Něco se děje

10. září 2012 v 16:06 |  ZPOVĚDNICE
Dějou se mi divný věci.
Myslím, že mám buď halucinace, anebo se u Elenky v pokoji dějou opravdu divný věci.

Kdykoliv tam spím na rozložené matraci, mívám divoké sny, které se mi vůbec nelíbí.
Jsou jednak jako živé, a pak, většinou strašidelné. Třeba duchařské.

Jenže to by ještě nebylo to nejhorší...
Už dvakrát se mi stalo, že mě probudily zvuky, které jsem slyšet nemohla.

V prvním případě, to už je pár měsíců, takhle normálně usínám, a sotva začnu zabírat,
slyším za hlavou ženský hlas: "Jani!"
Říkám si, proč mě máma budí, co se děje.
Ale pak jsem si uvědomila, už vzbuzená, že TADY PŘECE MÁMA NENI!

A během chvilky, co mi to takhle sepnulo, to slyším zas.
Vylítla jsem z postele, rozsvítila a NIC.

Máma tam samozřejmě nebyla, ani žádná jiná ženská, jenom Elenka spokojeně podřimovala ve své posteli.

Jelikož jsem si byla úplně jistá, že to nebyl sen, ten hlas, začala jsem se bát.
Co když nějaké znamení?

Proč mám nespat?
Zkontrolovala jsem Elenku.
Pak ještě nohy u vysoké skříně, které jsou šroubovací - jestli se třeba jedna neuvolnila, a nějaká dobrá "duše"
nechce předejít katastrofě.

Nenašla jsem ale jediný důvod, proč jsem byla probuzena.

Zato jsem našla důvod, proč měl být probuzen Zdeněk :)

Vběhla jsem celá ustrašená do ložnice, on se zděšením posadil na postel,
a čekal, co ze mě vypadne.

"Někdo na mě mluvil! Nějaká ženská mě vzbudila!"
Vysvětlovala jsem mu překotně, a sama cítila, že to nemůže uzavřít jinak, než jako zlý sen.

"To se ti něco zdálo, já se lekl, že se stalo něco Elence!" Oddychl si.

Marně jsem zdůrazňovala, že sen to vážně nebyl.

A já Vám to klidně řeknu i dál - vzala jsem spící Elenku i s peřinou a přenesla ji za ním do ložnice.
A pak hupla k nim.

Až zase další den jsem si troufla ustlat si u ní v pokojíčku na zemi...

*

Někdy se neděje nic, ale někdy tolik, že se pak bojím ještě další den.
Jako třeba před týdnem.

Spím, je noc, a najednou mě vzbudí cupkání dětských nožek kolem hlavy.
Nevyděsilo mě to, spíš naštvalo. Elenka už vstává, to jsem se teda zas vyspala...

Říkám si, ta prostě vylezla z postýlky, a štráduje si to do obýváku, přesně slyším,
kam ty kroky vedou...

A pak otevřu oči - a Elenka spí!

Co to KURVA bylo?!

Vždyť teď tady prošla, já to její ťapkání poznám!
Opět jsem se rozrušila. Zdeněk doma nebyl, měl noční, a já už nespala.
Hned se samozřejmě dověděl, co se zase stalo, ale opět to uzavřel, jako živý sen.
Taky bych ho takhle uklidnila, jenže já prostě vím, že mě to vzbudilo, a že jsem to slyšela ještě
i po procitnutí.

*

Napříště, a to Vám snad ani nebudu říkat, se stala úplně strašidelná příhoda...

Vzbudil mě šílený stav. Jako když mě někdo mačká a dusí, jako když jsem ochrnutá
a nemůžu se hnout.
Naprostá paralizace, jak fyzická, tak duševní.
Jen jsem se hystericky, přesto "bezvládně", posadila na té své matraci a byla jak bez sebe.
Ruce mi nešly zvednout, pohnout jsem se nemohla, jen jsem seděla a lapala po dechu.

Otočila jsem se na Elenku a přitiskla se k ní...
Jako bych ji chtěla vzbudit, ačkoliv to bych pochopitelně za bdělého stavu nechtěla.
Bytostně jsem potřebovala, aby byla se mnou a vzhůru.
Abych se necítila tak vytržená z tohohle světa...

Vzápětí jsem si uvědomila, co dělám - stav šílenosti polevil.
Elenku jsem pustila a běžela, ano správně, vzbudit Zdeňka.

Ještě jsem se celá chvěla, věřil, že jsem měla opravdu "ošklivý sen"...



Tak. A co teď? Co se mnou?
Vydat se za psychiatrem?


Tak především, už u ní nebudu spát. To zavádím dnešní nocí.

I když se neděje nic, jsem taková divná celé dny.
Jako bych nespala vůbec, přitom kolikrát se Elenka vzbudí už jen jednou za noc, měla bych
být daleko víc fit, než v časech, kdy se k ní vstávalo co hodinu.

Problém by mohl nastat v případě, že Elenka bude odmítat spávat se mnou v ložnici.
A Zdeněk, pokud se bude chtít vyspat, zase u ní na zemi :)

Elenka totiž vídá na skříni toho dědečka...
Nedávno tam se mnou chtěla jít už večer, že prý budem spát tam, ale pořád se rozhlížela,
jestli tam děda zas nesedí, byla taková nervózní,
až si nakonec přála pokojíček.

Možná bych ji mohla vzít k tomu psychiatrovi s sebou...
Ačkoliv doufám, že celé ty záhady nejsou něčím, co by se dalo léčit.
Aby tohle nebyl poslední pozdrav před zhroucením :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mudr Martin | 11. září 2012 v 17:08 | Reagovat

Podle me to mas z permanentniho nevyspani. Ty zvuky ti uvizly v pameti a objevujou se, kdyz mas jakoby vypnuto. Je to neco jako sen. Akorat ze sen je obraz a tobe se zdaj zvuky. Tvoje telo uz si mysli, ze spi, nastava snova RMI faze spanku, ale ty, protoze jsi v neustalym strehu a strachu o Elenku, doopravdy neusnes a podvedome bdis. Proto se ti zda, ze ty zvuky jsou skutecny. Pomohly by ti prasky na spani, nebo delsi odpocinek bez toho, abys musela celou noc skoro bdit.

2 dita | 11. září 2012 v 18:50 | Reagovat

Mudr. Martin to napsal moc hezky a souhlasím s ním .
Ale co ten dědeček , kterého vidí Elenka ?

3 Niternice | 11. září 2012 v 21:29 | Reagovat

Takže já jsem blázen a Elenka vidí duchy :)
Ne, já jsem ráda za to vysvětlení, zní to líp, než že potřebuju Chcholouška... Asi to tak bude, jen to má ten háček, že v ložnici, kde od včerejška s Elenkou spávám, se mi spí dobře, a ráno se cítím dobře... Je to divný :-?

4 dita | 12. září 2012 v 23:29 | Reagovat

Ty víš , že já v nadpřirozeno věřím ,tak co mám na to říct ? Je to fakt divný .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.