18. 4. 2012

18. dubna 2012 v 6:00 |  DNES
Dneska budu vážná.
I když se to nezdá, i když píšu téměř denně samé humorně laděné historky ze života (svého),
stále se na pozadí mých dní odehrává těžké téma - příběh nemocného srdce mojí Elenky,
kterým se zaobírám snad každou minutu, ačkoliv to není vidět.

Člověk nechce být patetický, ani zase tak moc vážný, a já mám navíc v povaze lidi kolem sebe
bavit. Ale teď se v kontextu toho břímě, které nesu (společně s Elenkou), objevilo něco, co
mi k tomu přihodilo snad všechnu tíhu světa...

Začalo to před pár dny, kdy Elenka přestala jíst. Už tak je podviživená, ve svých dvou a půl letech
váží necelých deset kilo.
Takže si nemůže dovolit nejíst. Jenže ona pochopitelně nedrží hladovku jen tak, že by se jí chtělo.
Anebo, že by jí (ode mě) snad nechutnalo :)

Zkrátka a dobře, její srdce nemá sílu přijímat a zpracovávat energii ze stravy. Jen někdy. Jen ve dnech,
kdy se mění počasí, anebo je nějaká ta zátěž, kterou vždycky hlásí ve zprávách...

Takové dny byly ty uplynulé, protože Elenka nejedla v podstatě vůbec.
Už jsem jednou někde říkala, že bych nikdy dřív nevěřila, že budu nešťastná, když moje
dítě jednou nebude chtít papat.
Jenže moje přísahy na téma: nebudu nikoho nutit do jídla, ani vymýšlet žádné ty rodičovské a otřepané
fígly, jak ho přelstít, vzaly za své, i když jen proto, že jsem v jiné situaci. Být Elenka zdravá, tak to
na mou duši nechám na ní, kdy si jako něco dá.

Jenže teď jsem ji nutila a lamentovala a stejně mi to bylo prd platné.
Nakonec se pozvracela a jelo se do Motola, protože nejedla a zvracela i tehdy, kdy se jí zablokovala
chlopeň.
Nezjistili nic, nic se na jejím stavu nezměnilo, nezhoršilo, jen jsem byla poučena o tom, že takové dny
holt bude mít.

Válet se během dne po koberci, protože už nemá sílu pokračovat ve hře, chtít nosit, protože cítí,
že není v pořádku, nechtít jíst, protože se na to necítí...

To by jistě každou mámu trápilo, vidět takhle svého miláčka. V podstatě trpět.

Ten den, kdy mě o tomhle doktoři zpravili, jsem měla depku. Proč jí nějak nepomůžou? To ji takhle nechaj´?
Chudinka, to přece nejde... Nesnesu pomyšlení, že je jí zle. Nejradši bych to její srdce vzala a sama ho nějak
opravila. Jak to, že na to jako matka nemám žádné páky?!

A tak se dělo to, že my se doma přejídali (bohatě obědvali) a ona zatím ležela na koberci a koukala na pohádku.
Kdybych řekla, že na nás, tak bych to opět mohla rovnou celé smazat, abych nebyla za krkavčí matku :)

Samozřejmě, že chvílemi koukala i na nás, ale ne se závistí a hladem v očích. Ona by ležela a koukala, i kdybychom
nejedli, i kdybychom třeba pili, což ona naštěstí může - a pije dostatečně.

Jenže člověku tak nějak úplně nechutná, když se mu tam válí pohublé děcko :)

Teď jsem zase ujela, chci zachovat vážnost vyprávění, protože na tom skutečně nic legračního neni a nebude.

Když jsem šla spát, ještě jsem se mrkla na internet. Jedna facebooková kamarádka umístila na svou zeď odkaz na mou
dávno milovanou písničku. Jmenuje se Aicha a já nikdy neviděla ten klip.
Tak ten večer ano.

Skládal se z obrazů krásných Arabek, prolínaných jinými obrazy. Obrazy vyhublých dětí, odněkud, kde je hladomor.
Všichni ty obrázky známe. Nafouklá bříška, fronty na vodu, houfy dětí kolem jediné mámy, špína, nahota, mouchy, a ve vzduchu visí smrt...

Nemají co jíst. Jsou třeba úplně zdravé, ale okolnosti je hubí. Nedostatek jídla, pití, hygieny.
Mají zdraví, mají rodiče, nemají podmínky k životu.

Elenka, být tam mezi nimi, tak pokud by šlo o to jídlo, co tam není, nijak by si nestěžovala.
Být některé z těch hladových u nás doma, jé to by se pomělo!

Nechci tím vůbec říct, že Elenka snad patří tam... To bych byla úplně šílená a cynická, to mě ani na chvíli nenapadlo.

Jen mě zarazil ten kontrast dvou světů. Tady je jídla habaděj, konkrétně třeba u nás. Vyhazuje se to, protože jak Elence snáším samé pochutinky, hlavně aby něco pozřela, tak ona je nepozře a co s tím, že...

A i jinak se hýří, jídlo se kazí, jsme přežraní, nevíme co do huby...

A Elenka by jedla, jenže nemůže. Nemůže z důvodů, které přicházejí zevnitř. Pro sebe samu nemůže.
Pro svou nemoc, která ji tolik omezuje.

A nafouklý Černoušek by taky jedl, ale nemůže. Důvody přicházejí z vnějšku. Pro svou "špatnou adresu" nemůže.
Pro svou zbídačenou zemi, kde je všechno špatně, a která ho tolik omezuje...

Nelze jim pomoct. Jeho máma taky určitě už myslela na to, že by jim snesla modré z nebe, třeba v podobě masa a hojnosti všeho druhu, a pravděpodobně jí taky připadá hodně nefér, že to nejde. Že se nemůže, ani kdyby stokrát chtěla, dokonale postarat o své děti. Aby jim nic nesházelo, aby se měli na světě dobře.

Jedna z těch věcí, kterou jsem si dávno slíbila, že nikdy svým dětem říkat nebudu, abych je přiměla k jídlu, je ta o afrických dětech - Co by za to dali?!

Mám to v tomhle smyslu ulehčené, protože Elenka je defacto jedním z nich.
***




Ehm... Zdeňkovi by se asi nelíbilo, že přirovnávám naši Elenku k Somálcům, ale mí čtenáři mi rozumí... ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 18. dubna 2012 v 13:14 | Reagovat

Tady je kazda rada draha. Je mi lito, ze Elenka nepapa:-(

2 niternice | 18. dubna 2012 v 14:49 | Reagovat

Ale dneska už zase papá, docela... Takže zítřejší článek by mohl být veselý :)

3 adaluter | Web | 1. května 2012 v 21:06 | Reagovat

Je na tom strašné, jak se to zdá prosté, nakrmit dítě, když je čím a zároveň beznadějné, když nemůže, odmítá.
Je takových složitých věcí, se kterými si doktoři dovedou poradit a něco tak základního je jen mezi Elenkou a Elenkou.
Je třeba věřit tomu, že Elenčino tělo ví, co dělá, možná kdyby v takových dnech jedla, přitížilo by jí to, trávení by jí vzalo víc energie, než dalo.

Každopádné přeju stálé počasí bez rušivých změn. :-)

4 niternice | 1. května 2012 v 21:36 | Reagovat

Děkuju za podnětný komentář, to "mezi Elenkou a Elenkou" je úplně trefný, hezky řečeno.
Já to taky tak chápu, jako že nepřijímá, protože srdce na tu "zátěž" v podobě energie z jídla zrovna nemá.
Nemám takový dny ráda, jsou smutný. Takže děkuju za přání těch dobrých :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.