4. 9. 2012

3. září 2012 v 21:36 |  DNES
Někteří chlapi jsou skutečně zvláštní. Moje sestra by mohla vyprávět - já tedy taky,
ale ona má aktuálnější přehled, jelikož už nějaký ten pátek zkouší najít protějšek.

Příběh, který Vám povím, se tedy skutečně odehrál...

Moje sestra Kiki byla s přítelem na díze, a tam ji oslovil hezký muž.

Ona mu řekla, že je zadaná, navíc má přítele s sebou, a tak ani na případný rozhovor
není prostor.
Byl ale neodbytný a přítel benevolentní - anebo si nevšiml, tolik detailních podkladů pro
příběh zas nemám, každopádně pár vět si vyměnili.

Kiki se dověděla, že muž je rozvedený, je mu téměř čtyřicet a je to podnikatel.

A co napadne hodnou sestru, když potká někoho, koho by třeba ráda potkala její sestra?

Ano, napadlo ji seznámit ho se svou starší sestrou Zuzkou.


Usoudila, že ten muž, říkejme mu třeba Petr, se Zuzce bude líbit,
a jelikož i ona se líbila jemu - Kiki duchapřítomně ukázala fotku sestry v mobilu,
dala mu na ni kontakt.

Zuzka byla ráda, Petr se jí ozval, a ještě před schůzkou měla možnost vidět i ona jeho na poslané fotce.

Rande mohlo začít.

Jak málo ale záleží na vzhledu, když si dva vůbec nerozumí, to se dočtete za okamžik.


Usedlo se ke stolu a oba si objednali.
Až sem dobrý.

Ale pak to začalo.

Petr začal vést konverzaci prapodivným způsobem.

Dával Zuzce "psychologické testy". Bleskurychle její odpovědi vyhodnocoval
a ze zpětné vazby, kterou hned udílel, sestra poznávala, že je na tom hůř a hůř - minimálně u něj.

Jedna z jeho otázek na prvním rande zněla:

Jak si představuješ poušť?

"Na co se mě to ptáš?" Uchichtla se Zuzka.

"Prostě odpověz, dovíš se..." Naléhal.

"Normálně, písek..."


"A žádná oáza nebo duny?"

"Ne, jenom písek."

"To jsem si myslel..." Ušklíbl se.


"Můžu vědět, co to znamená?"

"Že si nekladeš žádný překážky, nemáš potřebu nic zdolávat, navíc chybí fantazie..." Chrlil ze sebe psychologický posudek.

Zuzka polkla.
Jelikož se jí Petr skutečně líbil, dala mu v duchu ještě šanci - třeba nakonec řekne, že to byla jenom sranda
a budou se konečně bavit normálně - doufala.

Jenže přišla řeč na darování krve.

Zuzka řekla, že daruje. A Petr se začal pídit po důvodu.

"Prostě je to prospěšný," odpověděla sestra.

"Mě nezajímaj žvásty, který lidi říkaj, aby se zalíbili, řekni mi tvůj osobní důvod, co TEBE k tomu vede."

"Dobrej pocit - ale to tě asi neuspokojí, takže jestli mám říct, co to dobrýho dává mně, tak třeba, že mi
každý dva měsíce zkontrolujou krevní obraz..."

"To jsem přesně čekal!!!" Spráskl ruce Petr.

A hned Zuzce vysvětlil, že ji k dárcovství samozřejmě vedou jen a ryze sobecké důvody,
a že to maskuje za dobročinnost.


Když se Zuzka cítila více rozebírána, než by chtěla, pokusila se konverzaci proměnit,
změnit téma, uvolnit atmosféru...

Nepovedlo se.

Zeptala se, kde bydlí a on ji upozornil, že takhle se tedy bavit nebudou, že to je osobní
a na první rande to nepatří.

Mají se prý nejprve poznat.

A tak, jak asi čekáte, došlo na placení.

Zuzka s ohledem na fakt, že TOHLE NEKLAPLO, nabídla, že si za sebe zaplatí sama,
a on na to řekl: "Jasně, tak počkej, já ti sečtu, cos všechno měla..."


A co určitě, ale určitě nečekáte, Petr se Zuzce další den ozval. Zavolal jí a pozval ji na oběd.

A ano, správně, odmítla :)
***


A všechny tři sestry jsme se pak doma předháněly, která zažila horší rande.
Zuzka vede...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 5. září 2012 v 6:41 | Reagovat

Lidi jsou různí. Někdy mě napadá, co je na mně tak "zvláštního", že mám problém se "vztahy". Doufám, že nepůsobím na nikoho takhle podivným dojmem. :-?

2 Niternice | 5. září 2012 v 14:44 | Reagovat

Jsem si jistá, že ne :)

3 Andrea | 5. září 2012 v 22:32 | Reagovat

Tak podle toho co píšeš to byl nějakej psychouš a já už bych se bála :-)

4 Niternice | 5. září 2012 v 23:19 | Reagovat

To já bych se nedala ani vyslýchat, ať by se mi líbil sebevíc. Byla bych dávno pryč. Ségra je trpělivá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.