Díky Bohu a všem ostatním

9. března 2012 v 12:47 |  DNES
Dnes budu psát o hodných lidech. Tedy ne o sobě :)

Občas se stane, že Vás někdo mile překvapí, protože udělá něco, co byste nečekali.
Jako třeba moje spolužačka ze střední.
Dlouho jsme se neviděly, naposledy snad na pomaturitním večírku...

A teď jsme se zkontaktovaly pomocí facebooku a ona si přečetla o mé nemocné
Elence.
A víte, co udělala?

Poslala jí balíčkem nádhernou sukýnku. Tedy mně psala jen o sukýnce,
ale poštou dorazilo i tričko a čelenka s květinkou do vlasů.
Prostě komplet hodný baletky, anebo malé princezničky.

A to všechno jenom pro Elenky radost v jejích každodenních útrapách.
Dojalo mě to a ještě jednou bych tímto chtěla Kátě moc poděkovat.


Snad budu mít brzy možnost Elenku do té krásy odít :)


No a další dobrý člověk, když tedy vynechám svou mámu, která mi hodně moc pomáhá už jen tím,
že mě sem tam u Elenky na celý den vystřídá a hezky se o ni stará,
tak další, kdo mě mile překvapil, je máma mého bývalého přítele.

Posílá mi do nemocnice jídlo!

A to je trefa do černého, protože tady vaří příšerně a já často hladovím...

A tak jsem si před pár dny hodně pochutnala na domácí kaši a nadívaném masíčku,
po čemž jsem měla v břiše jako v pokojíčku - jak se říká, no a jako dezert jsem do sebe
naházela (doslova) pudink s jahodami a piškoty, který byl už napohled k sežrání, takže
s ním nešlo udělat nic jiného :)
A jestli si myslíte, že je to všechno, tak to tedy není.

Maminka totiž myslela i na chvilku u kávy, a tak přibalila domácí bábovku a nějaké koláčky,
abych zase tolik nezhubla.

Takže i téhle dámě patří můj velký dík za pomoc v mém současném nelehkém přežívání.


A teď abych vyjmenovala ještě všechny ostatní, kteří nás drží nad vodou... To jsem si naběhla :)

Tak jsou to mí sourozenci - respektive ségry. Tom si zatím nenašel chvilku na návštěvu, ale budiž mu
k dobru, že má hodně učení a ve hře je hodně. Na zahraniční univerzitu se člověk nedostane jen tak.

Díky všem těm, kteří si čas navštívit nás v nemocnici našli.
Díky všem, kteří volají a píšou slova podpory.
Díky všem, kteří na nás myslí.


Díky sestřičkám, že tentokrát se s nimi nemusím hádat a nic není problém :)
Díky pánovi z parkoviště, který mi pomáhal v třeskutých mrazech rozjet mé zamrzlé auto a zničil si při tom
své startovací kabely.
Díky sousedovi, že mě při mých kratičkých návštěvách doma neprudí, když se míjíme ve vchodu. Dřív to dělal.
Anebo jsem to dělala já? :)

Díky Bohu, že Elenka zase mluví a chodí. Že Elenka žije a má naději.

Za pár dní bude propuštěna domů z dětského kardiocentra, kde strávila čtvrt roku. Dnes na den přesně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 10. března 2012 v 6:02 | Reagovat

Moc hezky. Nejsem moc zvyklej na takova slova od tebe :) Krasny.

2 Kiki | 11. března 2012 v 12:27 | Reagovat

Je to krasny,vsichni Tebe a Elenku milujou,to je jasny. Ja taky,moc:) rada za Vama chodim a uz se nemuzu dockat,az za Vama budu chodit domu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.