Jak jsem vůlí zapnula televizi

15. května 2012 v 6:00 |  Zpovědnice
V závěru dalšího náročného dne s Elenkou, kdy jsem nonstop její pravou rukou,
a kdy dokonce ani jednou během dne nespala, jsem se svalila znavená na gauč.

Televize byla vypnutá, všude ticho, klid, krásná chvilka.

A jelikož se poslední dny dost zaobírám "sílou vůle", kdy jsem dokonce i zkoušela
držet ruku na Elenky hrudníčkem a působit na ni - co když mám léčitelské schopnosti, že...
Například máma mívá varovné sny a babička věští z kyvadýlka, takže to mám možná v genech!

Rozhodla jsem vyzkoušet se v praxi s okamžitou zpětnou vazbou.

Do kontrolního ECHA na kardiu, kdy se na "výsledky mé práce" lékaři podívají,
se mi čekat nechce. Jsem dost netrpělivá.

A tak jsem se rozhodla, po vzoru jednoho filmu, zkoncentrovat své vnitřní síly
a zapnout televizi.
Sílou vůle!

"Zapni se, teď!"

Po chvíli, kdy byla obrazovka stále černá, došlo mi, že se musím spíš zaměřit
na ovládač. Tím se přece ta bedna zapíná!

S pohledem upřeným na červený knoflík jsem se ho sílou vůle snažila ztlačit.

Když to nešlo, zadívala jsem se znova na televizi. Nějak to přece jít musí!
Chvíli jsem taky dumala, co bych dělala, kdyby se mi to fakt povedlo. To by byla pecka.
I když bych se zřejmě dost vyděsila, jak se znám.

V tom vešel Zdeněk a co že prý dělám.

"Dívám se na televizi." Zareagovala jsem duchapřítomně.

Podíval se na černou obrazovku a pak na mě. Tázavě.

"Ještě jsem ji nezapla." Dodala jsem na vysvětlenou.

"Líná se natáhnout, co?" Zasmál se a zmáčkl zapínání na ovladači.

"Děkuju, moc jsi mi pomohl..."

(On mě to prostě nenechá zkusit!)

Nakonec si říkám, že se přece povedlo. Sílou vůle jsem zapla televizor. Přála jsem si a stalo se.
Jen díky mému přání, nehnula jsem pro to brvou.
A bylo to do pěti minut!
Můj muž přišel, viděl, pochopil a zapnul :)
***

Jen teď nevím, jak na tom tedy jsem, s tím svým kouzlením.
Když nemám prostor k ověření.
Tak snad jedině počkám na ty doktory.


Předpokládám ovšem, že pokud náhodou nějakou změnu k lepšímu u Elenky shledají,
bude nás v rodině hned několik, co si budem tajně říkat, že jsme to zvládli... :)
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Er | 15. května 2012 v 7:24 | Reagovat

:-D

2 King Rucola | Web | 15. května 2012 v 7:42 | Reagovat

Vtipne! Este mozem dodat, ze my sme mali macku, ktora si vedela sama pustat spravy v telvizii, ked sme boli na dovolenke. Mam na to svedkov co ju krmili, ktori to potom sirili po celom ustave, kde sme boli vtedy zamestnani.

Nikoho nenapadlo, ze to bolo naprogramovane, aby sa kocka citila, ze nie je sama. :-D

3 Delorah | Web | 15. května 2012 v 16:17 | Reagovat

[1]:
[2]:
Strašně vtipný no..

Jinak moc držím palce, já mám malinkatou sestřičku a nevim co bych dělala kdybych měla takhle čekat...

4 niternice | 15. května 2012 v 20:58 | Reagovat

Děkuju, ale tohle mělo být skutečně spíš vtipný... Snažim se to odlehčovat (sobě) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.