Zápisky mix - Boží mlýny

22. ledna 2012 v 6:00 |  Zápisky z ...
Vycházeli jsme s mým mužem z obchodu a on za mnou najednou nějak nebyl.
Když jsem se ohlédla, viděla jsem, jak drží dveře nějaké dámě, která ale prošla,
jako by se ty dveře snad držely samy...

To Zdeňka dopálilo, a když mě doběhl, strašně na ni nadával.
Prý už je to dneska druhá ženská, které podržel dveře, a která nepoděkovala.
Takže na tu galantnost už míní kašlat.

Nedivím se mu, nechápu takové lidi...

Nasedli jsme do auta, a abychom se vymotali, bylo nutné objet blok baráků,
jelikož Dejvice jsou - mimojiné - samá jednosměrka.

Před jedním z přechodů jsem zastavila, protože po něm právě kráčela nějaká ženská.
TA ženská, co ji Zdeněk držel dveře!

Do háje! Jet trošku rychleji, mohla jsem ji na tom přechodu nepustit.
Mohly se domlet Boží mlýny!

Jenže teď si to před námi kráčela, pěkně pomalinku, na těch svých jehlách,
a já měla vztek, že jsem nemohla pomstít tu její domýšlivost.
Úplně by mi bejvalo stačilo, kdyby stála u přechodu a já jela dál.
Kdyby si třeba myslela, že zastavím a ona dostane SAMOZŘEJMĚ přednost,
a já bych na ni třeba vyplázla jazyk...

Spíš bych vztyčila prostředníček, co si budeme povídat :)
*

Už dlouho mám v zásobě jednu příhodu, kdy jsem se ještě na Boží mlýny odvolávala.
Je z jara a je o dětech...



Děti ze školky, na hřišti za naším domem, kam chodíme, nechtěly Elence půjčit míč.
Prý je jejich.
Další den jsme tam přišly, děti nikde, zato míč se tam povaloval.
Zapomněly ho tam. Boží mlýny melou, pomyslela jsem si, když jsme si míč nesly domů...

Jenže ony melou dál! Kdykoliv se ten zatracenej balón snažím uklidit vhozením do bedny,
odrazí se a odletí, kam se mu zachce. Samozřejmě tak, abych měla jeho dolování co nejtěžší.

To ho mám jako vrátit? Těm lakomým dětem? Kdepak! Maximálně jim ho půjčíme - a budeme lepší,
než ony.

Ale jestli mě ten kulatej hopsálek bude štvát, tak poletí z okna, a jestli se má těm dětem vrátit,
tak zrovna půjdou kolem, jako každý den a příběh končí.

Sice budou dál lakomé a já zlodějka, ale to je život, žádná pohádka, co by musela končit dobře.
Já tu nebudu vymejšlet nějaký nápravný programy :)
O to už se starají ty mlýny...
*

Aby bylo jasno, já na ně věřím stále. Melou a melou...
A až to všechno umelou, tak co?
Tak uvidíme.

Ale možná, že když se sem tam naskytne příležitost, vyřídit si TO sám,
budou mít tam nahoře míň práce.
Ale není to jen tak!
Osobně si to vysvětluju takhle nějak - kdybych jako stihla před ten přechod přijet dřív, než na něj vstoupila ta madam,
byla bych evidentně vyvolená prostřednice tím z mlýna, abych tak řekla.
Že mě MLYNÁŘ jako použil k odvetě. Anebo k odpuštění... Zkrátka mi tu záležitost přenechal k vyřízení.
Ale on mě nepoužil, asi mě nechtěl použít.
Docela by mě zajímalo, koho nakonec použil a jestli už...
.
Zase do toho moc zabředám - tak já raději vybřednu a Vám přeju krásný den :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martin | 22. ledna 2012 v 10:02 | Reagovat

Spolehat na bozi mlyny, bez strachu z jejich odvety, muze jen naprosto bezuhonny clovek. A kdo dnes muze o sobe rict, ze je bezuhonny? Ze nikomu nezpusobil krivdu, byt treba jen nevedomky. Ja na ne radsi neverim.

2 niternice | 22. ledna 2012 v 10:31 | Reagovat

To spočívá v tom, že se Ti všechno vrátí - a to já teda vítám. Aspoň nějaká spravedlnost, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.