Jak se dát políbit svým snem

1. dubna 2012 v 6:00 |  DNES
Předevčírem v divadle, když to parádní představení skončilo a všichni jsme tleskali, všimla jsem si paní v první řadě, která jediná stála. Tleskala ve stoje a bylo jí úplně jedno, že my ostatní při tom sedíme.

Napadlo mě, že se jí to buď tak strašně moc líbilo, anebo se jí moc líbí Viktor Preiss, který hrál hlavní roli. Tedy nejvíc se při závěrečné děkovačce ukazoval a ukláněl.

Opona se několikrát zvedala a zase padala, a paní pořád stála a nepřestávala tleskat. Až k ní nakonec její idol přišel, sklonil se nad ní a políbil jí ruku. Stála dál a my dál seděli, jenže ona byla políbená...

Aniž bych jí záviděla, přemýšlela jsem o tom, že TAKHLE se to asi dělá. Když něco chcete, musíte tomu jít naproti.


Byl tam taky uvaděč, mladý kluk, který v předsálí trhal lístky a navigoval diváky k jejich místům. Zřejmě nadšenec do herectví, napadlo mě, když jsem ho během samotného představení viděla v akci.

Představte si, že seděl na židli u dveří a měl svou - malou - roli!

V té hře se v jednom dějství "politik" Viktor Preiss zpovídá před nějakým tribunálem z toho, že vláda moc utrácí. A kdykoliv řekl něco, co dav pobouřilo, ten hoch zabučel. A ještě pár najatých z publika s ním.

Jenže on bučel nejhlasitěji. Nejvíc svou malou roli prožíval. V jednu chvíli se dokonce ocitl na jevišti, a to když politikovi přišel dav v jiném dějství gratulovat ke strhujícímu projevu, na jehož základě se později stal premiérem.
Provolával hesla, několikrát třásl Preissovi pravicí a bylo ho všude plno, až tak, že divák měl pocit, že v hlavní roli je tam on!

Představuju si, že původně JEN trhal ty lístky, a po nějaké době se propracoval (vypracoval!) až na jeviště, jako komparzista - v případě potřeby. Na můj vkus to moc papal, ale ano - TAKHLE se to dělá! Chce být hercem, tak tomu jde naproti. A on evidentně hrát chce. A pravděpodobně bude.


Je to takový návod pro život obecně. Jít naproti tomu, po čem toužíme. Nelze si jen snít a přát, to je k ničemu. Umím si představit, že jiná paní v desáté řadě by taky polibkem od Preisse neopovrhla, třeba o něm dokonce sní a doufá, že jednou, někdy...

Jenže naděje člověka nikam neposune. Ta jen je; tu jen máme a všichni. Akci je potřeba vyvíjet. Dát o sobě vědět.
Postavit se, když ostatní sedí. Hrát, když ostatní jen sledují. A dělat to nejlíp. Protože nikdy nebudete sám, kdo touží po tomtéž.

Chce to nápad. Chce to oběti. Chce to risk. Chce to štěstí.

Paní v první řadě měla výhodu právě první řady. Ale proto si ji zaplatila. Dostala nápad tleskat ve stoje. Vyšla s kůží na trh, celé hlediště si ji prohlíželo, klidně třista lidí dumalo, proč jediná stojí. Jenže jí to stálo za to. Naštěstí HO totiž přilákala.

A tak si říkám, že nejen, že TAKHLE se to dělá, ale dělat se to má. Protože čas běží a život je krátkej, a kdo nic nezkusí, nic nezíská. Ano, otřepané fráze. Plné pravdy...

(I když je Apríl)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 2. dubna 2012 v 17:25 | Reagovat

Takze se mam dat na toho ucetniho? Uz mam kalkulacku za 3,5tis. To je dobrej zaklad ne?

2 niternice | 2. dubna 2012 v 17:31 | Reagovat

Při troše štěstí z tebe bude báječnej účetní :-)

3 Adlinka | 3. dubna 2012 v 17:12 | Reagovat

Absolutně skvostně napsaný Janičko... absolutně...!

4 niternice | 3. dubna 2012 v 18:18 | Reagovat

Á, má věrná čtenářka pořád čte... :)
Děkuju Adlinko!

5 adaluter | Web | 4. dubna 2012 v 17:22 | Reagovat

Jo, jít naproti, teď se už jen rozhodnout, čemu vlastně, kterým vykročit směrem, protože už strašně dlouho přešlapuju na jednom místě. :-(

6 niternice | 4. dubna 2012 v 21:02 | Reagovat

To člověk nějak v sobě cítí, myslím. Pro co je zrozen :) Anebo aspoň, k čemu inklinuje, co rád dělá, co ho táhne... A může to být v jakémkoliv směru, hlavně NĚCO! :)
Držím palce, abyste to našla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.