Tobě to říct můžu...

8. dubna 2012 v 0:31 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Pokud jde o svobodu slova, tedy napsat na to téma článek,
pak jsem nejdřív svou účast zavrhla.
Svoboda slova! To je nuda. Máme tu svobodu slova...

Za pár dní, když jsem byla doma sama, telefonovala jsem si s kamarádkou.
Vedly jsme asi hodinový hovor a pořád měly o čem mluvit.
Vyprávěly jsme si dokonce své staré erotické zážitky
a triumfovala jsme jedna druhou svými bohatými zkušenostmi.

Edita měla svého muže doma, takže chvílemi ztišila hlas, aby její
"svobodná slova" neslyšel - to aby ho třeba neranila, a pak, nemusí vědět všechno.
Asi ani nechce.

Zato my dvě si všechno říct můžeme. A vědět můžeme. Máme mezi sebou naprostou
svobodu slova, kdy se nemusíme na nikoho ohlížet.

Můžu jí svěřit věci, které bych svému muži nesvěřila. To by mohlo být ode mě necitlivé.
Anebo mluvit jadrněji, než jak bych mluvila třeba před Elenkou.

Tedy, před těmi nejbližšími z úzkého rodinného kruhu, cítím a respektuji vyjadřovací a sdělovací omezení.
Z pochopitelných důvodů.

Před kamarádkou ne. S ní je moje potřeba vypovídat se a probrat úplně všechno, naprosto volná.


Je dobré mít někoho takového, je dobré mít dobrou kamarádku.
Protože svoboda slova je moc fajn věc.

A to jistě i pro sdělovací prostředky. I když jejich sdělení jsou svobodná taky jen do určité míry.
Nejsme všichni kamarádky.
Čtou i jejich muži a děti, tedy různí příjemci, kteří stejná sdělení zpracovávají různě.
Anebo pro ně vůbec nejsou.
A tak se snadno stane, že se novináři někoho dotknou a ten je potom zažaluje.
Anebo šlápnou úplně vedle, třeba když v hlavních zprávách dávají rady zlodějům, jak snadné je vykrást karburátor z auta.
Ona ta svoboda slova se musí umět užívat s citem.

Jak doma, tak veřejně.

Ovšem na druhou stranu, na to, že tolik ctíme svobodu slova, si mnozí svou pravdu pouze šuškají, aby je náhodou
nikdo neslyšel. Zpravidla ten, koho se ta "pravda" týká.

On takový bulvární žurnalista "senzačních" článků ze života
celebrit, by to dotyčné celebritě taky neřekl do očí.
On to říká jenom všem. Schován pod svou autorskou značkou ovšem.
Někde na večírku by se nepostavil tváří dotyčnému v tvář, aby řekl tu svou senzaci pěkně nahlas.
To by se raději zařadil mezi ty šuškaly.

Ale takoví už jsme. Svobodu slova máme nejradši, když ta slova nejsou o nás. A když se za ni můžeme rvát.
Ale když ji máme, neumíme to s ní. Buď to přepísknem, anebo radši jen šeptáme.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 8. dubna 2012 v 1:13 | Reagovat

Dalo by se to zpracovat mnohem sireji. Napr. zaradit do toho tema rasismus, nebo nabozenstvi. Aby to bylo vic angazovane. Ze si verejne nesmime delat srandu z Mohameda, protoze by nam za to hrozil trest smrti. Ale rikat flandak a cernoprdelnik muzem, protoze jine cirkve tak agresivni nejsou. Ze nesmime rikat, ze cikani kradou i kdyz je to pravda, protoze to je rasisticky. Ale rict, ze politici kradou, nebo ze bili kradou, to uz rasismus neni. Pritom je to taky pravda. Nebo cikanska pecene. Cernoch v zupanu (moucnik)... Jsou to zazite nazvy, ale najednou jsou rasisticky. Zakoncil bych to citaci Shakespeara. "Co je po jmenu. Co ruzi zvou, zvano jinak, vonelo by stejne." :)

2 Dita | 8. dubna 2012 v 9:51 | Reagovat

:-D  Moc hezky napsané !!!

3 adaluter | Web | 8. dubna 2012 v 12:44 | Reagovat

Taky jsem se párkrát nad tématem zamyslela, ale mám teď spíš období beze slova a tak jsem si to nechala pro sebe.
Když jsem si teď přečetla, co jsi napsala ty, už si s tím nemusím lámat hlavu řeklas to, co bych chtěla říct, líp než bych to řekla já. :-)
Zlatý kamarádky. :D

4 niternice | 8. dubna 2012 v 13:53 | Reagovat

Tak to mě moc těší, že jsem Ti usnadnila práci, tohle se mi nepsalo samo, zkoušela jsem si psát na téma, co mě nebere... To nedělám ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.