19. 4. 2012

19. dubna 2012 v 6:00 |  DNES
Dneska Vám povím, jak jsem testovala svou dceru - test odolnosti proti stresové zátěži
a samostatnosti.
Dopadla na výbornou, na rozdíl od její matky, která oba tyto testy (jelikož probíhaly kontinuálně,
vzájemně), absolvovala neúspěšně...

Tak tedy. Večer, když jsem Elenku uspávala, poručila si ona najednou Matyldu. To je takový
malinový krém podobný Termixu.
A já, nepřipravená na jedlíka, zrovna tuhle pochoutku v lednici neměla. Nedoplňuju zásoby,
když to pak NĚKDO nejí...

Jenže teď chce Matyldu a vypadá to, že bez ní prostě neusne.

"Nemáme Elenko." Zkusila jsem ji nejprve odbýt slušně, ale rázně. Aby ten fakt vzala na vědomí
a nezkoušela smlouvat, ani škemrat, protože je prostě večer a nemáme a hotovo.

"Nééé, Matyldu!" Zkoušela to.

"Elenko... Nekoupily jsme ji, koupily jsme přece jenom koblihu dneska..."
Snažila jsem se přeorientovat její chuť na pečivo.

Marně.

Hystericky řvala, že chce Matyldu a vůbec ji nezajímalo, že ji prostě nemáme.
Vřelo to ve mně, měla jsem pocit, že mi snad praskne hlava z toho ječáku
a nemožnosti jí vysvětlit situaci. A nemožnosti situaci změnit.

Mockrát za den mě napadne: Mít tak Arabely prsten...
My totiž denně sledujeme Arabelu na dývku. Je to teď náš hit.

A můj vysněný hit by byl ten prsten. Zrovna dneska bych ho použila nejmíň dvakrát,
jednou, když si Zdeněk ohřál párky a pak zjistil, že nemáme hořčici, a podruhé teď,
když moje vyhladovělá dcera chce Matyldu.

Ještě jsem jí vyjmenovala celý obsah lednice, která skýtala kromě toho, co si přála,
spoustu toho, co si nepřála. Ale co jindy ráda má, třeba Tvaroháčka, Montíka, Paulu,
Pribiňáčka...

Nic, než Matyldu, zněla odpověď.

Takhle to přímo neřekla, doslovná odpověď zněla: Né, Madydu!

A tak jsem, celá zoufalá, vymyslela fígl, jak jí toho nápadu s Matyldou zbavit.

"Tak já ji dojdu koupit, jo? Počkáš tady úplně sama doma, a máma půjde nakoupit.
Venku už je tma, nebudeš se tady bát?"

Bát se nebude a mám jít.

Usadila se na posteli mezi knížky a zdálo se, že v téhle pozici na mě hodlá čekat.

"Tak maminka jde... Vezmu si na chodbě boty, bundu a půjdu..."

Nezájem. Vůbec ji to nevzrušuje, prohlíží si dál a čeká.

Výborně, takže já vstávám z vyhřáté postele a jdu se jako oblékat. Aspoň, že už neřve.

Zalezla jsem do obýváku, a odtud jsem ji škvírou ve dveřích pozorovala. Tak schválně,
jak by si počínala, kdybych ji tady teď skutečně nechala a šla (jela) někam, kde ještě nezavřeli,
sehnat tu pitomou Matyldu.

Dobrých deset minut jsem za těmi dveřmi stála a koukala, jak si Elenka listuje knížkou
a přeříkává básničky, co zná.

"Mamí?"

Á, už je to tady. Už je jí to dlouhý. Teď se neozvu a ona si teprv uvědomí, co způsobila...
Že vyhnala chudáka matku do tmy, protože toho v lednici asi nemáme dost...

"Mamí!" Opakovala už kapku nervózně.

"Maminka šla nakoupit!" Volala jsem změněným hlasem - neutrálním, jako nějaký vypravěč.

"Né!"

"Ale ano."

"Né! Mamí!"

"Maminku jsi poslala nakoupit, tak šla."

"Né!"

"Maminka ti šla koupit tu Matyldu." Snažil se ji vypravěč uklidnit, když se zdálo, že natahuje.

"Hmm." Uklidnila se a svalila se na polštář.


Ještě chvíli jsem tam stála a pak vešla do pokoje. Usmála jsem se na ni v očekávání, že bude ráda, že mě vidí,
že jsem neodešla (anebo, že už jsem zpátky) a na blbou Matyldu si už ani nevzpomene...

"Matyldu!" Vykřikla.

"Oni už ji neměli, víš..."


A byly jsme tam, kde jsme byly :)

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adaluter | Web | 1. května 2012 v 21:37 | Reagovat

Taková základní potravina a není v lednici, teda to je neodpustitelný prohřešek. :-D

Mimochodem, moje dcera se tuhle rozhodla přespat u kamarádky a protože s tím původně nepočítala, neměla pro Matýska (deset měsíců) kaši k večeři. Šla do večerky k Vietnamcům a jediné, co prý měli, co by ještě tak bylo přijatelné pro mrně, byla právě Matylda, jinak pro psy a kočky plechovek a pytlíčků nespočet, ale dětskou přesnídávku, nebo dokonce kaši ani omylem.
Mrňous to nakonec stejně nejedl. Večeřel rohlík a mlíčko od mámy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.