1. 10. 2012

1. října 2012 v 17:59 |  DNES
Už jsem se zmínila, že se nám v akvárku narodily nové ryby...
Během té uplynulé hospitalizace, kdy jsem jednou přijela na otočku domů,
abych se vyspala, jsem to velice nerada zjistila.

Nerada proto, že bylo potřeba zase vyrobit tu odchovnou porodničku,
aby je rodiče a další členové rybí party nepozřeli.

Jenže, když jsem si tu práci dala a porodničku vyrobila,
spustila do akvárka a naplnila ji vodou, teprve jsem zjistila, že to hlavní
mi v akci porodnička chybí. Totiž ta mláďata.

Já je ne a ne odchytit.

Tehdy, jak se narodily poprvé, nebyly ve vodě ještě kameny. Anebo jen malé.
Žádné Skalisté Hory.

Teď tam jsou. Vytvořila jsem tam pohoří, nazvala ho Rybí (právě teď),
a ony se ty malé potvůrky v něm ukryly.

Takže vlastně porodnička nebyla potřeba. Jenom jsem si přidělala práci a ošidila
se o dobrou hodinu spánku. Vůbec mě to nepřekvapuje, takové věci se mi holt stávají.

A tak je tam ta porodnička dodnes, protože ji osídlili šneci. Těch se zase narodila další várka,
a jsou úplně všude. Jsou tak malí, že vypadají jako drobek na skle.
Lezou po té plastové láhvi a mně se vůbec nechce je setřásat.
Až bude víc času, udělám to, ale zatím to tam takhle maj´, no...

Povídám těm miminkům rybím, že TAHLE ŠAŠKÁRNA, co tu visí, byla připravena pro ně,
a že jestli se jim něco stane, tak si za to můžou sami, když si nedají říct a utíkají před mou síťkou.
Když si chtějí už takhle malé žít po svém...

Aspoň jsem jim vytvořila ještě víc skal. To jsem vyčetla. Že má být v akvárku hodně členitý
a nepřístupný terén, aby se mohla miminka schovat a nehrozilo jim nebezpečí.

Vždycky, když tvořím ten terén, (protože to sem tam předělávám), snažím se o určitý oku lahodící
design. Nejde tam ty šutry jen tak naházet. To se musí pěkně poskládat, aby to nějak vypadalo.
Ale co Vám chci říct, kdybyste to někdy dělali, je potřeba vžít se do pocitů těch obyvatel tam.


(Teď Vám možná připadá, že jsem měla se psaním ještě chvíli počkat, že ještě nejsem zcela odpočatá :),
ale tohle mě napadlo už před nemocnicí.
Ne jako když jsem tam stála venku s cigárem, ale než jsme se tam přemístily...)

No nic, tak dál.

Prostě se pokouším vcítit do potřeb a gusta těch ryb.
Kdybych byla nucena v tom akvárku žít já, tak by se mi líbilo, kdyby Rybí pohoří začínalo tady,
táhlo se podélně tudy a schodovitě sestupovalo tamhle v rohu...
Říkám si třeba.

A tady nějaký průplav, tuhle třeba jeskyni, kam se vejdou jen ty opravdu nejmenší - pro pocit
maximálního bezpečí, a tady skulinku, tamhle skulinku - ideální pro hry jako je na honěnou,
na schovku a tak dále.

Doufám, že se jim tam líbí. Ale asi jo, když se tak množí, a to jak ryby, tak i šneci.
Zvláštní je, že ten šnek se množí sám...

Máme jednoho dospělého šneka, a ještě teď mi zní v uších průpovídka toho prodavače,
který říkal:
"On vám sice bude klást po skle vajíčka, ale nic z nich nebude, je sterilní, takže to sklo bude vlastně jenom špinit..."

A hned první týden tisíc mladých z těch vajíček.
A za další týden další tisíc.
Všude jsou šneci.

Už víte, že jsem útlocitná, a tak je pečlivě vybírám při čištění, abych náhodou některého nespláchla.
Jenže teď svým počtem dosáhli toho, že se mi do dalšího čištění nechce.
Trvalo by asi tak dva dny, než by je všechny vysbírala.
Na to nemám čas.

Už vidím, jak volám mámě, že si musí vzít na pár dní Elenku, že budu čistit akvárium.

Ty šneky jsem zkoušela nabídnout babičce do jejího zahradního jezírka.
Nechtěla je.
Prý jich tam má dost.

Jenže ona má dost těch zahradních, vodního žádného.
Ohradila se a ukázala mi v jezírku jednoho vodního.
Jenže to byl utopený zahradní.


Aspoň, že to nebyl utopený zahradník - babička ale nemá zahradníka...
(Já pro dnešek snad končím...)


Prostě jsem jenom chtěla, abyste se vžívali do němých tvorů,
když pro ně něco chystáte.


Můj muž se nevžívá a pak to vypadá tak, že se vrátím po čtrnácti dnech z nemocnice
a kočka má sice bílo v misce, takže to vypadá, jako miska plná mléka,
ale přitom by se na tom mléce dalo bruslit, jak se srazilo.

To já přijdu, do misky trošku kopnu nohou, a když se mléko rozlije, tak bylo čerstvé.
Když se hladina ani nehne, je to sražené.
A mám hned jasno.

Jednou jsem viděla v časáku proutěný košík, takový válec beze dna, co visel na zdi
a kočka v něm spala.
Byl to moc hezký pelíšek.

Šla jsem hned koupit košík, taky oválného tvaru, dno jsem tam nechala, protože nevím,
jak bych to rozplétala - a hlavně to nebylo potřeba,
já ho naopak využila k přichycení na tu zeď.

Přibila jsem ho pár hřebíčky.

Nevěřili byste, jak obtížně se přibíjí hřebík uvnitř košíku. Sotva jsem se dovnitř s tím
kladivem vešla.

Ale zadařilo se a košík, tedy pelíšek, zanedlouho visel.

Sáře se dovnitř nechtělo, musela jsem jí pomoct.
Okamžitě se to s ní utrhlo.
Ale myšlenka to byla dobrá. Tak nějak bych si já představovala pelech, bejt kočkou.

Myslím, že Zdeňka by tohle nenapadlo.

Ovšem pokud jde o kočku, je nesnadné se jí zavděčit.
Cokoliv jsem pro ni v minulosti pořídila, od prolézačky po škrabátko na drápky,
odmítala používat.

Radši si hledá vhodné pomůcky v bytě sama.
Drápy brousí zásadně o žehlicí prkno a prolézá nejradši skříně.

No, kdoví, jak bych to měla ráda já, na jejím místě.

Možné je, že ani ty ryby nedoceňují Rybí pohoří a průplavy.

Mě by zajímalo, jak ony, ryby a kočka, by nám zútulnily bydlení,
kdyby to bylo na nich.
To bych skutečně ráda viděla, jak by to u nás mělo podle nich vypadat,
aby se nám tu líbilo.

Určitě by z toho vzešla nějaká hrůza.

Nejlepší je, když si každý zařídí bejvák po svém.
Možná do toho Rybího pohoří trošku strčím,
a žehlicí prkno povystrčím...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 1. října 2012 v 18:18 | Reagovat

Jeste nejsi uplne odpocata. To je patrne :-) Kazdopadne ryby by ti predevsim cely byt napustily vodou. Co se tyka kocky, mozna si jeste pamatujes, jak sis byla pro kocku u jiste kocici mamy. Mela na zahrade maly domecek, patrici jen kockam. Vubec nezasahovala do jejich ekosystemu. Dokonce i uklid nechala na nich. Takze bez plynove masky se v jejich domecku dalo vydrzet pouze tak dlouho, na jak dlouho umite zadrzet dech a pote se vzdalit na nejmene 10 metru :-)

2 Niternice | Web | 1. října 2012 v 20:45 | Reagovat

Ryby by mi nemohly napustit byt vodou, kdyby se po nich chtělo, aby se pokusily vžít do mých potřeb - jako se já vciťuju do těch jejich :)
Leda by na to intelektuálně nedosáhly...
A ještě nejsem fit, je to pravda :-)

3 Martin | 1. října 2012 v 21:36 | Reagovat

Pravda. Ty jim tam taky nedelas prostredi prijemne tobe, ale jim :-)

4 Niternice | Web | 1. října 2012 v 22:04 | Reagovat

Tak mohla jsem je tam nechat bez vody a rozložit Elenky malej gaučík a židličky, co má pro panenky, i postýlky a skříň z domečku... :)
To by se jim žilo! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.