Kuropění - pokračování II

20. května 2012 v 6:00 |  Povídky

Usnula jsem za svítání a vstávala k obědu. Který nebyl.
Kocovina mě netrápila, vlastně mě netrápilo nic.
Pouze pocit, že jsem nějak vypadla ze své role.
Přecejen, je to vesničan a společnou budoucnost nemáme žádnou... Snažila jsem se zase chytit.
Je na čase to skončit.

Letní flirt na jednu noc, zážitek, na který nezapomenu - ano, ale nic víc.
Přesto jsem cítila, že se tak malinko obelhávám. A že si to nežeru...

A že mě možná trochu žere ta jeho Máňa.

*
Když jsem uvařila, táta se teprve probíral. Ocenil polévku, a já ocenila, že se nevyptával dál,
když začal: "Tak co Kryštof?"

Odbyla jsem ho s tím, že mi pomáhal dostat ho do postele a to mu naštěstí stačilo.
Ani si nepamatoval, že se vezl na trakaři.

A pak mi přišla esemeska. K mému velkému překvapení byla od Lukáše.

Ptal se, jak si užívám dovolenou a dodal, že mu chybím. Prý se asi unáhlil.

Zavalila mě vlna radosti a úlevy, a po několika vyměněných zprávách bych byla ochotná okamžitě odjet do Prahy,
a být s ním. Jenže on měl lepší nápad. Že by přijel za mnou... Na víkend.

Akorát, že já to chci i nechci...
Mám problém.

Strašný dilema. Do morku kostí se mnou rozhostilo a já si lámala hlavu, co teď. Co skutečně cítím, co udělat,
abych si nepřipadala jako chudinka, která letí, když ten frajírek pískne...


Táta si všiml, jak zuřivě štípu na dvoře dříví. A ví, že tohle dělám vždycky, když jsem tady a mám nějaký vztek.

Snad poprvé jsem se mu svěřila s milostným trápením.
A řekla jsem mu úplně všechno.

*

Další den po poledni Lukáš zaparkoval před domem. Byla jsem nervózní, jak to celé dopadne, ale hra už začala,
couvnout nešlo.

Po letmé puse na přivítanou s námi zasedl ke stolu. Byla jsem mírně distancovaná, přecejenom on je teď ten, který
má něco žehlit.
S tátou jsem je seznámila, a když jsme se společně naobědvali, navrhla jsem, že se půjdeme projít.

Ukážu Lukášovi vesnici. Cestou jsem určovala nová pravidla naší hry já. Byla jsem na koni, měla jsem na to právo.

"Hlavně tu nikomu neříkej, že spolu chodíme."
"Proč jako?"
"Nepřeju si to. Kvůli řečem."

Lukáš koukal, ale souhlasil. Oznámila jsem mu, že večer půjdeme do hospody.

Cokoliv mi vyprávěl, přišlo mi najednou strašně nudný. I jeho nagelované vlasy se mi přestaly líbit.
Zato jsem víc a víc myslela na Kryštofa.

Proměnil by den na noc, ale už dva dny se ani neukázal...
Vozejk táta dávno vrátil sám.

No tak snad bude Kryštof večer v té hospodě.
*

Táta mi poradil, postavit ty dva aktuální muže mého života vedle sebe. A příležitost dovolila
uskutečnit to doslova. Tak jsem na výsledek zvědavá.
Nechám je třeba se porvat, uvidí se, jak se věci mají.

Když mě Lukáš "tajně" za vraty líbal, myslela jsem na Kryštofa. Chtěla jsem ho zase.
To se mi ta pomsta pěkně vymkla...
Najednou mám po boku toho, kdo mě odkopl a sním o tom, na kterém jsem se hodlala pomstít.
Jsem normální?

*

V hospodě Kryštof seděl u stolu štamgastů, a s ním všichni, co jsme spolu pekli buřty.
Vešli jsme s Lukášem dovnitř a zamířili ke dvojáku. Tátu jsme nechali doma.

Kryštof se za námi točil celým tělem, jak kohout na báni, a já cítila ten jeho překvapený pohled v zádech.

Mávla jsem jemu i ostatním na pozdrav, ale on se otočil zase zpátky, aniž odpověděl.

Byla otázka času, kdy mu to nedá a přijde. Je to komický, jsou teď oba jako dva kohouti.
Přitom Kryštof má svou Máňu a Lukáš zase zákaz dávat své city ke mně veřejně najevo.
Takže jsou na tom stejně a ani jeden by neměl udělat vůbec nic...

Po dvaceti minutách, kdy jsme s Lukášem upíjeli pivo a bavili se o práci, Kryštof začal poklepávat
zaťatou pěstí do stolu.
Poslední rána byla silnější a hned na to vrzla jeho židle a on mířil přímo k nám.

"Co chce?" Stihl se mě zeptat Lukáš.


"Kdo to je?" Nahnul se nad naším stolem Kryštof.

"Kolega z práce." Odpověděla jsem po pravdě. A s úsměvem.

"Fakt? A to přijel jako pracovně?"

"Co je ti do toho, proč jsem za ní přijel?" Vzpamatoval se Lukáš.

"No to mi do toho teda je!" Zvýšil Kryštof hlas, a Lukáš se zvednul a nakročil proti němu.

"A kdo seš ty, vole?! Její fotr dřepí doma, takže ten asi nebudeš!"

"Její kluk, vole."

V tu chvíli jsem se pomalu zvedala i já. Jak mohl říct, že je můj kluk?! To bylo mimo plán...

"Jak vole její kluk vole?! To je moje holka!"

"Jo tak tvoje holka... Poď ven, vole, dělej!" A už Kryštof táhl Lukáše za loket ke dveřím.

Všichni chlapi se zvedli a rozmístili se před hospodou tak, aby dobře viděli, a pak padla první rána.
Lukáš se zapotácel a nakonec spadl mezi kola, co na nich chlapi přijeli.

Já stála bokem od ostatních a ani nedutala, jak jsem byla tím vývojem situace zaskočená.
Vím, koho chci? Fakt to vím?

A zaslouží si tohle Lukáš? A co Kryštof, jak to, že se o mě takhle veřejně pere? Co Máňa?!

*

Kluci si vyměnili pár ran pěstí, ale hůř dopadl Lukáš. Ztvrdlé vlasy mu trčely do všech stran,
přišel o zub a měl roztrženou mikinu Nike.

Kryštof měl jenom krvavý šrám přes celou tvář.
A mně to připadalo sexy.

Ovšem teď bylo na čase postarat se o Lukáše. Protože jsem s ním zůstala před hospodou sama.
Kryštof si nad ním odplivl, na mě hodil ledový pohled a zalezl i s klukama zase dovnitř.

To to hezky dopadlo.
*

Lukáš se mě narovinu zeptal, jestli s tím debilem něco mám.

Řekla jsem mu na to, že ten debil mi dělal společnost, když jsem se tady kvůli němu trápila.

"Jo ták. Foukal bebíčko, jo? A co ještě dělal?" Začal na mě útočit, a přitom si rukou otíral krvavé rty.

"Například mi nezakazoval o nás mluvit. Ačkoliv by k tomu měl důvod."

"Jo tak o vás. Aha! A proč mě sem teda taháš, když máš tohohle vola?" Ptal se zcela správně.

"Ty ses rozhodl přijet. Já si jen chtěla ujasnit, koho vlastně chci." Odpověděla jsem mu upřímně.

"To si děláš prdel!" Vykřikl Lukáš a mně ho bylo najednou líto.

"Pojďme domů, já ti to ošetřim." Pobídla jsem ho.

"Takže sis vybrala mě?"

"Tobě jenom ošetřim rány, což tys pro mě neudělal..."

"Aha, takže můžu bejt ještě rád, jo?"

"Říkala jsem ti, ať o nás nikomu neřikáš - nevydržels to. A se mnou ses za to rozešel..."


Všimla jsem si, že Ruda s Luďkem nás sledujou z okna. Vypadalo to, že se dobře bavěj.

Viděli totiž, jak Lukášovi nabízím ruku, abych mu pomohla vstát, a jak on ji odmítá
a každý vlas mu při tom trčí jinam.

"Já za tebou přijel! Došlo mi, že jsem to posral, tak jsem tady! A tady se dovim, že sis za ten tejden
našla nějakýho burana od krav a ten mi dá ještě přes držku, no paráda!"

Lukáš konečně vstal a zamířil k tátově baráku.
Ještě jsem se ohlédla, jestli v okně nezahlédnu Kryštofa, a pak jsem šla pomalu za Lukášem.
Tak tohle se nepovedlo.


Najednou za mnou z hospody vyběhl Luděk, asi deset metrů ode mě se zastavil a zavolal na mě:
"Kryštof se rozešel s Máňou. Jestli to nevíš."

Já kývla a on se vrátil zase zpátky.

Lukáš se na chvíli otočil, a když tohle slyšel, tak jenom nevěřícně zakroutil hlavou, otřel si znova pusu,
a šel dál.

Už na mě nepromluvil.

Táty se dovolil, jestli se smí umejt, pak poděkoval za oběd - tátovi!, sedl do auta a odjel.

A já zůstala sedět u stolu proti svému pobavenému otci.

*
"Chlapi se o tebe perou, buď ráda!"

"Ne o mě, ale kvůli mně! To je rozdíl," opravila jsem ho.

"Aspoň se to vystříbřilo, ne?"

"To jo."

"A už víš, kterýho chceš?"

"Vim."

"Tak sláva."
*

Ještě ten večer jsem sedla na kolo a jela do hospody.
Kryštof tam ale nebyl.

Kluci mi řekli, že si jel zachytat. A že mám docela žaludek.
To se ale zmýlili, protože jsem ho právě měla jak na vodě.
*

Skoro po tmě jsem vyrazila k řece. Když jsem míjela to místo, kde jsme se spolu milovali, zatetelila jsem se radostí,
že si něco podobně krásnýho zopakujem. A ne jednou.

Na břehu řeky jsem ho začala volat. Nikde jsem ho totiž neviděla, a přes řeku jet, to už jsem si v té tmě netroufala.

Po chvíli ke mně přišel sám.

"Co tady děláš?"

"Přijela jsem za tebou."

"To už jsi toho svýho ošetřila?"

"Neni můj."

"Ne?"

"Už ne."

"Snad jsem ti ho nezabil." Ušklíbl se.

"Byli jsme spolu, než mi začala dovolená, dal mi kopačky a já odjela trucovat sem. A teď přijel, aby to urovnal. Ale já už ho nechci."

"To tě to teda vzalo, ten rozchod, když se pár dní na to vyspíš s jinym."

"Měla jsem na chlapy vztek..."

"Takže to bylo ze vzteku? Hezký."

"Pak už ne, jenom ze začátku..."

"Tak proč jsi sem zvala jeho?"

"Protože jsem blbá. Stačí?"


"Stačí. Tak jeď domů, je zima."

"Tak mi puč mikinu."

"Dneska mi nepřipadáš tak zkřehlá, jako ten večer..."

"A jaká ti dneska připadám?"

"Zlá. Chladná. Bezcitná... Vyber si. A jeď už."

"Snad ti ho teď neni líto?"

"Jeho ne, tebe."

"Jo takhle. Víš co? Já fakt jedu."

*

"Tohle nemám zapotřebí!" Vztekala jsem se doma tátovi.

"Asi máš, holčičko, když se do takových akcí pouštíš," rozlouskl to on.

"A kdo mi to poradil?"

"A komu se to zdálo jako super nápad?"

"Já vim. Ale co teď?" Bouchla jsem čelem do stolu.

"Tak ten Lukáš si to zasloužil, že jo... A tenhle, toho to přejde."

"Ale já už pozítří jedu..."

"Tak zase přijedeš!"

Táta to vidí všechno tak jednoduše.

Nemohla jsem spát. Pěkně se celá ta záležitost obrátila proti mně. Kde se stala chyba?
Měla jsem čekat, jestli se Lukáš ozve a na chlapy zatím srát? Vždyť to vypadalo na jasnej konec.
A mohla jsem ho po tom všem ještě vážně chtítí?

Možná jsem mu tu cestu sem měla rozmluvit a počkat, jak by to bylo dál s Kryštofem.
Ale jak bych se potom Lukášovi pomstila? Nebo by to odmítnutí stačilo?
Ale proč za mnou Kryštof nepřišel, jestliže s Máňou už není?
A byl nutný ten jejich kohoutí zápas?

Nebo snad za to kuropění můžu já?


*

Dejte Lindě rozřešení! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 20. května 2012 v 6:33 | Reagovat

Presne takhle to chodi. Linda je zla a hloupa zenska. Na Lukase se mela vykaslat a nedovolit mu prijet. Krystof je sice balik od krav, ale urcite s rovnym charakterem. Lindu uz nechce a nagelovanej Lukas teprv ne. A dobre ji tak. Zensky totiz nevedi co chteji a nedaj pokoj, dokud to nedostanou. Pryc od takovych. Velikym obloukem se jim vyhybat. Doutna ve mne jen mala nadeje, ze takove nejsou vsechny. Ale bojim se, ze jsou. Nadeje umira posledni. Krystof s otevrenym srdcem taky veril tomu, ze Linda neni mrcha. A nakonec, kdo ma otevrene srdce a do vztahu da s duverou vsechny sve city, muze byt a vetsinou je, nejvetsi obet zenskych intrik. Objektivne priznavam, ze to casto posere i chlap. Ale zpravidla to odskace ten, kdo to mysli uprimne a bez vedlejsich umyslu. V tomto pripade Krystof. Lindo, fuj.

2 niternice | 20. května 2012 v 9:03 | Reagovat

Tak mně se Linda psala dobře, protože jsem v sobě jaksi vyhrabala kus z ní. Troufám si tvrdit, že touhu pomstít se všem chlapům za nevěru či kopačky od jinýho, pro kterýho bychom snesly modrý z nebe, v sobě máme snad každá. Ale jakmile se nám to vymkne a vstoupí do hry další city, je to průser :)

3 Martin | 20. května 2012 v 9:17 | Reagovat

Tak kdyby Linda, jako reprezentantka zen v tomto pribehu, nehonila jen svou jesitnost a prestiz s Lukasem, ale hledala skutecne city, tak by se s Lukasem vubec nezahazovala. To, ze mela pocit, ze se musi pomstit, nebyla vina ani Lukase, ani Krystofa, ale vylucne Lindy. A potreba se "mstit" je emoce, ktera casem vyprcha. Mstit se jednomu tim, ze ublizim jinemu, nevinnemu, to je hnus velebnosti. Ted by byl na rade se mstou Krystof, zlomil by dalsi srdce a okruh nevinnych obeti jedne urazene pychy se bude dal rozsirovat. Zloba, vztek a nakonec nenavist vitezi. Jak rikam, jako by to psal sam zivot. Doufam, ze Lindu nejak moralne ocistis, jinak bude u me jasnym vinikem vseho ona.

4 niternice | 20. května 2012 v 9:29 | Reagovat

Zítra ta "mrcha" dojde rozhřešení. Ale nebude to velký překvápko - jak říkáš, Kryštof je čistej kluk a realita neni pohádka ;-)
Myslim, že čtenáři budou spokojení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.