24. 6. 2012

24. června 2012 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Zdravím své čtenáře po zhruba týdenní odmlce, kdy jsem se věnovala pouze Elence,
a jelikož už ji máme pár dní doma a už se znovu zabydlela a rozkoukala, je čas začít
Vám opět psát...

Dnes to bude o tom, jak byl na chvíli svět podle mě :)

Tedy můj svět. Vlastně jsem o to usilovala od rána, aniž bych tenhle cíl vědomě sledovala.

Kdysi, před několika měsíci, jsme s mým mužem někde viděli krásné akvárium,
(možná v akvaristice), a tak jsme se u něj zasekli a vychutnávali uklidňující pohled,
který nám skýtala hejna rybek, bublinky, rostlinky, kamínky... Barvy a ticho...

Prohodil tehdy něco o tom, že by nebylo marný mít něco takovýho doma. Dokonce myslím
řekl, že by ho vyměnil za televizi, a po večerech se u něj uklidňoval, relaxoval...

No a teď se stala taková věc, že mý ségře chcíply želvy. Dostala je od mámy k Vánocům, protože
se pravidelně při návštěvách našich uklidňovala pohledem na želvy jejich, z čehož máma usoudila,
že by si je přála mít doma taky.

Nebyla to sice pravda, ale s tím už Zuzka moc nenadělala, když je našla pod stromečkem.
A tak si pořídila velké akvárko a všechno to potřebné příslušenství, jenže už po pár měsících měla
želv plný zuby. Kvůli čištění jejich věčně zaneřáděného obydlí.

Uvítala tedy nabídku mámy, aby převezla na léto své malé želvy k nim do jezírka, kde tráví
letní období i velké želvy našich.
Aspoň se všichni zkamarádí, budou parta, užijou si letní radovánky...

Jenže malé želvy byly za pár dní po smrti.
Mohla za to zřejmě chladná voda, na kterou nebyly zvyklé, prý se do roka mají vyhřívat v teplotách
nad dvacet nebo co se to pak ségra dočetla.
No, ale co si budem povídat, stejně o ně zvlášť nestála...

A teď to přijde - otázka toho jejího akvária. Co s ním?
Můj muž má narozeniny, a tak jsem měla okamžitě plán. Zuzka mu dá akvárko, koupíme ryby,
rostlinky, kamínky...
Navíc Elenka má zálibu v krmení čehokoliv, od holubů na ulici, až po ty želvy, takže i ona jistě
akvarijní rybky ocení.

Všechno jsme nachystaly, akvárko vyzdobily, rybky ubytovaly, a já nedočkavě čekala, až se mi
Zdeněk vrátí z práce.
To bude celej užaslej!

Ten den jsem s Elenkou trávila u mámy, aby nám to rychleji uteklo a pak, bylo nádherně, takže
by byl hřích sedět doma - a koukat do akvárka. To si necháme na večer...


Určitě už jsem se Vám zmiňovala, že Elenka hrozně špatně jí. Skoro vůbec nejí. Jsou dny, kdy
opravdu nesní nic. Je to zřejmě tou srdeční vadou, nedá se s tím moc dělat.
Když vidí, že jde do tuhého, že jsem se prostě rozhodla, že BUDE JÍST, tak s oblibou dělá takový
triky, že si poručí něco jiného, než jsem jí donesla - aby to jídlo oddálila, nechá mě to otevřít, nakrájet,
namazat, případně i uvařit, a pak si nedá ani lžičku.

Už jsem si na to mohla zvyknout a počítat s tím, že jakmile si takhle poroučí, tak z toho nebude nic,
jenže nějaký červík hlodající v matce uvnitř mě, mi nedovolí to aspoň nezkusit, chápete...
Co když skutečně chce jíst?

No, většinou nechce.

Zdeňkovi jsem koupila jeho oblíbený medovník, dort, jako k těm narozkám, a dala jsem mu tam svíčky
a jahody navrch, a když konečně dorazil z práce, tak jsme ty svíčky s Elenkou zapálily a dort mu slavnostně nesly.
To už se mi zdál nějaký vlažný - Zdeněk, ne medovník.

Zfoukl svíčky, doufám, že si i něco přál, a Elenka hned spustila, že chce papat dort. Líbilo se jí zřejmě,
že hořel.

Tak jsem hned veškeré gratulace a dárky odložila a radostně běžela pro talířek a nůž, aby se Elenka konečně
napapala.

Jenže jak jí přistála porce dortu na talířku a blížila se k ní první lžička, odtáhla se.
NE! Řekla.

"To akvárko je jako pro mě, jo?" Zeptal se konečně Zdeněk.

Nadšeně jsem přitakala.

"Aha...," odvětil a zapnul si televizi.

"To si děláš srandu, ne?" Spustila jsem hned.

"No, já k rybičkám moc vztah nemám, víš... nikdy jsem je nechtěl... Ale jako děkuju, jsou pěkný."

Připomněla jsem mu náš relax v akvaristice, na který už si nevzpomínal, ale TEDA šel a ty rybičky si
zblízka prohlížel. Kvůli mně, evidentně.

"A Elenko, tohle teda ne! Chtělas dort, nakrojili jsme ho kvůli tobě, ušpinil se talíř kvůli tobě, a ty teď řekneš,
že ne? Tak to teda ne! Koukej aspoň ochutnat!"

Už jsem čekala pláč, když moje pohublá dcerka otevřela tu svou chlebárnu.
Překvapeně jsem jí tam rychle šoupla lžičku medovníku, a v tom mi volala máma.

Ptala se, jak slavíme.

"Jo, Zdeněk čumí do akvárka, a Elenka má plnou pusu medovníku," konstatovala jsem.


A pak jsem chvíli spokojeně sledovala ty svý DVA, jak dělají, co mají, než mi došlo, že dělají jen to,
co chci já.

Zdeněk sice nakonec uznal, že je to uklidňující koutek, ale místo televize si akvárko umístit nepřeje.
Ale aspoň ví, že rybiček má šest, a Elenka zas, jak chutná medovník :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 24. června 2012 v 20:21 | Reagovat

Haha. Vzpomnel jsem si na dobu nasich "valek", kdyz jsi usilovala o to, abych chtel sam to, co chces ty. Taky jsi asi delala svet takovy, jaky by podle tebe mel byt. Alespon ten muj svet. Uz tenkrat ses mohla poucit, ze okolni svet si zije svym zivotem :-) A jiste si vzpomenes, ze i bozsky Bruce mel jedine pravidlo. Mohl vsechno. Krom jedne veci. Nesmel marit svobodnou vuli:-) Rozumim tvym pohnutkam, ale chapu taky, ze kazdy ma svou vuli. Takze nejlepe bude, kdyz nechame kazdeho delat to, co sam chce a vsichni budou, nebo by aspon meli byt, stastni:-)
Kazdopadne jsi opet pobavila. I ja si myslel, ze Zdenek ma rad slivovici. Na coz si on ted nevzpomina :-) Stejne jako zapomnel na to, jak skvely by bylo, mit doma rybicky :-) Vsechno je to legrace a nic si z toho nedelej. Jen do Elenky to jidlo per. V tom s tebou souhlasim :-)

2 niternice | Web | 24. června 2012 v 20:31 | Reagovat

Někdy lidi ani neví, co chtěj, dokud to neokusej :) Zdeněk už si přeje další rybky a Elenka si dneska přála k snídani medovník :)
Někdy se lidi musej kapku postrčit, aby se jim ukázaly nový obzory :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.