31. 7. 2012

31. července 2012 v 6:00 |  DNES
Dneska nebudete číst pokračování mého chalupářského deníku, protože jsem na skok doma.
Tedy v civilizaci.
S oholenýma nohama a umytýma vlasama. Vysušenýma fénem...

Ale taky to má něco do sebe, ta technika. Je to rychlejší, než čekat na uschnutí v předzahrádce.

Přivezli novej kyslík pro Elenku. Proto jsme museli do Prahy.
S prázdnou bombou. A za pár dní si odvezem tu novou, plnou zase zpátky.
Do té divočiny.

Budou hasičské závody na louce naproti, psala jsem Vám o nich už loni.
Je to každoroční tradiční akce.
Tradička, jak říkáme v rodině.

Možná to říkáte taky, není to kdoví jaký novotvar :)

A v srpnu bude ještě jedna akce na chalupě, na kterou se chystám a těším.
Taky naše tradička.
Totiž koncert bratří Nedvědů v Třeboni.
Bývá v zámecké zahradě, pod širým nebem. A s pivem.
Je to dobrý.

Můj muž je nesnáší. Řekl, že je rád, že ten den zrovna nebude mít volno.
Bude v Praze.
Nešel by tam se mnou.

Ale naštěstí mám svou partu, s níž tradičku držíme, a tak sama nebudu.

Nechápu, proč se plno lidí za Nedvědy stydí.
A taky jsem přišla na to, že otázku: Co posloucháš? si pokládají výhradně snad jen mladí.
Mě se na to už dlouho nikdo nezeptal.
Dospěláci většinou řeknou, že můžou všechno, anebo nic, anebo je to jedno...
A zapnou si rádio.

Myslím ty starší dospěláky.

Já poslouchám Kryštofy, jako že skutečně je zapnu a poslouchám, zásadně ale v autě,
jindy není čas.
Druhá věc je, co se člověku JEŠTĚ líbí. I když to neposlouchá aktivně.

A mně se toho líbí!
I Nedvědi.
Ovšem všechno chce svou příležitost, to se ví.

*

Doma čistím rybky. Už to měly pěkně zahnojený. A vodu smradlavou.
Když jsem tu nebyla, tak Zdeněk krmil, až překrmil.

Nevím, jak dlouho obvykle trvá čištění akvárka - dělala jsem to poprvé, ale zabralo
mi to dvě hodiny čistého času.

Narodili se totiž šneci.

Měli jsme jednoho, který podle prodavače rodit nebude, ačkoliv klást vajíčka po skle bude.

"Bude to prakticky jen špína, nic se z toho nevyklube," ujišťoval mě. "Tihle šneci jsou sterilní."

Jenže TENHLE zrovna sterilní nebyl.
Takže máme v akvárku stovku miniaturních ulitek, které jsem neměla to srdce spláchnout
(při výměně vody a proplachování písku a kamínků), a tak jsem je vybírala, hledala, volala...

Rybí miminka už docela povyrostla, takže když bylo hotovo, putovala z odchovné porodničky
mezi své velké kámoše. No, už se znají, vídali se přes sklo, tak snad nic nehrozí.
V případě, že jsem je vypustila moc brzy.

Stejně se ale drží po kameny, asi se obávají...

Ti šneci mi dali zabrat, je jich vážně asi sto.

Jsem za ně ráda, prý čistí sklo a vodu. Očekávám tedy, že to příště vezmou za mě,
krajně mě to nebavilo. A jsou mými dlužníky...

*

Stala se divná věc. Už když byla Elenka malá, což je pořád, myslím tím jako miminko,
co neumělo mluvit, tak před spaním občas ukazovala na strop a mávala.
Začalo to krátce poté, co zemřel náš dědeček. On ji miloval.

Už tenkrát jsme se domnívali, že snad vidí jeho, že se jí zjevuje,
a tuhle její schopnost jsme si vysvětlovali tím, že prožila půl minuty někde mezi nebem
a Zemí, když ji po jedné z těžkých operací na sále oživovali.

No a včera jsem ji uspávala, a ona najednou, po strašně dlouhé době, ukázala na strop.
Na totéž místo, co kdysi.

"Mami, hele!" Zašeptala.

"Co tam je?" Ohlédla jsem se.

Mlčela a konsternovaně tam koukala.

"Tak co tam vidíš?" Naléhala jsem. "Kdo tam je?"

"Dědeček," špitla, aniž z něho spustila oči.

"Dědeček?!" Zbystřila jsem.

Hned jsem se zadívala pozorněji, ale ať jsem koukala, jak jsem koukala, neviděla jsem ho.
Škoda.

I když - v mém případě by takový obraz možná ohrozil mé duševní zdraví (jestli ještě nějaké mám).

No nic, Elenka na něj koukala a pak usnula.

Tvrdila mi, že má kladivo.

Pak mi došlo, že myslela hůlku. Dědeček nosíval takovou s kolmým madýlkem, mohlo jí to připomínat
kladivo.
Zvláštní je, že zná slovo kladivo, a ne hůlka.
Já ale ráno přibíjela skobu do zdi, tak snad proto.

Ne, že bych jí vysvětlovala, že TOTO je kladivo.
Já na něj jen nadávala, že špatně přibíjí, když se ohnul i třetí hřebík...

Ten zvláštní zážitek mě povzbudil. Jsem ráda, že NĚCO je. Je to úleva.
Elenka by si to nevymyslela. Ta říká všechno, jak to je.
Ani za Nedvědy by se nestyděla, kdyby je znala :)

A určitě o svém zážitku ani nepřemýšlí, zato její máma,
ta o něm dokonce píše...

A ještě musí připsat, že Elenka začala dobře jíst. Ne jen jeden den v týdnu,
že se nají, ale už trvale. A přibývá na váze.
Je jí teď dobře, vím to.

Zdraví Vás pozitivně naladěná máma.

Všechno je, jak má být.
***


A už jsou tady, ty mrchy pocity, co se ptají JEN JESTLI.
Radši to rychle vypínám - a přepínám...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dita | 31. července 2012 v 14:05 | Reagovat

Mně se Nedvědi také líbí , šla bych klidně s tebou , ale do Třeboně to mám trochu z ruky :-)
Na dědečka na stropě také věřím !
Jsem ráda , že je Elence lépe a hezky papá ! Jen tak dále !!!

2 Andrea | 31. července 2012 v 21:04 | Reagovat

Mně se taky líbí Nedvědi a nestydím se za to, Anetce je zpívám před spaním. :-)

3 Martin | 31. července 2012 v 21:23 | Reagovat

Ditu klidne vezmu s sebou, kdyz dostane opustak. Nedvedy mam totiz taky rad. Je to klasika. Pohladi po dusi. Nekdy taky privodi depresi. Zalezi v jakem rozpolozeni jsem a jakou pisnicku posloucham.
A Elenka je zlaticko. Pokazdy me necim dostava. Jak se smeje a trsa na disko od Dady. Nebo jak opakuje rikanky. Dneska ji teta Juka naucila "mysicko mys, pojd ke me bliz... :-)"

4 Monika | E-mail | 31. července 2012 v 21:48 | Reagovat

Ahojky, Nedvědi jsou super, už je mi nějaký pátek a od raného mládí je poslouchám moc ráda:-))) Raduji se s maminkou Elenky, že kočičce je dobře, ať to tak zůstane stále, posíláme pusinku

5 Niternice | Web | 31. července 2012 v 21:54 | Reagovat

OK, tak všichni 18.8. v Třeboni! :)
Děkuju za podporu ohledně Elenky, je to fajn.

6 dita | 31. července 2012 v 23:43 | Reagovat

Já bych fakt jela hned , ale odjíždíme ten datum na dovolenou :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.