Jiná doba

5. září 2012 v 22:58 |  ZPOVĚDNICE
Četla jsem jeden ženský časák, který mi přivezla Kiki, abych se cestou k doktorce nenudila.


A jelikož si bulvární, ani žádné ženské časopisy nekupuju, neboť bulvár mě nezajímá
a podporovat ho nechci, a ty druhé zmíněné plátky jsou zase plné reklam, skoro mi až nebylo
příjemné vytahovat tu těžce povrchní záležitost před lidmi v metru.

Nejdřív jsem se rozhlédla, jestli na mě někdo nekouká.
A pak jsem to teda vytáhla. Cesta byla dlouhá.

První tři strany samý "bilbord".

Rozhlédla jsem se znova, jestli si o mně právě někdo neříká, že jsem šíleně povrchní...
Abych třeba vstala a celou záležitost s časákem celému vagónu vysvětlila...

To mi půjčila ségra, ona tohle hltá, víte... Já ne, ale cesta je dlouhá... A není to úplně jenom
samá snobárna, jsou tu i levnější kousky, podívejte... A hele, článek, no tak vidíte - tak já jdu na něj!



Mezi přehlídkou kosmetických novinek, mezi líčidli a vůněmi,
mezi zástupy modelek v drahých šatech a horoskopech, radících nám, co si koupit,
abychom to byly MY, jsem nalezla titulek, hlasájící, že muži typu Kristián, už asi vymřeli.

Tak jsem se konečně začetla.

Jenže mě autorka vytočila. Neměla svou úvahu vůbec promyšlenou.
Napsala, že v tramvaji stojí nad panem podnikatelem, a to s dítětem v ruce, a on se ani nezvedne.
Kdyby se prý aspoň ze slušnosti nabídl, že jí místo uvolní, tak ona by, dostatečně emancipovaná
a soběstačná nebo co, to místo s díky odmítla, a dala by mu pokoj.

Proč vůbec chce, aby chlap vstal, když se pak stejně míní neposadit?
Píše tam, že jí jde o princip.
Jenže chlap si řekne taky něco o principu. Hrajete si na emancipovaný, tak si postůjte.
Mimochodem nevěřim tomu, že v náručí měla dítě.
To by jí snad pustil i stařec.

Bylo jí jen hloupý nám tvrdit, že by si přála vidět, že chlap prostě pustí ženu, byť mladou.
A to z principu.
Prozradilo ji to, že by s díky odmítla.
Já bych se tedy s Elenkou v náručí posadila určitě.
A kdyby nebylo kam, tak bych si o místo řekla.

V závěru článku sice píše, že kamarád jí celý ten princip vysvětluje právě tou naší snahou o emancipaci
(máte volební právo, chcete stejné platy atd.), ale ona prostě přesto trvá na tom, že slušnost, neboli
zdvořilost, s tímhle nesouvisí.

Já si o tom myslím, že je jiná doba.
Zdvořilost se prostě nenosí. Ani na sobě, natož v sobě.
Je směšná až komická v kontrastu se vším tím pokrokem kolem nás.

Dřív lidi na veřejnosti neměli na uších sluchátka, ani v ruce mobily, víc si všímali jeden druhého,
a ta pospolitost jim byla vzácnější. Neměli na dosah čudlík, který je okamžitě spojí s celým světem,
ať jsou kdekoliv. Byli jen s těmi, se kterými v ten moment skutečně fyzicky byli.

Představuju si, že by dneska někdo smeknul klobouk, kdyby ho míjela dáma...
A kdyby ho míjela dáma, tak by si pro ten klobouk hned došel.

Pokud tedy chceme kavalíry, musely bychom těmi dámami nejdřív bejt!
Málokdy člověk potká dámu. Od pohledu se o sebe dobře starající ženu,
která je vyšperkovaná od hlavy k patě a nese se ulicí s patřičnou grácií.
Viděl někdo z Vás v posledních letech nějakou Adinu Mandlovou?


Takže nejen, že se nevyskytují Kristiáni, ony se nevyskytují především dámy...

Když chceme změnit okolí, změňme nejdřív sebe.
Nevím, kdo to řekl, ale přijde mi to trefný.
*

Někdy se nad sebou v tomhle duchu zamýšlím. Říkám si, že když jsem byla malá holka,
tak jsem se děsně těšila na dobu, až si budu vykračovat ulicí s nalakovanými nehty,
nějakou tou ondulací, ověšená šperky a na vysokých podpatcích s kabeličkou v ruce...

Tak se vždycky nosila naše babička, to ona mi tehdy tolik zaimponovala, že jsem
toužila být jako ona. Chodila jsem bytem v jejích lodičkách a hrála si na ni. Na dámu.

A dneska? Dávám přednost pohodlí.
Na úkor všem Kristiánům.

(A říkám tomu "jiná doba")
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 6. září 2012 v 9:17 | Reagovat

Tohle je snad blog na objednavku. Mluvis mi z duse. Presne na tohle jsem vcera myslel. V trochu sirsich souvislostech, ale to je ono.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.