10. 6. 2012

10. června 2012 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky

Loni v tento den jsem Vám psala o tom, že život člověka někdy nudí,
když mu připadá každý den stejný.

Dneska bych řekla, že lepší je život pořád stejný, než žádný.

I když, tohle bych řekla i loni. Zálelží na kontextu.

Když už člověk žije, tak mu nestačí jen žít. Chce žít podle svých představ.
Ale když mu jde o život, tak mu stačí přežít.

Všechno je závislé na okolnostech, které se mění.

Když jsme čekali na výsledek Elenky operace a trvalo to dlouhých deset hodin,
bylo nám všechno jedno, hlavně ať přežije.

Když pak řekli, že to dobře dopadlo, zvýšili jsme své nároky a chtěli ji už co nejdřív
doma.
Když pak přišly teploty a pár dní vůbec netrávila, tak jsme si přáli, ať tam leží jak dlouho chce,
hlavně ať tyhle pooperační komplikace ustoupí.

Včera ustoupily teploty a Elenka začala trávit.
Přejeme si, aby byla co nejdřív doma.

Proč se člověk neraduje z toho, co je teď?
Nestačí nám to, ženeme se pořád za lepším.
Nespokojíme se s málem, které vlastně vůbec málem není...

Proč nám nestačí, že se splní jedno přání, a hned už si myslíme na jiné?
Můžem pak vůbec být šťastní?
***


Předpokládám, že až bude Elenka v pořádku doma, tak si budeme nejvíc přát, aby na žádnou operaci
už nemusela, a bude nás otravovat i kontrola v ambulanci.

Ovšem, měla-li by mít dál vážné zdravotní potíže, budeme rádi, když se bude smět léčit doma
a docházet jen na kontroly.

Já už se v nás lidech nevyznám :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 10. června 2012 v 12:04 | Reagovat

Mas naprostou pravdu. vzdycky chceme vic. Je to mor :-(

2 adaluter | Web | 10. června 2012 v 22:45 | Reagovat

Jak já tohle smlouvání s osudem znám, jen se člověku zablýskne naděje před očima, zapomíná na "skromnost", na druhou stranu, možná je to právě ta věčná nespokojenost, které vděčíme za to, že se stále nehoupeme ve větvích.

Konečně jsem dočetla resty a kromě toho, že samozřejmě moc a moc držím palce Elence, by mě zajímalo, kam se poděl ten lístek, který dal Kryštof Lindě za stěrač, že by zase tatínek, nebo snad "vítr".....??
Ten "dvojí" pohled na jeden příběh se mi moc líbil. :-)

3 niternice | Web | 10. června 2012 v 23:05 | Reagovat

Já moc děkuju, auto stálo v garáži, o ten lístek se postaral tatínek, správně :)
(Ne, že to udělal správně, ale žes uhodla :))

Ještě se k tomu někdy vracím a koketuju s myšlenkou to dál rozepsat, ale ještě nevím, jestli na to dojde.
Taky mě hrozně láká dívat se na situace pohledy více lidí, kteří ji prožili, proto jsem dopsala Kohouty. Původně jsem chtěla pokračovat dalším milostným příběhem Lindy, ale tohle mě táhlo víc.

Děkuju za fandění Elence!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.