2. 7. 2012

2. července 2012 v 11:59 |  Dnes - jednorázovky
Dnes Vám povím, co smutného se mi stalo. Napsala bych "nám", ale to by asi nebylo úplně přesné.
Pošla jedna rybička. Ne miminka, která už jsou jednou taková, za ten týden, ale zřejmě jejich máti.

A jak říkám, já toho o akvaristice moc nevím, ale pilně jsem pročítala stránky, které se tomuhle hobby věnují, a taky jsem si studovala rybí nemoci. Věděli jste například, že i s rybičkami se chodí k veterináři?
No, možná to není úplně běžné, ale takoví ti chovatelé s velkým CH, ti chodí.

Moje (Zdeňkova) rybička stála u dna. Jako že ne na boku, prostě jako, když spí. Nehybně stála na místě.
Tak jsem ji nejdřív neřešila, ale když tam byla i za hodinu, i za dvě, tak jsem ji podebrala síťkou a ejhle!
Zůstala nehybná dál. Hned to bylo jasné. Pošla.

Jenže, neměla by náhodou pošlá ryba plout na hladině břichem dolů?
Věřte nebo ne, nikde jsem tuhle informaci - jak a kde plují chcíplé rybky, nenašla.

Možná proto jsem zpočátku odmítala připustit, že už není mezi živými a nechala jsem ji mezi nimi - třeba se zmátoří.
Vysadila jsem ji na kámen, kudy proudí bublinky ze vzduchovadla, aby se okysličila, ale ani pusu neotevřela.

Zdeněk usoudil, že už ani neotevře, a tak jsem ji s těžkým srdcem vyhodila do záchoda. Ještě jsem se za ní chvíli dívala, jestli jí ten šok, že někam padá, třeba neprobere, a přála jsem si, aby tam s sebou začala hystericky plácat, abych ji mohla s velkou slávou zase vytáhnout, ale nestalo se to.
Tak jsem spláchla.

Pokud šlo o ty nemoci, které jsem pak pročítala, nenašla jsem žádný příznak, který by měla - dosud se jevila jako zdravá.
Ovšem v jednom bodě stálo, že když mají ryby zanícené žábry, stojí nehybně a nejsou schopny pohybu.

Doprdele! Nemohla se hystericky plácat v míse, když nebyla schopná pohybu! A já ji spláchnu, to jsem teda matka!
A co podle toho serveru potřebovala? Veterináře, to za prvé, a za druhé, prověřit hodnotu PH vody.
To se proboha dělá jak?

Hned další den, plná špatného svědomí, jsem se vydala do akvaristiky, kde bych se poradila. Měla jsem v plánu koupit vzduchovadlo, protože to stávající mi půjčila máma, a při té příležitosti se vyptat, jak se měří to PH a probrat se zkušeným prodejcem možnou příčinu skonu Zdeňkovy rybky.

Je fakt, že se o ni málo staral. Zato já dost, tak snad jí nechyběla otcovská láska...
"Máte něco, čím bych změřila PH vody?" Optala jsem se prodavače.
Vyndal na pult nějakou krabičku.

"A jak se to dělá?" Zajímalo mě.
"Vy začínáte, co?" Odhadl.
Když jsem kývla, tak povídá: "Jaký máte ryby?"
"Nevim, černý, stříbrný a žlutý... Takový obyčejný."
Zeptal se, jestli je tam u nich někde vidim.

Našla jsem mu je a on řekl: "Vyprdněte se na PH, tyhle ryby jsou úplně nenáročný, těm stačí měnit občas vodu a krmit."
"Jenže mě už jedna pošla," chystala jsem se vyprávět srdceryvný příběh, v němž jsem se mínila ospravedlnit, že jsem netušila, že se chudinka jen nemohla hnout, protože měla zánět žáber, když jsem ji splachovala, ale on mi skočil do řeči:

"Slečno, to je příroda, to neřešte. Možná vám jich takhle ze začátku pojde víc, možná i nějaká ta rostlinka uhyne, to se stává," mávl rukou a já zůstala koukat. To jsem tedy nečekala.

Předpokládala jsem nějaký proslov ve stylu, že když o tom nic nevím, tak ať si akvárko nepořizuju, anebo tak něco. Že trápím zvířata třeba.

Ale on byl nad věcí, je to prostě příroda. A já zjistila, že to žeru víc, než on, který ví, jak na to a tráví s rybičkami celé dny.
Musím říct, že se mi ulevilo. Jen jedno mi ještě zodpovědět musel.
"Jak se pozná mrtvá rybka?"
Podíval se na mě.

"Jako kde plave, jestli u dna, anebo na hladině?"
"Nejdřív u dna, a po pár hodinách vyplave," řekl zklidněný upřesněním mého dotazu.
Takže byla chcíplá a je to příroda. Netrápím zvířata. A ryba je zvíře, když patří do rukou veterinářů.
Už toho o té akvaristice vím docela dost :)
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mind-blowing | 2. července 2012 v 12:05 | Reagovat

Ahoj, prepáč za spam. Ale nepozrela by si sa na môj blog? Iba dnes som ho založila. Bola by som rada, keby si zanechala nejaký komentár.

2 Martin | 2. července 2012 v 20:27 | Reagovat

To, ze bys byla schopna jit s dvoucentimetrovou rybou k veterinari, me uz neprekvapuje. Nad cim jsem se ale pozastavil, byl kruty odchod, ktery jsi rybicce prichystala. Uvedomujes si vubec, cim vsim jeste musi i po smrti projit? Tebe bych tipoval spis na velkolepy ritualni pohreb na tvoji zahradce, za ucasti nejmin poloviny rodiny, smutecni muziku a bily nahrobni kamen nejmin polodrahokam. A na zaver hostinu, kde bys nam vypravela co vsechno jste spolu prozily...

3 Niternice | 2. července 2012 v 21:45 | Reagovat

...Jak jsem si ji v obchodě vybrala - né, ona si vybrala mě! Bylo to osudové setkání, když jsem ji tam viděla plout za tím sklem a ukázala na ni prstem. A pak, jak jsem jí doma chystala útulný bydlení, bublinky byly na uvítanou, i šnek dorazil... A pak ten porod, dvě maličký ploutvičky mi darovala - no bylo toho moc, co by na pohřbu jistě zaznělo, kdybych měla tu zahrádku... :-)

4 Martin | 2. července 2012 v 21:55 | Reagovat

A ona zatim plave, jiste uz brichem vzhuru, mezi... Nechci ani domyslet. Jak jsi to mohla udelat? :-((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.