Zelené vdovy

7. března 2012 v 20:24 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Už několikrát jsem narazila na časopisecká zamyšlení nad krutým osudem tzv. zelených vdov.
Jde o ty ženy, které se "dobře" vdaly, jsou tedy zajištěné a nemusí nic.
A v tom je autory takových článků (i vdovami samornými) spatřováno jejich utrpení.

Osobně bych se tímhle "fenoménem" vůbec nezabývala. Ani nechápu, že vůbec někdo vynalézal
pro tuhle skupinu žen označení a studuje jejich život.

Ovšem teď mi to nedá...

Ty dámy jsou stavěny do role chudinek, které žijí ve zlaté kleci, jsou separované od svých dávných kamarádek,
jelikož bydlí v satelitních městečkách a jedinými, koho denně vítají (kromě pozdě příchozivšího manžela),
jsou architekt či zahradník, anebo pošťák.

Jinak jsou doma s dětmi a strašně, ale strašně je takový život, plný blahobytu, flustruje.
Daly by kdoví co, za obyčejné starosti. Kolikrát se přistihnou, že závidí kamarádkám z chudších poměrů
i ojetou káru, kterou zdědily po manželovi, která se možná porouchá, protože se u nich aspoň něco děje
(nebo stane:)) a život je hned zajímavější. Když se člověk musí aspoň trošku starat a ohánět.

Takhle nějak se o nich psalo nedávno v jednom časopisu.

Autorka se takových žen zastávala a bránila je před útoky davu, který říká: Proč tedy nepracují, když se tolik nudí?
Odpověď zněla: Vy byste pracovali, kdyby Vaše výplata v rodinném rozpočtu nechyběla?
Nebo byste se také raději věnovali naplno dětem a udržovali pověstný oheň v jeskyni?

Uznalý čtenář má pochopitelně odpovědět, že to druhé. Nač pracovat za pár šupů - protože jsem nejčastěji
středoškolského vzdělání a odněkud z venkova (jak uvádí detaily v článku), když by to byla jen ztráta času...

Zahánět nudu přece člověk může i jinak.
Třeba se může věnovat svým koníčkům - pravím já. Anebo dělat něco prospěšného, ať už pro sebe nebo pro koholiv jiného.
Z mého hlediska má taková žena (zajištěná) neskutečnou (a zřejmě netušenou) svobodu.
Kdo říká, že musí dřepět doma, v té kleci, a lomit rukama nad svou samotou?

Jé, já bych věděla, co s časem! Je toho tolik, na co nemám čas a co bych ráda...

A pokud jde o udržování kontaktu s okolním světem, mám (jako bohatá paní) přece auto,
tak si můžu kdykoliv zajet kamkoliv...
A jestli se mnou dávné kámošky nemluví, protože je mezi námi jakási finanční propast, kterou nelze překonat,
pak to jsou skutečně jen dávné kámošky a najdu si nové - zelených vdov je podle všeho dost!

Ale jestli mám skutečně takovou nenávist k tomu svému pohodlnému životu v jistotě a bezstarostnosti,
tak se třeba rozvedu a začnu znovu a od nuly. Když mi to jako připadá zajímavější...

Ach jo, víte čí starosti bych chtěla mít?
Určitě teď víte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 8. března 2012 v 12:24 | Reagovat

Ony by te ty zelene vdovy pekne sestekaly, za tyhle reci. Kazdej ma svy starosti a starosti jinych, se zdaji byt mensi. Prave proto, ze se tykaji nekoho jineho. Nemyslim to zle. Ja treba uznavam, ze vlastne zadny starosti nemam a presto si je nekdy delam.

2 niternice | 8. března 2012 v 14:43 | Reagovat

Mně se starosti jiných nezdají vždycky být menší, ale to, na co si naříkají ony, není k nářku! Prostě ne, ať už ve srovnání s kýmkoliv. A především je to jejich volba, žádný osud...

3 Andrea | 8. března 2012 v 19:09 | Reagovat

Jani, máš naprostou pravdu. Já být na jejich místě, tak dám třeba domov dalším dětem z dětských domovů. Možností je plno, jak naložit s penězi a s volným časem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.