Kuropění - pokračování III

21. května 2012 v 6:00 |  Povídky - mý prvotní pokusy, nevypsaná, ani nečíst
Ráno jsem chtěla jet do nedalekého města nakoupit.
Udělat i tátovi nějaké zásoby, jenže jsem své auto našla poškrábané.

Dokonce někdo vyryl nápis PRAŽSKÁ DĚVKA.

To na mě bylo moc. Hned mě napadlo, že tím někým byla Máňa.
Kryštof mi k tomu svý řekl, k němu mi tohle nesedí.

Přece s tím nápisem nepojedu do města...

Zavolala jsem k tomu tátu, dostala vynadáno, že nezajíždím do garáže, ale pak dostal opět nápad.

Za půl hodiny jsem měla dveře polepené červenými srdíčky. Byly ze samolepicí tapety, která mu zbyla
po nedávném "restaurování" starého nábytku.

Když jsem k autu celá uřícená přišla - zatím jsem se vybíjela se sekyrou v ruce,
musela jsem se smát.
A taky uznat, že to vymyslel docela příznačně, vzhledem k mému současnému rozpoložení.
Uznávám, že pro místní, tedy pro fanoušky Máni, to bude možná provokace,
ale na to seru.

Cestou přes vesnici jsem naštěstí nikoho nepotkala, takže jsem v klidu nakoupila a pak doma
uvařila oběd. Jeden z posledních, než odjedu zase domů.

Musím si ještě před prací dát do pořádku auto, takhle by se mi Prahou skutečně jezdit nechtělo.

*
Táta mě lákal s sebou večer do hospody, ale zavrhla jsem to. Jsem tady každýmu pro smích.

Zbytek dne jsem proležela opět na dece. Lukáše jsem už neřešila, to prostě definitivně skončilo,
teď se má mysl zabývala jenom Kryštofem.
Je ti snad jasný, že se k sobě nehodíte! Volal můj mozek.
Ale proč ne? Máme si co říct, rozumíme si, je nám spolu dobře...

Strávila jsi s ním jednu noc, takže mluvíš o který chvíli? O tý, jak ses ho pokoušela svést, aby ses pomstila všem chlapům?
Anebo o tý rvačce před hospodou?
Nebo snad o tom večeru, kdys za nim přilezla k řece?

Protože mezi nás vstoupilo nedorozumění! Hájilo mě mé srdce.
Jo nedorozumění... A kdo co nepochopil? Ty, že Lukáš je nafoukaný hovado, a proto jsi ho nepustila z hlavy?
Nebo Lukáš, že ho sem zveš na přesdržku?
Nebo Kryštof, že si jenom hraješ, a tak se rozešel se svou snoubenkou?

Už dost!
Vymklo se mi to z rukou, to se stává. Ale aspoň už vim, koho chci!

Otázka je, kdo ještě chce tebe!

On mě chce! Když se rozešel!

Nebo mu nic jinýho nezbejvalo, když se Máně doneslo o tý vaší romantice u řeky.

Mohl to zatlouct.

To je fakt.

Fakt?

Jo, asi jo. Ona by mu to pravděpodobně ráda uvěřila, dokonce i odpustila, protože je to široko daleko jedinej
svobodnej mužskej, co za něco stojí.

Takže?

Takže už hlavně nic neposer.
*

Otevřela jsem oči do sluníčka a zajásala. Pěkně jsem si to ujasnila, jen co je pravda.
Takže se za ním vydám.

"Tati! Já půjdu večer s tebou." Vřítila jsem se za ním do obýváku, kde sledoval fotbal.
"Co tak najednou?"

"Mám chuť na pivo!" Zasmála jsem se a on šibalsky pokýval hlavou.

*

Rozhodovala jsem se, který sexy obleček na večer zvolím. Ale nakonec jsem se navlékla
do košile. Z opatrnosti. Trošku mi spadl hřebínek, nechci být terčem pohoršených pohledů těch, co mě
teď mají za tu... no, jak se píše pod těmi srdíčky na mém autě...

"Proč tak usedle? To u tebe neni zvykem!" Zarazil se táta, když mě viděl.
"Pro jistotu. Nechci provokovat."

"Buď svoje. Ukaž jim svý přednosti! Ať se třeba poserou."
"Myslíš?"

"Jednou jsi krásná holka, tak taková zůstaň."

"Ale jestli se to hodí, víš..."

"Bejt krásná se vždycky hodí." Usoudil můj otec a touhle větou mě vyhnal zpátky do ložnice,
kde jsem se převlékla.
Nic extra vyzívavého, džíny a tílko, ze kterého mi lezou prsa o něco míň, než z toho "Svatojánského".

"A víš co? Já pojedu autem." Oznámila jsem mu.
"Na pivo?" Divil se.
"Nemusim pít, aspoň tě pak pohodlnějc dostanu do postele." Zasmála jsem se.

Táta se na mě uznale podíval, asi nepochopil, že se především chci pochlubit novou
dveřní fasádou.
*

Zaparkovala jsem před bránou hostince, kde na lavičkách popíjelo několik místních
a už to začalo. Pohledy a špitání...

S tátou se zdravili všichni, se mnou nikdo.

"Nesednem si tamhle?" Ukázala jsem na ten dvoják, kde jsem popíjela s Lukášem,
ale on prostě sedává mezi štamgasty. Má tam své místo.
Narozdíl ode mě.

Přinesla jsem si židli a vpasovala se mezi něj a Hykeše.
Starej harmonika vyhrával Škoda lásky a já dávno zjistila, že Kryštof tady zatím není.

Možná je to lepší. Aspoň se rozkoukám, a až dorazí, tak snad už si na mě i lidi zvyknou
a nebudou mě tolik řešit.

Táta přede mě v příští rundě postavil panáka.
"Tati, jsem tu autem." Připomněla jsem mu.

"Tak ho tady necháš, sedíš tu jak prkno."

Bez dalších debat jsem do sebe ferneta otočila.

"Tak ses nám tady postarala o rozruch..." Otočil se na mě Hykeš.
Podívala jsem se na něj, abych zjistila, co tímhle proslovem sleduje.

"Bitka byla, ze svatby sešlo, správná pouť." Usmál se a taky do sebe kopl panáka.

Kývala jsem hlavou a nějak neměla, co na to říct.

Celý stůl mě sledoval a čekal, co povím na svou obhajobu, ale já zarytě mlčela.

"A kde máš teď toho přítele?" Zeptal se mě někdo z druhého konce stolu.

Napila jsem se své coly, abych získala čas na promyšlenou odpověď, a pak jsem řekla:
"Snad dorazí."

Táta se na mě nechápavě podíval, ale vzápětí se usmál.
Všichni ostatní měli za to, že dorazí Lukáš. A pomlouvali mě ještě víc.
Ruda se dokonce zvedl, šel ke dveřím a demonstrativně je zavřel. Díval se přitom na mě,
abych jako pochopila, že tohle je uzavřená společnost.

Vzala jsem jeho gesto s úsměvem, i když jsem byla zatraceně nervózní.

Škoda lásky dozněla a táta se natáhl pro kytaru. Po chvíli spustil Kohouta od Nedvěda, mou oblíbenou.

Zpívali vodáci, co jich tu sedělo plno, a já zpívala taky. S tátou nám to spolu docela ladí.

"Možná byste se s tím tvým neměli takhle veřejně ukazovat. Po tom všem. Vždyť máte velkou zahradu,
lesů je tady taky dost..." Radil mi Hykeš a já už se začala smát nahlas.

"Dobře, tak já počkám, až přijde a pak se někam zašijem."

Pohoršeně kývl a už se se mnou nebavil.


Najednou se prudce otevřely dveře a do nich vrazil Kryštof:

"Kdo jí to udělal? No, na tom autě!"

Celá hospoda ztichla, ale já se rychle zorientovala:

"To my sami, s tátou," řekla jsem.

Zíral na nás, pak si protřel rukou oči a šel si k baru objednat.

Já se zvedla a vyšla před hospodu. Samolepky byly pryč. Začala jsem se smát tomu,
co jsem právě Kryštofovi řekla, a už jsem vůbec neměla sílu se tam vracet.
To jsem se tedy zorientovala...
*

Sedla jsem si do auta a zapálila si cigáro.
Dveře jsem nechala otevřené - normálně si v autě nekouřím, a přemýšlela jsem, co dál.
Asi pojedu domů, tátu někdo dovede. A zítra odfrčím a byla jsem tu naposled.

V tom z hospody vyšel Kryštof, rozhlédl se a pak šel ke mně.

"Tohle ti tam fakt vyryl táta?" Opřel se pobaveně o střechu.

"Samozřejmě, že ne. Táta mi to přelepil támhle těmi srdíčky." Ukázala jsem ke kanálu, na kterém se jejich stočené pozůstatky válely.

"Aha. Ale tohle nevíš, kdo byl..." Zamyslel se.

"Jistě, že vim." Odpověděla jsem s významným pohledem do jeho očí.

"Ták to mě mrzí. Přijeď s tim ráno ke mně, já to přestříkám," navrhnul mi.

Neměla jsem jediný důvod jeho nabídku odmítnout.
"Óká, tak dík."

"Za málo," řekl a měl se k návratu do dveří hospody.

"A to je všechno?" Zavolala jsem na něj a on se otočil:

"A co bys ještě chtěla?"



Abys se mnou dneska byl až do kuropění, napadla mě hned odpověď. A taky pusu!
Ale neřekla jsem nic.

Kryštof se vrátil k mému autu, dřepl si na bobek, aby na mě nemluvil svrchu a povídá:

"Vždyť má přijít ten tvůj, ne?"

"Už přišel."

"Jo? A kde je?"

"Tady, dřepí mi u auta..."

Kryštof sklonil hlavu, chvíli dumal, co dál, co s tou informací, že ho považuju za svého přítele
a pak se otázal:


"Víš, proč jsem ti říkal, že bych nejradši, aby tamta naše noc neskončila?"
Mlčela jsem a pohledem visela na jeho rtech.

"Protože jsem věděl, že s ránem skončí všechno mezi námi."

"Tak tos věděl víc, než já." Já si tohle myslela jenom do večera, dodala jsem v duchu.

"Jsem realista." Dodal on.

"Tak proč ses rozešel se svojí holkou?"

"Potřeboval jsem si nějaký věci ujasnit... Cejtil jsem zmatek a chuť všechno změnit, bejt s tebou a prožívat další takový
noci. S tebou jsem zažil něco, co s ní za těch osm let nikdy."

"Osm poutí, osm Svatojánských nocí, tisíce hvězd každou noc nad vámi... Těžko věřit." Řekla jsem opovržlivě.

"O tom to přece neni."

"Tak proč jsi nepřijel?"
"Nemělo by to smysl."

"Čekala jsem tě."
"Mě a taky toho svýho bejvalýho, viď. Vždyť ty jsi taky zmatená."

"Pral ses o mě..." slábl mi hlas.



Ale on už neřekl nic. Jen se zvedl a zapálil si cigaretu.

"Já vim, jak to bude dál," řekla jsem po chvíli do toho ticha, protože mi to právě došlo.

"Jasně, že víš." Vyfoukl kouř.


"Buď budem spolu, což teda asi ne... Anebo se budeš ženit."

Kryštof odevzdaně kýval a já se zeptala:

"Vezmeš si ?"

On sklonil hlavu na stranu, jak to dělají psi a odpověděl mi otázkou:

"A koho jinýho?"

*
A bylo vymalováno.
Usmála jsem se, nastartovala jsem, zabouchla mu dveře před nosem a odjela fernet nefernet a táta netáta,
do svého přechodného domova.


Takže on mě nechce...
S tím jsem ani ve snu nepočítala.
Chtěla jsem ho svést, rozejít je a pak ho odkopnout...
Ne se do něj zamilovat a pak poslouchat, že to mezi námi nemá cenu!

Lukáš by se teď potrhal smíchy...

Patří ti to! Proběhlo mi na vteřinku hlavou.

Svedla jsem ho, rozešla je, a stejně ho nemám!
Hodnoty se tvoří asi jinak. Možná dýl...

Má mi být útěchou, že s Máňou je tolik let a nezažil s ní, co se mnou za jednu noc?
Jestli nekecal.
Vždyť "o tom to neni"...

Jo, na těch jeho úvahách něco bude.
Já žiju a pracuju jinde, on tady... Asi by nám to fakt prakticky nešlo.
Ale mohli jsme si zatím užívat, aspoň dokud tu jsem.
Zas to vypadá na teplou noc, hvězdy se už rýsujou...

Tak proč tu poslední večer dřepim sama a je mi do breku?
Anebo ho chci jenom proto, že on nechce mě?

Jen doufám, že to, co k němu teď cítím, je jenom pobláznění, které brzy přejde.

*

Kdo v noci tátu dovedl, nebylo ráno těžké uhodnout.

Kryštofa prozradil nový lak na mém autě. Musel v té garáži strávit plno času.
Ale nastříkal to precizně, táta měl pravdu, je šikovnej.
Máňa má štěstí.

Snad jednou čeká i mě.
***


Cestou do Prahy jsem procházela hlubokou sebereflexí. To, co se kolem
mě v uplynulém týdnu dělo, se nedalo pustit z hlavy odjezdem ze Studánky.

Tak co mi ten týden, kromě spousty otázek, vlastně dal?

- Pochopit, že blbce zpátky nebrat. A že kluk z venkova není pro mě.
- Že plány v lásce jsou na nic.
- Že zamilovat se a dát se někomu všanc, znamená postavit můstek, po kterém může přejít cokoliv. I odmítnutí.
- Pak jednu nádhernou milostnou noc v kýčovité přírodní scenérii, která v mém erotickém portfoliu dosud chyběla.
- Že kuropění není padání rosy. Důkazem mi byla názorná ukázka.
- Zjištění, že sny noci Svatojánské se plní. I když s ránem skončí, jako všechny noční sny.
- Nový lak na mém fordu.
- Jeden škrábanec mezi prsy.
Když nepočítám ty přelakované, a taky ty na srdci...

A ještě něco. Že holkám nevěřit! Všechny jsou vypočítavé, závistivé a pomstychtivé mrchy.

A já budu asi jednou z nich.

Hodlám totiž v kanclu vyžvanit, jak Lukáš k tomu vyraženému zubu přišel.
Že se pral kvůli mně...
On už si možná zaslouží klid, jenže Tereza si zaslouží závidět.


A po zbytek cesty jsem se vypořádávala se závistí svou.
Závidím totiž Máně.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.