 2012 v 21:16 |  ZPOVĚDNICE
Tak, a jak že se ten můj volný večer, který se naskytne jednou za uherák, vydařil?

Nejdřív Vám povím, proč jsem si ho tentokrát přála strávit úplně normálně, a ne třeba psaním,
což normálně dělávám.
Jednak jsem tedy byla strašně unavená a neměla pocit, že mi to myslí. Bylo
to skutečně tak na to, sednout k bedně, chvíli čumět a jít spát.

Prostě normálně. Tak, jak to dělají normální lidi.

Všechny ty činnosti totiž, jako je film, pivo, vana a spánek, pro mě dávno
běžnými nejsou. Když máme doma Elenku, tak je to tak na krátkou sprchu,
(bez mytí vlasů a holení nohou), film a pivo jsou zcela tabu, no a spánek?
Ten leda přerušovaný. Dvě hodiny a pak odpočinout, abych nespala v kuse,
pak tři hodiny a zase chvíli pobejt...

A tak jsme si s mým mužem naplánovali úplně normální večer.
Bez stresu především.

Máme už nějakou dobu rozbitý ovládač k DVD přehrávači, který zafunguje jen
někdy. Třeba, když si Elenka vybere pohádku na flashce, kterou tam zastrčí
a my pomocí toho ovládače sjedeme na požadovaný film a zapneme jí ho.
Sice to trvá dýl, pár stisků je planných, ale nakonec se vždycky dívá.

Včera jsem vylezla z vany (s umytou hlavou a oholenýma nohama), a když se na mě
Zdeněk dostatečně vynadíval - jako že ta Jetty vizáž byla skutečně jenom dočasná,
tak mi oznámil, že celou tu mou lázeň strávil mačkáním šipky na ovládači, a neposunul
se ani o jeden film.

K tomu našemu zbývalo, v ideálním případě, pět skoků. Tedy tak pět vteřin.
My měli ale mačkací večer.
Nemačkali jsme jeden druhého, jak by to možná mělo být,
ale střídavě jsme oba mačkali ten pitomej čudlík.

Dobře jsme věděli, proč právě teď nefunguje.
Protože máme společný večer a chceme ho strávit úplně normálně, přece!
Stresovalo nás to - a taky dost sralo.

Když nás mačkání unavilo, a já byla zralá přejít k bodu čtyři, kterým byl hluboký spánek,
Zdeněk teprve dostal rozumný nápad - pustit ho na počítači.

Ve snaze prožít "normální" večer jsme se chovali nenormálně...
Dávno vím, že nejhorší je, se o něco za každou cenu snažit.
Držet se nějakého plánu a nepřipustit plán náhradní. Dokonce ho nemít.

A tak nám nakonec večer ovládal ovládač, namísto, abychom se na rozbitý ovládač
vyprdli a nepotřebovali ho.

Tak snad se napříště poučíme. Pro jistotu si ale koupíme nový dývko...
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 13. října 2012 v 16:24 | Reagovat

Vy jste teda dvojka :-)

2 Kiki | 15. října 2012 v 9:39 | Reagovat

no  a vyfoukla si mi darek  pro Vas!:(   k vanocum:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.