Jak pápěří, co zmizí

4. dubna 2012 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata

Tys byla tenkrát tak křehce krásná a krásně křehká, jak pápěří.
Že se Tě člověk bál dotknout, jestli nezmizíš.

Psal jedné dámě její dávný ctitel, když po mnoha letech obnovili korespondenci.

Ty věty ji přivedly k zrcadlu. Zadívala se na sebe, aby zhodnotila, jestli
by se do toho popisu ještě dneska vešla.

A dneska?
Ptala se do zrcadla.

Dneska už ne.
Odpověděla si za dávného milence po chvilce sama.

Jednoduše. Prostě. Trpké, že?


Přivedlo mě to na myšlenku, že zamilovanost a krása mají jedno společné.
Kromě toho, že se přitahují.
Takřka jepičí život.

I já mám uložená zamilovaná vyznání od svého Zdeňka. Je to tři roky a myslíte,
že ta překrásná slovíčka ještě pořád říká?
To si piště, že ne.

Zamilovanost sama je krásně křehká a křehce krásná, jak pápěří.
A čím intenzivněji se jí člověk dotýká, tím rychleji zmizí.
Jenže, i když se jí dotknout bojí, zmizí nakonec taky.

Navíc je plná pravd, co mají nohy krátké jak lež.
Jsou to takové invalidní pravdy. Platné svému času.


Holt nic netrvá věčně. Krása se okouká a mizí milencům z očí ruku v ruce se zamilovaností.
Až nakonec zmizí i z tváře. A je po všem :)


Dobrá zpráva je, že než se tak stane, ještě ji vidí jiní.
A třeba jim připadá krásně křehká, jak pápěří...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 4. dubna 2012 v 9:14 | Reagovat

Proto je lepsi, zamilovat se do celeho cloveka. Ne jen do jeho obalu. Jasne. Ten obal, tomu zpocatku hodne pomuze. Je to takovy lakadlo, aby si nas ten druhy vubec vsiml a dal tomu vubec sanci nas poznat. Ale ten obal. To paperi vezme cas, jako divoka voda. Ale clovek uvnitr zustava krasny. A pak muze byt laska trvala. Mozna jsem snilek, ale ta vnejsi krasa je jen pocatecni vklad. Dal je to na tom, co maji lide uvnitr. V tom vidim pricinu tolika rozpadu vztahu. Lidi se zakoukavaji do vnejsi krasy, ktera mizi. Nemiluji se do hloubky. Nebo se o to snazi, ale narazi na moralni vakuum. Pokles moralky a tradicnich hodnot je proste znat.

2 niternice | 4. dubna 2012 v 10:56 | Reagovat

To bych neřekla, láska je pořád stejná, co svět světem stojí.
Ale tohle pojednání bylo spíš o té původní podobě lásky, o zamilovanosti, kdy se jeden na druhého nemůže vynadívat a do pusy se mu derou slovíčka o lásce... Později je to hluboký vztah, ale krása v něm už nehraje roli... Jednak v něm není důležitá, a pak - žádná už není :)

3 Martin | 4. dubna 2012 v 11:28 | Reagovat

A je. Mne treba vas dedecek pripadal krasnej. Samozrejme jinak, nez treba krasna a blba dvacetileta kocka.

4 niternice | 4. dubna 2012 v 12:48 | Reagovat

A jsme u toho, že krása je uvnitř :) A vyzařuje napovrch... Babička se Ti nelíbí? ;-)

5 Martin | 4. dubna 2012 v 16:13 | Reagovat

Babicka je fajn, ale s dedeckem se to neda merit. Jsou tam jiste ... nechci to rozmazavat. Je hodna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.