Černá můra a nějaká vzácná mrcha

6. března 2012 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Kdo čtete můj blog pravidelně, tak víte, v jak nelehké životní situaci se právě nacházím.
Co říkám právě - už hezky dlouho.

Myslím Elenky zdravotní stav a její čtvrtletní hospitalizaci.

Když se i po takové době přidávají další a další komplikace, které brání našemu - jejímu propuštění
do domácí péče, už má člověk pocit, že je všechno špatně, a že to, co prožívá, je snad noční můra.


Zrovna v den, kdy jsme měly novou vyhlídku propuštění, lékaři našli zase něco, co by být nemělo
a náš odchod se oddálil opět na dobu neurčitou.

Šla jsem si dát ven cigáro a v tom mi volala ségra, aby mi řekla, že si žije svůj sen.

Přesně takhle to řekla.

Získala totiž zaměstnání snů. Svých snů! Bude prodávat a nakupovat luxusní oblečení...
Vyprávěla mi, jak probíhal první nákupní den v zázemí té značky, jejíž hadry bude prodávat,
a já poslouchala ten její přešťastný hlas jen jedním uchem. Z mobilu to snad ani jinak nejde,
pokud ho mám na uchu, ale myslím to jinak.

Já totiž přemýšlela, proč někdo má štěstí a jiný smůlu.

"Gratuluju."
"Děkuju. A jak se máte vy?"
"Tak Elenka je pořád v nemocnici..." Řekla jsem významně, co ovšem ví, a jen proto, aby si sama přebrala, jak se asi tak máme.
"To dlouho už?" Šokovala mě.

"Tři měsíce!" Vykřikla jsem.
"Jo, já vim, to neměla bejt otázka, já jen, že to už přece dlouho, takže nic novýho..." Smála se Kiki.

A pak přijela.
Na návštěvu.

Řekla mi, že její přítel jí pokazil náladu špatnou zprávou - nějaká jejich známá prý těžce onemocněla.
Takže spadla zase na zem a už se ze své nové "role" tolik netěší.

Chvíli jsme mlčely, jak je to jako hrozný, ty nemoci, ale ona pak najednou povídá:
"Trháš si ještě někdy obočí?"

Zůstala jsem na ni koukat.

"Já to jen potřebovala odlehčit, to smutný téma."

Pak se rozesmála, že si teď prý určitě myslím, jak je povrchní...



"Víš, jak ses zmínila, že si žiješ svůj sen?" Nadhodila jsem. Když kývla, dokončila jsem to:
"Tak já si žiju svou noční můru!"

Příští den vylezu zase ven na cigáro a věřte nebo ne, opřu se o sloup, kde sedí černá můra.
Vyfotila jsem ji a poslala Kiki.

S dovětkem, že tohle je ta moje moje můra, že je tady se mnou i fyzicky. A že to snad už neni normální.

Odpověděla plno smajlíkama, a že ji to prý moc mrzí.

Jestli je na světě nějaká rovnováha, jako že, kolik zla, tolik dobra, kolik tmy, tolik světla,
pak všemu rozumím.
Někdo má štěstí, jiný smůlu.

Co by tak asi sedělo na sloupu, o který by se opřela Kiki?
Nějaká mrcha vzácná, nevídaná, určitě :)

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 6. března 2012 v 7:35 | Reagovat

Vzdycky si uvedomim, jakej je zivot nechci rict nespravedlivej, i kdyz by se to sem asi hodilo, ale rozmanitej. Vsichni jsme z masa a kosti a kazdeho ceka jina cesta zivotem, ke spolecnemu cili. Vsichni neodvratne smerujeme ke stejnemu stavu. Podstatne je, jak s tim casem, ktery nam byl pridelen, nalozime. Nekdo se cely zivot v chudobe pachti za bohatstvim a mysli si, ze v tom je stesti. Nekdo jiny zase ve skromnosti zije zivot v lasce a je stastny, protoze ho naplnuje stesti lidi, kteri ho obklopuji a miluji. Nekdo zije zivot pro sebe a citi se nestastny, naopak zit zivot pro nekoho jineho, nutne musi prinaset pocit stesti. Pokud se nam dostava zpetne odezvy, ktera muze byt projevena duverou, obejmutim a laskou, kterou citime.
To jsem se zase rozjel. Mel by tu byt limit na pocet znaku. Mene je nekdy vice.

2 niternice | 6. března 2012 v 9:19 | Reagovat

Dobře Martínku, já si to teda vždycky uvědomim :-)

3 adaluter | Web | 6. března 2012 v 11:55 | Reagovat

Víš, já to chápu, něco málo o nočních můrách vím, ale jsem si jistá, už podle toho, cos tu o Kiki psala dřív, že mít oporu v někom, komu je dobře, je přínosnější, než být obklopena lidmi, kteří jsou plni negativní energie a přes své vlastní problémy už nejsou schopni vidět nic jiného.

Chápu, že to není jen o ní, ale všeobecně, otázka, proč někdo jo a proč já ne, je asi jedna z nejpoužívanějších v našem vnitřním světě.
Je to tak, srovnáváme, poměřujeme a často se cítíme být bráni na hůl.

Na druhou stranu, možná jsme schopni zvládnout spíš cizí štěstí, než neštěstí.
Kdyby Kiki místo svého snu, také žila svou noční můru, byla bys na tom nejspíš ještě hůř i ty.

Nakonec i ta můra je jenom motýl a ti jak známo jsou přelétaví, jednoho dne roztáhne křídla a odletí.
A já ti, vám, přeju, aby to bylo co nejdřív. :-)

4 niternice | 6. března 2012 v 12:02 | Reagovat

Děkuju - tohle se právě stalo včera, seděla tam mrcha půl druhýho dne a já si libovala, že je pryč. A dneska nám řekli, že budem v nemocnici už jenom do konce týdne :)

Takže na tom něco je...

Díky za koment

5 Kiki | 13. března 2012 v 13:21 | Reagovat

Janicko! ale  ty  vis, ze  ja  jsme to tak  nemyslela:)))  tvoje stesti je elenka,ja  vim,ze je to trochu  "stesti  v  nestestesi", nechci aby to vyznilo spatne, ale Elenka  je  uzasna, dela nam  vsem velkou radost a ty, zrovna  ty  jsi tohohle  uzasnyho tvorecka maminka:)   vcera,kdyz jsme  odchazeli  z  nemocnice,tak bylo hrozne krasny vas  dve  pozorovat, hlavne tebe, kdyz  si vzpomenu, na to co si resila a jaka si byla  v  mym  veku, ty pro Elenku zijes a ona ti to vrati, ona totiz zije pro Tebe, hlavne  pro tebe a bude zit,ona ti to vrati, vsechnu tu peci a  lasku v  tvem stari,tomu vazne  verim.
<3 a uz zase  brecim:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.