20. 10. 2012

20. října 2012 v 14:30 |  DNES
Nevím, proč se říká, že šneci (v akvárku) čistí vodu. Anebo akvárko aspoň.
Podle mě se jenom množí a množí, a lezou po skle.
Je jich všude plno, voda je čím dál kalnější, a zdá se, že je opět na mně,
abych se ujmula úklidu.

Jenže v tom mi právě překáží ta šnečí banda.
Víte, jak jsem útlocitná, opravdu nerada bych některého vysála
odkalovačem - pán v akvaristice povídal, že by se to mohlo lehce stát...

Myslela jsem, že máme úmluvu. Nechám je tam, ať si žijou po svém,
jako v přírodě, ale s tím, že se budou o sebe a své životní prostředí taky samy
starat!
Nepochopili to asi. A co já teď? Klidně si nedodržej slovo, a já mám
do přírody teď zasahovat... No to jim teda pěkně děkuju.
*

Včera si moje sestra hrála na Popelku.
Když běžela z práce, nechala podpatek (i s botou) mezi dlaždicemi,
a bylo jí hloupé se pro svůj střevíc vracet!

Dělala, že není její. Stalo se to totiž před obchodem, kde
pracují její nepřítelkyně. Domnívala se, že kdyby ji zahlédly v téhle
groteskní situaci, jak se vrací pro botu, vysmály by se jí.
Že by jim jako udělala radost.

A tak stála opřená o sloup - zezadu, a čekala, že jí botu snad přinesu.
Anebo někdo prostě.

"Doprdele Jani, já si připadám jako ňáká blbá popelka!" Nadávala,
a já jí uklidnila, že právě proto těm dámám radost neudělá,
protože Popelka byla krásná (nejkrásnější) a nakonec se dobře vdala.
Narozdíl od nich...

Tak si pro střevíc došla.
Ony ji přitom ale neviděly. Smůla.
*

Když mě vezla večer domů, chcípl jí na semaforech motor.
Právě jsme se bavily o duchách. Poslední dobou je to téma, které
mě obklopuje ze všech stran.

A najednou rána jak z děla, hodilo to s námi a my zařvaly úlekem.

Otevřely se dveře a tam stál - chvilka napětí - rozzuřený TAXIKÁŘ.

"Proč jste se nerozjela?!" Začal řvát.

"Mně to jenom chcíplo, už jsem startovala...," pípla otřesená Kiki,
ale on si trval na svém, že tohle nemohl předvídat, a tudíž není vinnen.

Jenže vinen byl, což potvrdili i policajti, kteří za námi po chvíli zastavili.

A jelikož nás obě bolelo za krkem, byly jsme vyslány na rentgen.

Kolikrát já už jela sanitkou?

Kiki nikdy, tak byla mírně rozrušená. Taky jí brněla ruka, a byla skoro půlnoc...

Když jsme asi o hodinu později vyšly z nemocnice, obě s krčním límcem,
byla taková mlha, že bylo obtížné najít východ.
Tak jsme se vrátily a požádaly vrátného o radu.

"To musíte támhe, jak tam v dálce svítí to žluté světýlko..."

"A teď si připadám, jako Jeníček a Mařenka, co zabloudili v lese," glosovala
Kiki situaci.

A zase pohádka. Zahrála mi ten den dvě, v moderní verzi.
Naštěstí s hepyendem.

Zato ten akvarista si mohl tu svou, o čistotných šnecích, teda nechat.
Moje odkalování totiž pro ně zřejmě šťastně nedopadne.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 20. října 2012 v 21:33 | Reagovat

No rozhodne to nebyl pronudeny den!:)
ja jsem ted  v  praci, asi si zase necham vyzout omylem  aspon strevicek, at se  citim zase trochu jako  v pohadce:)

ale  doufam,ze dneska  to bude bez nahluchleho p. Merunky!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.