Certifikát pro tchyni

25. srpna 2012 v 6:00 |  ZPOVĚDNICE
Jela jsem se svou rodinou (s polovinou tedy) na takovou besedu.
A jelikož můj muž byl ten den v práci a sestra, která se neškolila, si do své práce
Elenku na hlídání vzít nemůže, byl hlídáním pověřen brácha. Je mu devatenáct a ještě nikdy s Elenkou sám nebyl.

Měl z toho mírný stres. Když jsem ráno odcházela z bytu, poradila jsem mu,
že bude lepší, když nechá Elenku běhat jen v šatičkách, aby mohla sama chodit na nočník,
když se jí bude chtít.

"A to budu muset pak nějak vyplachovat?"
"Jenom to vyleješ a vypláchneš vodou, nic složitýho," konejšila jsem ho.

"Tak jí dej radši plenu," rozhodl se.
"A umíš přebalovat?"
"To se naučim na internetu," ujistil mě.

A rozesmál. Holt kluk. Nechtěl, abych mu to předvedla, přestože to tedy určitě už viděl,
potřeboval přesný návod - nejlépe na papíru.
Později mi volal, že Elenka už měla tu plenu
úplně těžkou, tak chodí na nočník.
Z toho usuzuju, že podrobného průvodce přebalováním nenašel.

Po školení nám všem rozdávali osvědčení o absolvování.
Vyvolávali jména a my si pro to chodili.

Naše babička se jmenuje Hana Polanská.
A máma se tak jmenovala taky, ovšem za svobodna. A to už je hodně dávno.

Máma už své osvědčení měla v ruce, já taky, Kiki jakbysmet,
a najednou zaznělo z úst školitelky jméno: Hana Polanská.

S mámou jsme se na sebe podívaly: "To je dobrá náhoda, že je tu někdo
s tímhle jménem!"

Vstala nějaká slečna a šla si pro svůj certifikát.
Ovšem taťka ji předběhl, vytrhl školitelce to lejstro z ruky a běžel s ním za mámou.

"Tady to máš Hani!" Volal.

"Tome, já už svoje mám. Co blbneš? ... Vždyť přece nejsem Polanská..." Koktala rozpačitě,
a táta se chytil za hlavu: "Jéžiš, já to úplně spletl!"

To už za ním stála ta slečna, ta Hana Polanská, a se stejně rozpačitým výrazem nesměle natahovala
ruku ke svému osvědčení.

On jí ho samozřejmě s omluvou podal, a máma se snažila trapnou situaci zachránit - začala
jeho omyl vysvětlovat:

Tak jsem se jmenovala za svobodna, víte...

A naštěstí mě předběhla, já měla totiž na jazyku říct, že se tak jmenuje naše babička,
což by bylo ještě trapnější, že si táta spletl mámu s tchyní.


Když jsem se vrátila domů, našla jsem nočník téměř po okraj plný tekutiny. Chcanek prostě.

Elenka už si v tom smáčela zadek, když tam přidávala.

A tak bylo jasné, že ani vynášení nočníku na netu dopodrobna neinstruují.
Přesto bych mohla klidně bráchovi vytisknout speciální certifikát za
originální přístup ke svěřenému úkolu.

Ovšem jestli by mu ho nevzal táta, protože se jmenují úplně stejně...
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 25. srpna 2012 v 6:52 | Reagovat

Uzasny. Vygooglovat si jak se prebaluje dite. Myslim, ze by mu Elenka v pripade, ze by se behem procesu prebalovani dostal do potizi, rada v klidu poradila :-) Musim sdilet:-)

2 Niternice | 25. srpna 2012 v 11:32 | Reagovat

Ona mu asi nedala čas to prostudovat, proto ji nechal bez plen. Ten návod se totiž fakt najít dá, http://www.komik.cz/texty/1390-jak-prebalit-dite-navod-pro-muze/ :-)

3 Niternice | E-mail | 25. srpna 2012 v 15:37 | Reagovat

Moc vtipné, jako vždy! Někdy až neuvěřitelné.

4 Niternice | 25. srpna 2012 v 16:03 | Reagovat

Tak takhle to vypadá, když mi věnuje komentář můj pozorný muž... Nepřepíše jméno, a teď se tu chválím sama :)

5 Niternice | 25. srpna 2012 v 16:04 | Reagovat

Přesto samozřejmě děkuju Zdeněčku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.