Zápisky z kuchyně - jsem jenom člověk!

2. července 2012 v 22:34 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Od našich jsem si přivezla něco malin a jahod, o které už Elenka doma nestála,
a tak mě napadlo, že upeču koláč.
Všimněte si, že mě nenapadlo TO DOJÍST, ale koláč. Správná hospodyňka!

Zdeněk mě od mého nápadu zrazoval, prý neumím péct.
Ale to mě jen víc vyrajcovalo a otevřela jsem kuchařku.

Tedy webovou.

Chce to něco rychlého a snadného. Ať s tím netrávím celé odpoledne.

Do vyhledávače jsem zadala hesla: Jednoduchý koláč

Vyjelo mnoho odkazů, tak jsem na jeden klikla a přečetla ingredience.

Často se mi stává, že mi jak na potvoru něco důležitého zrovna shází.
A stalo se to i teď.

Prášek do pečiva byl tím něčím.

A tak jsem klikala dál. Jenže i u dalších pěti odkazů byl psán.
Až najednou se mi poštěstilo.

Vejce, mouka, cukr... prdopeč...

Co je kruci PRDOPEČ? Ten taky nemám!

Když se prdopeč objevoval i v dalších odkazech, kde naopak chyběl prášek do pečiva,
došlo mi, že to bude zřejmě totéž.

No, nemám.

Tak jsem se rozhodla pro buchty.
Tuhle Elenka viděla v pohádce někoho jíst povidlovou, a hned, že by si dala.
Tak jí napeču buchty, ať se poměje.

"Jednoduché buchty", vyťukala jsem do googlu.

Zase spousta odkazů a můj další problém. Droždí.

"Buchty bez droždí"

Kupodivu vyjela stránka nějaké ženy, snad její blog, kde píše, že je těžký alergik,
a tak nahrazuje drožní kváskem.

Kvásek?
Co to je?

Dokonce žitný kvásek...


Nemám!

Zdeněk sem tam zaslechl nějakou tu mou průpovídku a usoudil, že bych se na to měla vyprdnout,
když nemám.
To tak!
Zkusím prostě normální obyčejný těsto, normální koláč, podle svýho.
To by v tom byl čert!

Než Vám prozradím, že v tom zřejmě byl, tak bych ještě ráda popsala, jak vypadala
naše kuchyně v průběhu mého zadělávání.

Ano, byla taky zadělaná...

Těsto na lince, s tím se počítalo, ale s tím na dvířkách a na podlaze už míň.
Především můj muž s tím měl jakýsi problém, prý dopoledne vytíral.
Ten nadělá.

Teď je ovšem nutné můj koláč něčím dochutit. Jen ovoce nestačí, přidám polevu z čokolády!
Rozpustila jsem v hrnci Studentskou pečeť. Tím líp, že jsou tam rozinky a mandle, tím líp!

Kdyby v receptu psali "rozinky a mandle", zavřela bych to, že je nemám.
Někdy je fakt lepší dělat si podle svýho. Člověk plno věcí má, aniž tuší...
A plno ho toho napadne ještě za pochodu. Kdepak, omezovat se návodem...

Na dno pekáče jsem vylila první várku těsta.
Až pak mi docvaklo, že dno bude vlastně vršek, a já tam chtěla čokoládové srdce!
Nic nevadí, poradím si.

Popadla jsem Elenky stříkačku, kterou jí vstřikuju léky do úst, a zabořila píst do čokolády.
Mandle a rozinky to sice nepojme, ale ty přijdou na řadu později.

Kruci, ta stříkačka nebyla ještě vymytá!

A teď jsem si infikovala čokoládu nějakým Warfarinem a Digoxinem, vždyť nás všechny zabiju!

Tak tam tu polevu dávat nebudu.
Anebo jo. Vymyla jsem stříkačku a nasála z jiného kouta hrnce.

Jenže čokoláda mi mezitím ztuhla a bylo těžké s ní pracovat.
Do stříkačky ji ne a ne dostat.

Tak čokoláda nebude.
A mandle a rozinky taky ne. Stejně rozinky nejim...

Vysypala jsem do pekáče ovoce, zalila zbytkem těsta a vložila do předem rozehřáté trouby.

Jak dlouho, hodinu? Půl? To odhadnu.

Najednou přijela ségra a přivezla borůvky.

"Tos nemohla vejít o pět minut dřív?" Vyrvala jsem jí džbánek z ruky, otevřela jsem troubu
a vsypala je tam.

A pak jsem u toho dřepěla, abych mohla pozorovat, jak se můj koláč propéká.

Elenka se na mě přišla několikrát podívat. Vždycky se usmála, když jsem jí oznámila,
že pro ni dělám koláč.

Těší se.

Ségra ji pak chtěla vzít na hřiště, ale ona si přála, abych šla taky.

"Já to zatím dopeču, a hned jak přijdeš, tak se do toho pustíš, jo?" Vnadila jsem Elenku.

Ona se rozzářila a šla s tetou sama.


A dál už to znáte. Byl v tom čert.

Okraje už zlatavé, ani špejle, kterou jsem dovnitř zabořila, nebyla po vyjmutí mazlavá,
přišel čas vyndat koláč z trouby.

Snažila jsem se ho vyklopit, jenže vypadly jen ty borůvky.

Snažila jsem se ho podebrat, ale byl zespoda přichycený a celý se mi rozpadal...

"Tak jedině dlabat to přímo z pekáče," vyřkla jsem možnost, když nade mnou stál Zdeněk.

Ale on to radši zkusil odborně vyndat na tác.
Taky mu to nešlo, a já si pak všimla, že dole je to takové nějaké, no, snad sražené...


Přestalo mě to bavit.
Popadla jsem balón a vyrazila taky na hřiště, aspoň si s Elenkou zaházíme, jak jsem jí ráno slíbila.
Jenže já šla kolem baráku vlevo, a ony se zrovna vracely zprava.
To je den.

Tak jsem došla z hřiště zas domů a Elenka se mě hned ve dveřích ptala na koláč.

"Maminka ti koupí koláček, ano?"

Naštěstí se nevyptávala a jen kývla. Akorát, že chtěla jet nakoupit hned.
No co, nákupy ji stejně baví víc, než když máma peče, a ona se nudí, tak se jelo.
Prdopeč jsem ale nekoupila. Zanechám pečení a budem si pro koláče jezdit.
Vyjde nás to všechny líp.

A příště to ovoce radši sežeru, jakápak hospodyňka, jenom člověk jsem!
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adaluter | Web | 9. července 2012 v 21:56 | Reagovat

Syrový je stejně zdravější, a co teprve se šlehačkou. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.