15. 3. 2012

15. března 2012 v 12:01 |  Dnes - jednorázovky
Mnozí si myslí, že když mám teď už konečně Elenku doma, jsem šťastná.
Je to tak, jsem šťastná, že ji mám doma a vůbec, že ji mám.

Jenže je tu něco, co mi to štěstí významně kazí. A to, v jakém stavu mi Elenku
vrátili...

Když jsme ji předávali k operaci se zablokovanou chlopní,
nebrala žádné léky. Už od té zářijové operace, kdy jí umělou chlopeň dali poprvé,
jsem jí jen píchala lék na ředění krve.

Štvalo mě to, nadávala jsem na to, ale byla to jen dvakrát denně injekce.
Když to srovnám s tím, jakou zdravotní péči potřebuje teď, brečela bych.

Deset krabiček léků, většinou samozřejmě na srdce, jedny na ředění krve,
další na tlak, a ještě na léčbu žaludečních vředů.

A k tomu zůstávají ty injekce...

Než jsem se ve všech těch medikamentech zorientovala, byla jsem v pořádném stresu,
abych něco nespletla, abych některý nevynechala, anebo ji naopak nepředávkovala.
Je to lidově řečeno na palici.

Nejvíc v noci, když člověk jak mátoha přebírá ty krabičky a podle rozpisu na papíru,
co visí na ledničce, je čtvrtí, drtí a nasává do stříkačky, aby je spícímu dítěti vpravil
do úst.

A to je to nejmenší - že to člověka omezuje. Víc mi vadí, že to Elence ničí játra a kladu
si otázku, jak dlouho může dvouleté dítě snášet takovou terapii.

To slovo mi připomnělo, na co jsem zapomněla. Což je divné, protože to tady pořád syčí.
Kyslíková bomba, velká jako židle, z níč vede hadička k Elenky nosíku - z níž tryská kyslík.
Není to léčba, jen to pomáhá v momentě, kdy si tuhle kyslíkovou terapii, jak tomu říkají doktoři,
Elenka dopřává.


V několikastránkové propouštěcí zprávě, která pojednává o těch třech měsících v nemocnici,
jsem se dočetla zajímavou věc.

Před výměnou té zablokované chlopně zněla diagnóza /mimo jiné/: dysfunkce chlopně - zablokován jeden lístek.
A nyní, při propuštění, tam stojí: dysfunkce chlopně - její lístky se nedovírají.

Přijde mi, jako laikovi, že jí tedy moc nepomohli. Spíš naopak.
Ta operace se nepovedla, po ní nastaly komplikace, má novou jizvu na břichu, stoupla plicní hypertenze,
kolísá jí tlak, zapomněla mluvit, chodit, hlavu nedržela... A k tomu přibyly všechny ty léky.

Kdyby nám ji nechali s tou bloklou chlopní, byla by na tom podle všeho líp.
Podle doktorů samozřejmě ne. Nebyl to ideální stav. Byla možnost ho změnit, tak do toho šli.
Ideálního stavu stejně nedocílili, ovšem teď už možnost ho změnit prý není.
Aspoň ne zatím, za měsíc to přehodnotí, chystají výkon zvaný katetrizace.
Sondou se podívají k srdci. A do plic.

Takže se mě raději neptejte, jestli jsem šťastná.
Samotnou mě to štve, že tak úplně ne...
***




A nebyla bych to já, aby na celé situaci nebylo taky trochu komiky.
Jde o ten kyslík. O tu hadičku, kterou by měla mít Elenka pod nosem, ovšem kterou pod nosem nesnese.
Má ji tedy mít aspoň položenou u hlavy, kdekoliv sedí.

Ta šňůra je dlouhá dostatečně, dosáhne po celém bytě.
Takže když spí s námi v ložnici, vede přese mně kabel.
To by nebylo to nejhorší.
Ani to, že o něj zakopávám, když po tmě vstanu a jdu pro ty léky.

Ani to syčení zas tolik nevadí, dá se na to zvyknout.

Největší boj totiž svádím s tím, jak to foukající zakončení naštelovat tak, aby to skutečně fičelo Elence
do obličeje.

Je to gumová hadička, která si dělá, co chce. A vždycky to, co já nechci.
Přehodím ji přes židli, když Elenka snídá, jenže ona se zkroutí a fouká si úplně jinam.
Dneska třeba na kočku, která se lekla a utekla. Elenka z toho měla srandu.
Volala: Lekla kyslíčku!

Mimochodem, nepřeju si, aby slovní zásoba mého dítěte obsahovala slova, jako kyslíček, injekce (kterou nazývá éta),
ani léčky.
Doprdele! To zatím neumí, to říkám já...

Takže několikrát za noc vždycky koukám - a nejen v noci - jak tu kravinu pořešit, aby držela a nekroutila se,
jak hádě.

Dneska už jsem si říkala: Jo, mít tak doma kutila, ten by to nějak vykoumal! Třeba podlepil, podvázal, přibil...

Nějakou dlahou by to chtělo opatřit. Abych to prostě jenom položila a dál se tím nemusela zabývat. Celou noc.

Já se normálně budím s pocitem, že to zase fouká jinam. Třeba na Zdeňka.
Ten si určitě libuje ve snech o tom, jak je někde v přírodě na čerstvém vzdoušku...
(To jsem přehnala, on je spíš městský typ - tedy se spíš divím, že ho to nebudí v podobě noční můry)
Jako mě!
Mě budí sny, že v lese houbařím, v lese plném blahodárného kyslíku... Budí proto, že já nemám co houbařit,
to Elenka!

Takže to pracně ukotvuju polštářem. A stejně se to ohne.
Zavěsila jsem to na lampičku, ale stejně se to zkoutilo a fučelo do zdi.
Nevim si s tim rady!

Někdy to nad Elenkou prostě držim.
Ona křičí: Kyslíček né!
A já ji tiším: Neboj, ty ne, maminka!

A při tom sním o nějaké průsvitné baňce velikosti hlavy, s otvorem pro hadičku...
Jenže když nesnese hadičku, sotva by si dala líbit život v kouli.

No, a když mi do toho zavolá ségra, že se strašně nudí, tak bych jí jednu střihla. A pak bych hned měnila!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 15. března 2012 v 12:49 | Reagovat

Jani,mas to tezky:( ja vim,ja jen jak se uzdravim,tesim se az ti elenku budu moct aspon trochu hlidat,aby sis odpocinula. Je to milacek,ona ti tu vsechnu peci vrati! <3
Ja vim,kdyz jsem jen videla ten seznam lecku,bylo to hrozny. Ma jich vic nez nel dedecek urcite:((( ale verme tomu,ze ji to pomaha,zlaticku krasnymu nunanymu.

PS: ta Zuzka je teda na pest!!!:))))

2 niternice | 15. března 2012 v 13:01 | Reagovat

:) Ale já myslela Zuzku, dneska volala z práce, že se nudí... ;-) Na hlídání se těšim!

3 Kiki | 15. března 2012 v 15:00 | Reagovat

Jo aha!:) ja myslela,zes myslela me,jak jsem ti asi pred dvema dny volala,uz jsem zdrava,tak se snad zitra k elence dostanu!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.