26. 6. 2012

26. června 2012 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Už jsem Vám o tom jednou psala. O tom, jak jsou podle mě ptáci uklidňující.
Myslím ptačí zpěv.

Elenka má takovou hračku (o té jsem právě psala), která vydává ptačí zvuky,
a s tou usíná. Sice jí k tomu poslední dobou musí hrát i pohádka v DVD přehrávači,
ale ptáky nezavrhla.

Jestli si myslíte, že by spíš měla usínat při pohádce, tak to si myslíme taky,
jenže ona vyslechne pohádku, málokdy celou, a pak si stejně řekne o to dývko...

No nic, tak jsme u ptáků.

Dělala jsem řasy jedné známé, co bydlí nedaleko, a pustila jsem jí k tomu cédéčko,
které mi věnovala pro tuhle příležitost jedna kamarádka.
Je to taková relaxační hudba, do které zpívají právě ptáci.
Chvílemi hlasitěji, když hudba přechází do pozadí, a chvílemi je zase víc slyšet hudba,
a ptáci jen tak přizvukují.

Ona celou dobu mlčela, zavřený oči - jinak to ani nešlo, když se lepí řasy,
a zdálo se, že snad spí.

Jenže když jsem řekla, že je hotovo, posadila se a prohlásila:

"Teda Jani, vám tady ti ptáci tak řvou, to u nás zdaleka tolik slyšet nejsou!"

Koukala jsem. Ani jsem nestačila říct, že to bylo relaxační cédé.
Zjevně jí ptáci ten relax rušili.
Měla na ně vztek.

Dokonce mi řekla, že chvílemi se jako uklidnili, ale pak zase začali.
Přikyvovala jsem.

Nakonec mi svěřila, že si během té hodinky plno věcí ujasnila.

"Vážně?"
"Jo, jako osobních plánů, víš," dodala.

Tak nevím, jestli si třeba míní pořídit vzduchovku a přijít příště s ní...
*

Byla jsem s Elenkou na hřišti, a tam přistál holub. Pořád jsme u ptáků.

A jak jsem psala předevčírem, Elenka miluje krmit cokoliv.
Takže sivého opeřence hned hodlala nacpat svým rohlíkem.

Holub byl nejdřív nedůvěřivý. Když proti němu letěl kus pečiva,
s úlekem vzlétnul a dosedl zase o kus dál, aby se po svých a opatrně vrátil
a zjistil, o co jde.
O co nám jde.

Ale za chvíli už se ládoval, až drobky létaly a Elenka se tomu smála, takže
bylo všechno fajn.
Jen jsem čekala, kdy vyleze z okna protilehlého domu nějaká babka, a začne
mi kázat, že v Praze je krmení holubů zakázané, obzvlášť na dětských hřištích.
Je to vůbec pravda? :)

Přilétl další holub a přidal se k hostině.

A já si chystala pro tu bábu odpověď.
I když dávno vím, že nejlepší je tyhle okenice ignorovat.

A v tom se z jednoho stromu snesla sojka. Rychle do zobáku popadla ten největší kus,
a zalétla zpátky někam vysoko do větví.

Věděli jste, že sojka není malá? Byla větší, než ten holub!

Poznala jsem ji podle těch občanských průkazek po stranách.
No, těch modročerných pírek, co jsou pro ně typická.

Z pohádky o Krakonošovi sojku znám jinak. Malou, nahnědlou.
Docela šok.

A tak jsem si usmyslela, že kdyby nějaká ta bába přecejen měla řeči,
tak jí řeknu, že nekrmíme holuby, ale sojky.
Protože to se určitě smí.

Jenže žádná řeči neměla.
Škoda.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M | 26. června 2012 v 8:01 | Reagovat

A nemohla to byt straka? Ta je totiz taky velka a je jich fura.

2 b | 26. června 2012 v 8:04 | Reagovat

http://www.google.cz/search?hl=cs&gl=cz&biw=369&bih=615&tbm=isch&sa=1&q=straka+obecn%C3%A1&oq=straka&aq=4&aqi=s1g4&aql=&gs_l=mobile-gws-serp.1.4.41j0l4.8960.10828.0.14480.8.8.0.0.0.1.246.1411.0j7j1.8.0...0.0.0QPXdPdfYeQ&mvs=0#p=0

3 niternice | Web | 26. června 2012 v 9:39 | Reagovat

Vážení čtenáři, jsem idiot, krmily jsme straku :)
Sojku jsem tudíž v životě neviděla, leda tak v těch Krkonošských pohádkách :)

4 Martin | 26. června 2012 v 12:52 | Reagovat

Tak jsem to nemyslel. Vzdyt je to jedno:)

5 niternice | Web | 26. června 2012 v 17:50 | Reagovat

Ale já to tak myslim :)

6 Veronika | 26. června 2012 v 21:42 | Reagovat

To je jedno, hlavně, že jste se s Elenkou bavily :-D

7 adaluter | Web | 28. června 2012 v 15:18 | Reagovat

Nic si z toho nedělej, straka i sojka jsou tak jako tak skoro stejně velké a sojek je v Praze taky dost, jen trpělivě krmte, ona jednou dorazí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.