Maminky narozeniny

20. března 2012 v 21:34 |  ZPOVĚDNICE
Naše maminka měla narozeniny. Sešli jsme se všichni sourozenci, abychom jí popřáli...
Tedy měli sejít.

Já s Elenkou (která není náš sourozenec a tudíž se sešla, protože ani jinou možnost neměla),
jsme přijeli rovnou z Motola, kde jsme byly na kontrole.
Dlužno dodat, že maminka tam byla s námi.

Kiki tam byla taky. Ovšem bez dárku. A vzhledem k tomu, že jsem dárek měla i já, která
má momentálně velmi omezené možnosti nakupování, zastyděla se (zřejmě) a rozhodla se
na rychlo nějaký sehnat.
Takže odjela.

Tom byl ve škole a celé následující peripetie způsobil jeho super moderní, leč nefunkční
I-phone.
Nedá se dovolat jemu a on se nedovolá nikomu.
U telefonu zásadní nedostatek.

A jelikož Tomovi posledních pár dní nebylo moc dobře a jednou pro něj dokonce máma jela
do školy, protože zvracel, napadlo ji, že se asi zase něco děje, když volá a není tam.
Prakticky ji jen prozváněl a to už od dopoledne, kdy s námi byla v tom Motole.

Chtěl jí totiž popřát.
Jenže když naší mamince volá potomek a potom tam není, a obzvlášť, když není v kondici,
a tím spíš, když je to její jediný syn, začne se velice strachovat.

Její obavy se stupňovaly. Tom měl toho dne školu až do šesti a maminka se mu průběžně (a marně) snažila
dovolat.

Když Kiki odjela pro dar nedar, jak se dovíte později, mámě už ruply nervy a vyslala ji, aby se zastavila ve škole
a Toma vyhledala. Stejně měla cestu kolem.

Kiki dojela do školy, ovšem až cestou z nákupů a Tom už tam nebyl.
Což ovšem nemohla tušit.
Zašla do sekretariátu a řekla tam, že celá rodina postrádá Tomáše.
Nedala se odbýt tím, že nemají přehled o každém studentovi, který odchází z budovy,
a dala milého bratra vyvolat školním rozhlasem.

A to třikrát.

Sekretářka ho urgentně zvala do ředitelny.

Nedorazil, a tak bylo Kiki jasné, že není přítomen.

Tak jela domů.

Jemu se mezitím podařilo nějakým zázrakem spojit s maminkou, popřát jí
a prozradit, že odešel ze školy dřív, aby jí stihl koupit dárek.

Maminka se uklidnila, přijela do toho i sestra Zuzka, která měla dárek v podobě
slibu, ale workholikům se to promíjí, a tak jsme měly, my ženy, chvíli klidu u kávy.
Než přijela Kiki...

Přinesla krabici a v ní dort. Krásný dort, jenže když krabici otvírala, nevšimla si, že se přišla
do pokoje podívat i maminka.

Zmerčila ji na poslední chvíli a slovy: Vypadni! Jdi do háje!
ji poslala pryč.

Maminka se urazila a tím se Kristýnky krásný dort změnil v něco, co oslavenkyni už nemohlo zajímat.

Když se nám sestrám podařilo zprovoznit malý domácí ohňostroj zapíchnutý v korpusu dortu,
všechny jsme odskočily.
Hořelo a prskalo to moc.

Bylo to na Kiki. Opatrně a co nejdál od těla dort přenesla do kuchyně, kde oslavnou písní
Happy birthday, kde střídala anglická slova s českými, přála naštvané mámě.

Ta se nakonec slitovala a rychle prskavku zfoukla, protože Elenka se toho ohně tak bála, že se hystericky
rozbrečela.

Pak snědla jednu malinu a oslintaným prstíkem bezděky přepsala trojku na koncovém dvoučíslí maminky věku,
na jedničku. Elenka.
To nás pobavilo a atmosféra se zase uvolnila.

"A neřikej mi už vypadni!" Utrousila maminka.
"A mám ti snad vykládat, že ti chystám dort?" Bránila se Kiki.

"Co zní líp? Chystám ti dort, anebo vypadni?" Nadhodila jsem a dostala od maminky za pravdu.
Já, rozumná maminka :)

Člověk by tam skoro seděl do noci, aby o něco nepřišel, nemít tu holčičku, kterou bylo už pomalu třeba doma uložit
ke spánku...

Takže nakonec nevím, s čím přijel Tom.
Určitě s nějakou peckou.
I když si měl za to kapesný radši pořídit nový mobil, myslím já...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 21. března 2012 v 0:50 | Reagovat

Mě Kiki dostrkala až ke dveřím, abych mamince popřál. Bez dárku, aby v tom asi nebya sama :-) A u vrátek jsem se sešel s tou sestrou workoholičkou. Když maminka otevřela, řekl jsem jí, že jí chci popřát k narozeninám, než odjedu do práce. A ona hodila kyselý obličej. Tak jsem se začal omlouvat, že jsem možná řekl něco špatně. I když bych dal ruku do ohně, že jsem o věku nemluvil. Ale maminka mě hned uklidnila, že to nebylo na mě, ale na Zuzku. No popřál jsem jí a hleděl jsem co nejrychleji zmizet, než si mě zase začne Zuzka měřit a komentovat moje oblečení. Zřejmě ji nic na první pohled nezaujalo, tak jsem odešel se ctí.

2 niternice | 21. března 2012 v 15:42 | Reagovat

O tom, proč by Tě měla Zuzka znectít, si mý čtenáři přečtou zítra :)

3 niternice | 21. března 2012 v 20:39 | Reagovat

Samozřejmě, že MÍ čtenáři - děkuji pozornému jednomu z nich za taktní upozornění esemeskou... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.