Košile

22. března 2012 v 6:00 |  ZPOVĚDNICE
To bylo tak.
Elenka slavila svůj svátek a její teta Kiki sezvala celou rodinu.
K mámě domů, ovšem bez mámy vědomí.

Prý bude velká oslava, tvrdila nám. To Kiki ráda.
Organizuje a zve lidi...
Ovšem zapomněla pozvat sama sebe!

A tak k mamince v neděli přijela Zuzka, kamarád Martin, málem i babička z Jižních Čech,
kdyby jí vyšel spoj, já se Zdeňkem a s Elenkou, Tom tam byl... A Kiki nikde.

Volala jsem jí, kdepak ji máme a ona - představte si - na Matějský!

Zrovna se točila na labutích, když přijala můj zvědavý hovor.

"Já tam nejsem, Jani!"
"To jsem si všimla, Kiki! Kdy přijedeš?"

"Já nepřijedu!"
"Jak to, vždyť už jsme tu všichni, cos nás pozvala!"

"Aha... No tak běžte třeba ven..." Navrhla pro nás program a točila se dál.


Maminka, zvyklá už na Kristýnky excesy, usoudila, že tenhle výstřelek je jeden
z těch zdařilejších. Zavolala jí tedy sama a patřičně Kiki vynadala, že jí pozve do baráku
celou rodinu, aniž se s ní poradila, a pak se ani nedostaví.

Jenže s Kiki se právě točil svět o něco víc a domů se jí nechtělo.

A tak nás maminka hostila a bylo to nakonec fajn. I bez Kiki.

O zábavu se postaral Martin. Tedy jeho košile.

Neměla totiž "žádnou barvu", jak ji vylíčil Zdeněk.

Popíšu Vám ji jako hodně světlou. Nazelenalou.
A zřejmě starou.


Zuzka si nemohla pomoct a když upila ze svého poháru, pustila se do ostré kritiky té košile.

"Nemusíš obírat tu kost, klidně si dej další stehno - košili máš ještě volnou..."
Začala pozvolna a čapla přitom Martinovu košili dvěma prsty. Jako by se jí štítila.

Když se na Zuzku podíval, dodala téměř uraženě: "Co tě to vůbec napadlo, v tom sem přijít?"

"On to neřešil..." Snažil se ho zastat Zdeněk.

"To doufám, že to jenom neřešil. Že to nevypovídá nic o tom, co si o nás myslí..."

"Tahle barva v podstatě neexistuje. Je neutrální." Pokračoval Zdeněk na Martinově straně. Tedy na straně košile.

Nakonec Martin musel čestně slíbit, že košili hned doma spálí. Nejmíň.

Jenže tím se stočila řeč na Zuzku. Byla totiž nedávno na spalování tuků...
A výsledek jaksi není znát. Všiml si někdo bystrý u stolu...

"Tak to třeba nemáš z jídla, ne?" Opět se ozval zastánce slabých, Zdeněk.
"Ne? A z čeho asi?"
"No, nevim. Třeba jsi nemocná...?"
"Nejsem. Prostě furt žeru!"

A bylo po ptákách. Nebylo ji dál za co chytit. Tedy slovně.

Z toho vyplývá návod pro Martina.
Znectít si košili sám hned v úvodu a měl pokoj :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.