Pojednání nad cigaretou

26. února 2012 v 17:46 |  Pojednání
"Já vždycky dokouřim krabku a řeknu si, že s tim končim, jenže pak zjistim, že to jako impulz k přestání nestačí."

Svěřil mi kamarád svou cigaretovou svízel.

"Pro mě byl tehdy dost výraznej impulz to datum 1.1., a od tý doby čekám na další takovou příležitost."

A dál vedl pojednání o tom, jaké další datum by tak přicházelo do úvahy.
Prý očekává, že 1.3. by mohlo přinést kýžený úspěch.

Není to sice úplně nejvýraznější datum, ale prý lepší, než třeba 26.2.

V tom jsem mu musela dát za pravdu.

Jeho úvahy mě vedly k zamyšlení, kdy je ten správný čas přestat kouřit. Kromě TEĎ.


Zítra? Když má člověk načatou tu krabku?
Až ji doukouří? Jenže v pátek se jde pařit...

Po pařbě? Bude další pařba...
Úderem chřipky? Ale za pár dní bude chuť zpátky...
S novým vztahem? Aby jeho podráždění ohrozilo krásný začátek?
Nikdy? Když chce přestat už teď?

Vychází mi, že prostě jednou. Jednou, až si sám řekne DOST.

Důležitý je ten moment první myšlenky s tím seknout.
Obvykle je k reálnému seknutí ještě hodně dlouhý kus cesty, ale je to taková první vlaštovka.

Nechce být kuřákem. Tedy ví, co chce. Respektive, co nechce.
A pak je na řadě otázka správného načasování dalších kroků, vedoucích k cíli.

Osobně se mi nejvíc vyplatilo moc o tom neuvažovat a začít jednat.
Omezit to.
Místo krabičky denně, jenom půl.

A vynechat cigarety mezičasové.
To jsou ty, kdy vás nenutí potřeba, ale jen příležitost.
Tedy vyvarovat se příležitosti.

Nevytvářet si ji.

Jsem-li zvyklý na cigárko u kávy, tak si ho dám, ale cestou na zastávku? To si stejně nevychutnám.
Vytvořím si tedy rituály, při nichž si cigaretku užiju a do běžného života si je tahat nebudu.
Pak si budem vzácnější :)

Ale především, omezením příjmu nikotinu snížím svou závislost na něm.

Někde jsem kdysi četla, že závislost se měří dobou, kterou po ránu vydržím bez cigarety, aniž bych zešílela.

Vstanu, umyju se, nasnídám se - a už je to tady. Za hodinu se dostaví fyzická potřeba nikotinu.
Tak ji uspokojím.

A poté následuje několikahodinová doba bez té potřeby. Jenže, když to není nutné, člověk na tu potřebu nečeká
a zapálí si zas. Ze zvyku. Pro chuť.

Tím ale zkracuje interval, který bez cigára přežije.

Jeden bývalý přítel mi říkal, že nejhorší na té epizodě, kdy ho na dva dny zavřely do cely předběžného zadržení ( :-) )
bylo to, že nesměl kouřit.

Málem prý zešílel. Ne z té situace, že má průser, ale z toho, že nemá možnost uspokojit svou závislost.

A to už je špatný.


Co bych Vám tak ještě o téhle problematice s odvykáním pověděla?

Tři denně.
To jsem taky jednou někde četla.
Do tří cigaret denně prý nejste úplně kuřák.
Je to prý, jako byste žil v centru smogového města.
Jen jsem se tam nedočetla, jestli to platí, i když v tom centru zároveň žijete...


Můj muž mi nedávno řekl - když jsem opětovně propadla cigaretám: "Nekuř, nepomůže ti to, to je jenom pocit."

Jak chytré...

Musela jsem uznat, že pravda to tedy je.
Když se člověk rozčílí, anebo má nějaké trable, má sklon jít si okamžitě zapálit. Mluvíme o člověku kuřákovi.
Nepomůže mu to, ani se necítí líp, ani při tom obvykle na nic převratného nepřijde, ani se moc neuklidní...

Ale pocity má opačné. Je to prazvláštní.

Na závěr přidám svou osvědčenou zkušenost, kterou jsem už dvakrát úspěšně uplatnila v odvykací praxi.
Dlužno dodat, že mi nekuřáctví vydrželo vždy pár let, takže nebýt mých tendencí propadat tomu znovu a znovu,
mohla jsem vydržet. Závislost byla dávno pryč.

Tak tedy.
Ty tři denně.

Krok první, přechod ze silných na slabé. Až na ty nejslabší (R1).
A pak omezování počtu cigaret na den.
A moc se s tím nepočítat a nebabrat. Zkrátka to moc neprožívat, protože to je pak jako s dietou.
Čím víc energie člověk vkládá do různých propočtů kalorií a sestavování jídelníčku,
tím spíš má za chvíli všeho dost a začne se znova cpát.

Zamyslete se i nad tím, jestli náhodou nejste rozený kuřák.
Jsou typy, kterým to nikterak nevadí (fyzicky). Ale to se týká snědých lidí.
Světlé typy jsou kolikrát na nikotin i alergičtí a nedělá jim dobře.
Jsou to obvykle ti, kteří dobře ví, že s tím musí přestat, jen neví, jak na to.

Já mám kuřácká období. A když přijde nekuřácké, tak kuřáky teda vážně nechápu :)
Ono je to žene klidně i do mrazu, jen aby skřehlými prsty pomazlily cigaretku.
A jak to z nich táhne!
Jedno mají všichni společné, a to chuť s tím praštit. Plno předsevzetí a ušlechtilých myšlenek
s každou dokouřenou krabičkou.


Zrovna včera mi máma říkala: Teda z tebe jsou zas cítit cigarety! Že se nestydíš.

Stydim.
Ale bydlim ve smogovém městě a kouřím Er jedničky! Navíc je to jenom období!
***


No nic, dokouřila jsem, pojednala jsem, tak to típnu a půjdu si zas po svym :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 26. února 2012 v 20:08 | Reagovat

Nekur!!! Elence  to nedela  dobre, stoji to penizky na vvic, elenka  za to muze  mit  darek, treba  200 deka  suncicky, kterou jsem  ji musela  dneska  dat z  me  bagety:)

2 niternice | 26. února 2012 v 21:03 | Reagovat

Tys měla v bagetě 200 deka šunčičky, jo? Kdes ji koupila? :-)

3 Dita | 26. února 2012 v 23:37 | Reagovat

Dobré úvahy , asi bych se měla nad sebou také zamyslet , jenže já raději vyběhnu do toho mrazu :-(

4 Sherylin Lee | E-mail | Web | 27. února 2012 v 0:58 | Reagovat

Podľa mňa je to aj vtipné, aká literarna pokusnice? Toto je kvalita :D

5 Martin | 28. února 2012 v 6:52 | Reagovat

Tak zitra mame 1.3. To abych rychle vykouril krabicku a zkusil to znova. To vedomi, ze spravny je nekourit a ze bych mel prestat, tady je.

6 niternice | 28. února 2012 v 15:13 | Reagovat

Připomněls mi ségru, když se pouští do diety - od pondělka, tudíž rychle se ještě přežrat... :) Taky je tam to vědomí, že by měla zhubnout.
Každopádně držim Ti palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.