Věrná ze slušnosti

6. června 2012 v 10:03 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Dělala jsem si takový svůj malý průzkum. Ohledně věrnosti v párech, které
jsou spolu dlouho, třeba mají i děti, zkrátka v těch vztazích, které obě strany berou
vážně a své protějšky považují za své životní partnery.
V takových vztazích se člověk už nemůže chovat nezodpovědně. Dělat si úplně, co chce.
Bez ohledu na partnera, o dětech nemluvě.

Když si žena či muž svůj protějšek teprve hledá, a zkouší, a poznává, tedy má vztah ve fázi
nějakého chození, je to v podstatě sranda. Když teď támhle zahnu, a on se to doví, tak to prostě
skončí. Volba bývá jednoduchá, jdeme za tím, co právě teď chceme a volíme často bezohledně,
jde přece jen o nás.

A jsem-li věrná, tak taky proto, že chci, že jsem zamilovaná, anebo nemám příležitost k pokušení...
Otázka ovšem je, co když se už věrnost stává povinností.
Jak tomu bývá právě v těch pevných rodinných svazcích, kdy by profláknutá nevěra mohla ublížit
hned několika lidem, včetně dětí. Kdy by mohla ve svých důsledcích i rozbít rodinu. To už vážně
sranda není.
Tady už se zamýšlíme víc, co nám za co stojí.

Ale já tu nechci pojednávat o tom, jak to udělat, aby případná nevěra nepraskla.
Chci rozebrat příčinu nevěry, i samotný postoj k ní, aniž by člověk třeba už měl nějaké to nutkání zahnout.
Ovšem ani jakmile už je to tady a my se jen rozhodujeme, jestli podvést či to ustát, nemusí být příčinou nevěry
náš dlouholetý vztah. K tomu se dostanu.

Osobně neuznávám věrnost jako zásadu.
Někdo řekne: Já jsem prostě věrnej - jak někoho mám, tak jsou ostatní tabu, nepodvádím, nedělám to.

Jako důvod uvede právě tu zásadu. Nedělá se to, tak to nedělám. Hotovo.

Tenhle přístup se zdá být ideální. Vypovídá o tom, že tento ze zásady věrný se nebude hnát za každou "sukní",
nebude aktivně nevěru vyhledávat, nebude příležitostem chodit naproti. A že když přijde pozvánka na rande, odmítne.


Jenže se neví, co by s jeho zásadou udělala nějaká nahodilá a nepředvídaná situace, kdy se v člověku proberou všechny pudy a chtíče. Navíc třeba s kapkou alkoholu mísící se...
Takových chvil se člověk nevyvaruje. Pokud se ze zásady nevyhýbá večírkům...


A pokud ano, a pokud právě proto, aby se nedostal do pokušení a nezahnul, tak o kdo by o takovou věrnost pak stál?
"Já dřepim doma, protože jinak bych tě asi podved."

Paráda :)
Pochválit, anebo pro jistotu ještě zamknout?
Anebo vyhodit? (zničit rodinu?)

Stejně tak na mě působí věrnost z tak zvané slušnosti.
Nepodvedu, protože partner si to nezaslouží.

Tenhle přístup lahodí ženám. Sluší mužům. Ale sami by ho od nás neuvítali.
Nepřejou si slyšet:
"Jsem ti věrná jenom ze slušnosti. Jsi hodnej, tak ti nechci ublížit."

Chlapi potřebujou věrnost svých žen z úplně jiných důvodů.

"Jsi nejlepší, koho jsem kdy měla, proto nemám zájem dělat to s jiným."
"Líbí se mi to s tebou, nemám důvod k nevěře."

Jenže u nás žen to takhle prosté není. Nemáme to tak, že ty jsi dobrej,
proto tě nepodvedu.

To ovšem muži nemůžou pochopit.

Když se vrátím k těm větám, které zdůvodňují věrnost žen podle představ mužů,
tedy - Jsi nejlepší, koho jsem kdy měla, proto nemám zájem dělat to s jiným.

V nejlepším případě můžou být pravdivá obě tvrzení, ale beze slova PROTO.
Ano, jsi nejlepší, koho jsem kdy měla. (Ale o to mi tak úplně nejde)
Nemám zájem dělat to s jiným. (Nejsem teď aktuálně do nikoho poblázněná)

V horším případě žena vnímá první tezi jako pravdivou, ale to vůbec nevylučuje, že nemá zájem
dělat to s jiným. (Anebo s ním jen něco mít).

Právě proto, že nejde o techniku, kterou vládne její muž.
Jde o jiskru. Prostou přitažlivost, kterou vzbudil muž jiný.
A s tím nikdo nic neudělá.

Teď se dostávám k tomu, že ani v ideálním svazku, kde všechno funguje, jak má,
není věrnost zaručena v případě, že se někdo takový objeví.

Kdo to spustí. Kdo spustí sny, představy, touhu.

A pokud vše vyústí v nevěru, pak skutečně není příčinou dlouholetý vztah, a tisíce nocí
s jedním partnerem.

Stalo by se to tak, jako tak. Ať má člověk rodinu, anebo je sám, anebo střídá lásky den co den.
S tímhle protějšek v podstatě nemá co do činění. Nebojím se říct, že ho to vlastně ani netýká.

Pokud se mu to ovšem nedonese. Pak by to jistě bolelo. A tedy teprve ublížilo.

Nesnažím se tady obhajovat nevěru. Jen říkám, že jsou chvíle, kdy člověk nemusí udělat vůbec nic,
a stejně se neubrání náhlému vzplanutí.
Které by si ovšem měl odříct. Měl by si ho zakázat. Protože má partnera.

Pak by si měl ale zakázat i myšlenky a sny o něm. Nevěra začíná v hlavě.
A partner by jistě nebyl rád, kdyby věděl, že myslíme na někoho jiného.

Jaký je rozdíl, o někom snít a s někým prožít románek?
Svou touhu naplnit?
Rozdíl je to obrovský, pro toužícího :)
Ale žádný pro toho, kdo je sice technicky v posteli nejlepší, koho jsme kdy měly,
jenže už v nás nespouští chuť, jen se na něj podíváme... Dokonce ani na dotek.

A teď, kde je příčina a je to vůbec špatně?
Dá se tomu vůbec předejít?
Přitažlivost přece přirozeně časem ochabuje. Nic netrvá věčně, tím spíš ne zamilovanost.
Dál je to příjemná součást vztahu, zvyk. Pro někoho jen potřeba.
Ať by se v posteli dělo pokaždé něco jiného - jiné divadýlko,
tak stejný herec se prostě okouká.

Nemůže za to. A to snad v někom spouští pocit, že si nezaslouží nevěru.
Ale ono to je oboustranné.

Někdo dokonce tvrdí, že nevěra je zpestřením vztahu, změna herce, která paradoxně
tomu stálému a dlouholetému pomůže. Z pohledu diváka :)
Samozřejmě partnerka není v posteli jen divákem, je taky herečkou.
A stále stejnou herečkou.

Muži ale neřeší nějakou okoukanost. Řeší svou fyzickou potřebu.
Nepotřebují si snít, toužit.

A tak se nikdy, ale nikdy nesetkáme v jednotném pohledu na nevěru a přístup k ní.

Tak je tu aspoň pár bodů, k nimž jsem dospěla za svůj dlouholetý milostný život,
a které považuju za přijatelné:

Věrnost by neměla být zásadou, na takovou se totiž nedá spolehnout.
Nikdo neovlivní své pocity v určitých chvílích.
Zásadou by ovšem měla být diskrétnost.

O věrnost ze slušnosti stojí leda ženy. Mužům nestačí. V tomto ohledu ji neocení.

Rozum na prvním místě. Uvědomit si, že zámek, byť jen pomyslný, ještě nikomu nikoho z hlavy nevyhnal.
Naopak jen touhu prohloubí.

Pídit se po nevěře partnera je neslušné.
Nedůstojné.
Pídící na tom jen tratí.
A není cesty zpět.
Čím dál zajde, tím víc se doví, tím se trápí, tím víc druhého otráví,
až nakonec otráví celý vztah.
A otrávený vztah je horší, než nevěrný.

Protože nevěra může za slušných okolností (diskrétnost a nepídění se) vztahu jedině prospět.

Pokud ovšem nedojde k zamilování se a potřebě být s tím druhým.
I za cenu zbourání rodiny.
I to se stává. I to by mělo projít procesem rozumné úvahy,
a když to projde, tak se nedá nic dělat.
A nemůže za to nikdo.

A ještě něco. Je jediná cesta, jak vám muž bude věrný a můžete se na jeho věrnost spolehnout.
Když vás má v hlavě.
Když o vás přemýšlí. Když ho zajímáte.
Nemusí to být jen to období zamilovanosti, kdy je tohle samozřejmé.

Tohle se dá udržovat dýl. Být tou nejlepší v jeho okolí, podávat mu důkazy,
že lepší si vybrat, ani přát nemohl. Nejlépe ve všech ohledech.

Na tohle muži slyší, tohle ocení.
Je to mimochodem opak toho pídění se po důkazech, že je nevěrný.

Jistě, jsou i takoví blbouni, co podvádí i skvělou ženskou za každou cenu, okatě, bezhlavě,
bezohledně. Ale o takových není řeč, ti za udržení rodiny nestojí.
Nestojí totiž oni o udržení rodiny.

Ale když všechno funguje a partneři si rozumí, rodina je spokojená, tak to je to nejvíc.
A nějaké to jiskření, co někdy prostě přijde, a které k životu patří, je už jen věcí
toho, koho zasáhlo. A měl by se s ním vypořádat sám.
Buď to odezní samo, anebo až s naplněním touhy, ale na vzplanutí je každá zásada krátká.

Někdy nám stačí to chvění, ty představy, to snění, ale nesmí to být trápení.
Milostné trápení bo boku svého partnera, to je skoro až neslušné.

Takže nezbývá, než být NEvěrná ze slušnosti :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 6. června 2012 v 10:45 | Reagovat

Prilis mnoho myslenek na malem miste. Tema je nevycerpatelne. Kazda jednotliva myslenka by si zaslouzila vice pozornosti a dukladnejsi rozbor.

2 niternice | Web | 6. června 2012 v 10:46 | Reagovat

Která myšlenka tě konkrétně zaujala a rád bys ji rozvedl? :-)

3 Martin | 6. června 2012 v 10:49 | Reagovat

To mam cist znova? Kazda.

4 niternice | Web | 6. června 2012 v 10:52 | Reagovat

A pomůžeš mi s tím?

5 Martin | 6. června 2012 v 11:03 | Reagovat

Treba hned druhy odstavec. "jen" chozeni, neni jen o tobe. Mas odpovednost za toho druhyho. Sveruje do tvoji pece svoje srdce a dusi a ublizit ji/mu muzes stejne jako manzelovi/manzelce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.