17. 10. 2012

17. října 2012 v 0:01 |  Dnes - jednorázovky
Byla jsem upomínána, proč že nepíšu. Ségra se v práci nudí.
Jenže já se naopak nenudím - proto nepíšu. Nebyl čas.
Byl koncert Dády a taky doktoři a nákup, a tchyně k nám přijede...

Jedna moje dobrá kamarádka mi poslala příběh nějaké Američanky, která se svým
vyprávěním vyhrála v soutěži o nejtrapnější první rande.
Pobavilo mě to.
A připomnělo příběh, který jsem na tohle téma vyslechla kdysi já...

Ten Vám dnes povím.
Stal se jedné zamilované Češce...

Šlo o někdejší kamarádku jedné z mých sester, která prožívala
čerstvou, asi dvoutýdenní lásku.
Když došlo na první společnou noc. Osudnou.
A ostudnou...

Přijela k němu rovnou z rodinné večeře, kde se nehorázně přecpala.
A zrovna ve chvíli, kdy byl její milý, taky velice zamilovaný, na toaletě,
začalo se jí chtít na velkou.

Cítila, jak to v ní bublá a vře, tušila průjem.
Jenže ostýchala se na něj zaklepat, aby si pospíšil.
A tak čekala.

Jenže se pročekala až do momentu, kdy už dál čekat nemohla.

V panice, co teď, zavřela se v koupelně, že to HOLT udělá do vany.
Ovšem do té už vlézt nestihla. Možná jak zvedla tu nohu, kdoví...

Prostě se celá zesrala.

Měla džíny, ponožky, i kalhotky podělaný.
Tak, jak byla, si do té vany stoupla, a rozbrečela se.
Pak se vysvlékla a začala TO prát. Žmoulat pod sprchou...


V tom ON spláchnul a chtěl si jít umýt ruce.
Vzal za kliku a bylo zamčeno.

Uslyšel vzlykání.

"Co tam děláš, miláčku?"

"NIC!!! A jdi pryč!" Ozvalo se ubuleným hlasem.

Samozřejmě naléhal, ale marně.

Až když slíbil, že ať se jí přihodilo cokoliv, všechno spolu vyřeší,
a že ji miluje a nikdy nepřestane, podlehla a odemkla.

Podotýkám, že nahou ji zatím nikdy neviděl.

Otevřela mu už umytá, přesto byla koupelna plná smradu
a její mokré věci ležely ve vaně.
Musela s pravdou ven.

Testem lásky ale mladík prošel s vyznamenáním, objal ji,
aniž si ji nějak významně prohlížel, a osobně jí všechno vypral.
V pračce.
Navíc jí půjčil pyžamo :)



A prý jsou spolu do dnes, a to už bude nějakých osm let.
Z toho plyne, že opravdická láska vydrží všechno!

Tímto zvoláním se loučím, a doufám, že brzy zase budu
mít příležitost, psát Vám zas.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 17. října 2012 v 8:13 | Reagovat

To je teda sila :-) Ale asi bych to taky prekousnul.

2 dita | 17. října 2012 v 14:34 | Reagovat

Chudák holka , to muselo být strašný !!!:-)

3 Kiki | 26. listopadu 2012 v 8:37 | Reagovat

To je sila, fakt:)

Nevim,nevim...ale  asi je pravda, ze  vetsina  chlapu by  to pochopila,to jen pro holky je takovy  pruser.  Ja  bych se z toho asi zblaznila taky:))

4 Niternice | 26. listopadu 2012 v 9:26 | Reagovat

Tohle byl Kiki průser doslova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.