Zápisky z fronty III

29. března 2012 v 6:00 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Byla jsem na nákupu.
S devíti stovkami. Říkám si, že to nutně musí stačit, na to, co všechno potřebujem.
Jídlo; pečivo, ovoce - banány, jahody, borůvky, jogurty, sýr, vody... Kočce žrádlo. Zdeňkovi Colu, co si přál.
Sobě kafíčko, co mi došlo. A oběma ještě pivo, abychom si večer spolu vypili...
U kasy jsem objevila ještě knížku s hračkou, která by se Elence určitě moc líbila.
Hodila jsem ji do vozíku a začala vykládat věci na pás.

Jak tak na to všechno koukám, říkám si, že mi ty peníze možná nakonec stačit nebudou.
Co teď?
Hlavně žádný stres, prostě oznámím pokladnímu, aby markování zastavil, až hodnota nákupu
dosáhne devíti stovek a hotovo. Přece není žádná ostuda, mít u sebe "jen" tolik.

Jak jsem si usmyslela, tak jsem udělala. Neměl nejmenší problém. Poradil mi, abych věci, které
potřebuju ze všeho nejmíň, posunula na konec nákupu, pro případ, že by opravdu nenamarkoval všechno.
Tak abych jako měla aspoň to důležité.

V té chvíli už za mnou stála řada lidí. Všimla jsem si jejich pohledů.
Evidentně je zajímal můj žebříček priorit. Jak to tam jako poskládám.

Pohlédla jsem na ně a pustila se do přesouvání.
Mléčnou kuchyni a vůbec všechno pro Elenku samozřejmě dopředu. Vody a ovoce taky.
Jídlo kočce - pochopitelně.

Slyším souhlasné mručení.

Colu, kafíčko, vlhčené ubrousky... ?
Kafíčko ustoupilo.

Mezi důležitým bila do očí ta piva.
Opět jsem pohlédla za sebe.
Ale my máme prostě chuť! Nechápou to?
Chtěli jsme si dát večer, každej jedno, no...

Dobře, tak ne!
Vzala jsem je a přemístila na konec pásu.
Na to čekali.
Napětí povolilo a dav už zase vesele štěbetal.


"Kafíčko nebo hračku?" Zeptal se prodavač.

"Ééé..." Zamyslela jsem se nahlas.

Fronta zase ztichla a čekala, jestli dostane přednost radost dítěti, anebo můj dýchánek nad kávou.
Sledovali, jaká jsem matka.
Analyzovali mě.
Cítila jsem ty jejich pohledy úplně všude.

"Hračku." Vyřkla jsem nasraně.

Doufám, že jsou spokojení.
Na lahváče nemůžou nic namítat, ty mi prostě prošly, tak co!

A místo potěšení z dobré kávy jsem doma koukala na Elenku, jak si s tou kravinou
vyhrála.

Tu máš díky pozorným zákazníkům Billy, miláčku... Běželo mi hlavou. Ale nahlas jsem řekla:
"To je maminka ale hodná, že jo?"
***

Dodatek:

Velké poděkování Kiki za kapky do nosu pro Elenku, jejíž rýma právě naplno propukla.
Teta Kiki ochotně kapičky dovezla. A koupila.
Neboť Elenky hodné mamince na ně nezbylo :)

(To kdyby věděli ti z fronty!)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dita | 29. března 2012 v 10:46 | Reagovat

Tak to jsi mě zase pobavila :-)))

2 adaluter | Web | 29. března 2012 v 17:14 | Reagovat

Skvělé! :-D
Ano, dav hlídá naše svědomí.

3 Martin | 29. března 2012 v 17:53 | Reagovat

Napětí povolilo a dav už zase vesele štěbetal :-)

4 Veronika | 29. března 2012 v 23:07 | Reagovat

Jsem se zasmála - úplně jsem viděla ty lidi 8-)  Pěkně napsané.
Alespoň jste to hlásila dopředu, jiní si nechají namarkovat vše, potom přemýšlejí a vyndávají zboží zpět z tašek.

5 Martina | 5. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Jani,připomíná mi to moje nákupy :-)

6 Andrea | 5. září 2012 v 22:43 | Reagovat

Tak mě takhle jednou naprosto nečekaně chybělo 5 korun, vůbec jsem nevěděla, co dělat, nová pokladní, takže sama nevěděla, jak to vyřešit, jestli se dá něco stornovat, když už je otevřená kasa a tak... naštěstí pán za mnou mi to doplatil :-D  :-D  :-D

7 Niternice | 5. září 2012 v 23:14 | Reagovat

Tak tos měla kliku :)
Ale stornovat se dá klidně všechno, mám i takovou zkušenost ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.