28. 6. 2012

28. června 2012 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
U nás před domem rozkopali chodník, budou dělat nový, dlážděný. Jenže svízel
je v tom, že než bude hotov, nemáme kudy chodit do domu.

Ze vchodových dveří vede přes hlínu lávka, jenže ústí do silnice, kde není přechod.

Je tedy nutné a nezbytné přejít celkem frekventovanou silnici v místě, kde se to nesmí.
Ta firma nás nutí riskovat. Pokud chcem vyjít z domu, musíme jedině přejít na druhou stranu.

To mě dopálilo.

Ovšem až v momentě, kdy jsem stála pět minut s golfáčem na té lávce a auta pořád jezdila.
Samozřejmě, že nikdo nezastavil. Vždyť nemusej! Vždyť nejsme na přechodu!

Když konečně bylo možné dostat se na protější chodník, bylo pro mě nutné, dostat se za chvíli zase
zpátky, protože jsme měli namířeno za barák na hřiště.

A tak jsem došla k nejbližšímu přechodu, a jelikož přijíždějící taxi blikal, jako že bude před přechodem odbočovat,
klidně jsem šla.

Jenže on neodbočoval, a tak jsem na chvíli zaváhala, jestli mi vůbec míní dát přednost.

Najednou se z okýnka ozvalo: Tak dělej, ty píčo!

Ano, přesně takhle to řekl.


Takže jsem se nasrala, chápete.



Na chodníku jsem zaparkovala kočár, a on už stál o pár metrů dál, na světlech. Měl červenou.
Vytáhla jsem mobil a namířila na něj.

Evidentně mě sledoval ve zpětném zrcátku, protože se najednou rozjel.
I když měl pořád ještě tu červenou.

Bál se!

Ani jsem netušila, že mám v rukou takovou zbraň. Vůbec bych nevěděla,
co s jeho espézetkou, či fotkou, kam to poslat, kde si stěžovat (a na co:)), prostě jak na něj.

Ale když se tak vyděsil, že jel na červenou, tak mi ani nevadilo, že z
toho dokumentu nebylo nic.
*

Když jsem večer potkala správce našeho baráku, svěřila jsem mu své trápení s nemožností
bezpečně se teď dostat z domu.

Jenže mi řekl, že má jenom stejný možnosti, jako já. Ať si zkusím přechod zařídit sama.
Na to, že za to správcování pobírá rentu, mě jeho odpověď kapku zaskočila.

No nic, zkusím to nějak vytelefonovat. Sice nevím kde a jak (podobně, jako s fotkou taxikáře),
ale nedá se svítit. Takhle by to nešlo.

Měla jsem vyndat mobil a reakci toho správce si nahrát, třeba by se taky vyděsil a ráno bychom měli před domem přechod.
Pokud by se třeba neodstěhoval :)
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 28. června 2012 v 12:21 | Reagovat

V takovem pripade by vam meli nastrikat pred vchodem takovej ten docasnej zlutej prechod. Zeptej taty, kam zavolat. Nebo sefa tech lidi, nejakyho mistra, nebo dozoru, proc tam neni prechod. At okamzite zaridi. Nedej se, fandim ti.

2 adaluter | Web | 28. června 2012 v 15:51 | Reagovat

A z toho vyplývá: jsou všude, jen ne tam, kde by byli zapotřebí.
Myslím teď samozřejmě policajty. :-D

Připomělo mi to náš úterní zážitek na dvouproudém přechodu, kdy mezi tím, co si řidič stojící v bližším pruhu klepal na hlavu, proč sakra s Juli nepřecházíme, když nám předpisově dává přednost, prolétl vzdálenějším pruhem magor, který nejspíš nechápal, proč celý vedlejší pruh stojí a přechod naprosto ignoroval.
Jelikož tudy chodím několikrát denně, zkušenost už mě naučila, zatvrzele čekám dokud nestojí oba pruhy, ať si klepou na co libo.:D

Dlužno říct, že onen stojící řidič, když mu to docvaklo, na toho druhého pořádně troubil a nám se gestem omluvil.

3 niternice | Web | 28. června 2012 v 16:22 | Reagovat

Jo, jsou i slušní řidiči...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.